Už teď je jasné, že pandemie koronaviru bude mít výrazné dopady na ekonomiku.
Jak velké, nelze v tuto chvíli přesně odhadnout. Slovy guvernéra ČNB „voda nyní stále pořád teče a stoupá“. Nápravu budeme řešit, až opadne. Co má ale dělat například takový podnik operující v režimu just-in-time, který čeká na dodávku dílů ze zahraničí, nebo hoteliér, který aktuálně neubytuje ani jednoho cizince?
Na základě diskusí s našimi klienty očekáváme, že tato koronavirová povodeň v důsledku způsobí či způsobuje několik typických následků v oblasti smluvních vztahů. V první řadě jsou to případy, kdy se dodavatel dostane do problému s dodáním zboží nebo služby zákazníkovi, protože jeho vlastní subdodavatel nestíhá dodat včas, typicky s odkazem na logistické potíže. V takovém případě může výskyt pandemie v právu představovat překážku označovanou jako „vyšší moc“.
Ta jako taková nezbavuje žádnou ze stran povinnosti plnit svoje závazky, nicméně může za určitých podmínek zbavit stranu odpovědnosti za škodu způsobenou neplněním (nedodáním zboží či služeb ve stanovené lhůtě) v důsledku mimořádné nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky, tedy této vyšší moci.
Drastické omezení svobody pohybu z důvodu pandemie je typickým příkladem vyšší moci.
Další případ představuje situace, kdy podnikatel uzavře smlouvu, která se však pro něj v důsledku vnějších okolností záhy stane zcela nevýhodnou. Například proto, že nestihne dodat zboží včas. Právo v krajních případech umožňuje smlouvy takzvaně přejednat, pokud by se například vinou výskytu pandemie podstatně změnily okolnosti, které by založily hrubý nepoměr v právech a povinnostech obou smluvních stran. Na tuto kategorii však nebude možné vztáhnout všechny případy, například prodražení dodávky ještě automaticky neznamená podstatnou změnu okolností.
Může nastat i situace, kdy v důsledku nepředvídané pandemie nemůže smluvní strana platnou smlouvu dodržet úplně.
Například dodavatel je schopen dodat méně zboží, než se původně zavázal.
V případě, že po uzavření smlouvy nastane trvalá překážka, kvůli které není závazek (například dodání zboží) možné splnit, smlouva zaniká. Nemožnost splnit závazek se však posuzuje objektivně, tedy ve vztahu ke všem osobám v takovém postavení. I zde však platí, že by se splnění povinnosti stalo pouze obtížnější (například dodání zboží se zvýšenými náklady), avšak povinnost dodat zboží sama o sobě nadále trvá.
Pandemie ovšem bude zpravidla znamenat pouze dočasnou překážku, po jejímž opadnutí bude možné závazek splnit.
V souvislosti s pandemií se tak zánik závazku pro nemožnost plnění bude týkat zejména časově omezených smluv, kdy je potřeba splnit závazek pouze ve stanovené době (například ve výše zmíněných systémech just-in-time).
Samostatné a pravděpodobně dosti časté situace budou vyplývat z mezinárodní výměny zboží. Za těchto okolností může být relevantní Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG), jejímž signatářem je vedle ČR dalších 88 států včetně Číny. Pravidla Vídeňské úmluvy upravují detailněji některé aspekty, zejména dobu trvání vyšší moci, oznamovací povinnost nebo okolnosti vyšší moci na straně subdodavatele.
Zmíněné příklady samozřejmě nepostihují všechny možné situace. Je však důležité vědět, že právo zná na spoustu případů vhodné a spravedlivé řešení. A právníci mohou v těchto mimořádných případech výrazně pomoci. #
O autorovi| Martin Vlk, advokát Šimon Dušek, právník Deloitte Legal, advokátní kancelář
