Růžová panenka pro holku a pro kluka autíčko. Ideálně modré. Jasné vymezení toho, co je pro jaké pohlaví vhodné, si s sebou současná pracující generace často nesla už od dětských let. A rozhodně se tehdy neřešila jen otázka ,vhodných‘ barev a hraček. Poměrně vymezené hranice v tomto ohledu vnímali tito lidé i v otázce studia a volby vzdělání. Ruku na srdce, kdo alespoň jednou v životě neslyšel, že na matematické předměty mají ,lepší buňky‘ chlapci, zatímco ženám více sedí pečující obory?
Zažitým stereotypům část lidí věří i ve 21. století, kdy ženy zcela běžně zastávají vedoucí pozice v technologických společnostech, létají do vesmíru a stejně jako muži stojí u zásadních objevů. „V dnešní době je spousta žen, které technika baví a mnohdy umí víc než kdejaký muž,“ říká šéfka kyberbezpečnostní firmy Thein Security Irena Hýsková. Ženy do oborů, jako jsou informační technologie, podle ní jednoznačně patří. Část z nich ale stále brzdí nízké sebevědomí. Limity si přitom mnohdy vytvářejí pouze ve své hlavě.
Určitou roli v tomto případě můžou hrát právě zmíněné stereotypy, které v pracujících ženách zůstaly zakořeněny z dob jejich dospívání. „Když jsem šla na střední školu, byly IT obory pro dívky úplné tabu,“ vzpomíná Hýsková. „Já sama chtěla studovat stavebnictví a pamatuju si, jak mi táta řekl: ,V žádném případě, to je pro tebe naprosto nevhodná škola‘,“ dodává.
Nejhorší v Evropské unii
Dnes už jsou studiu dříve typicky ,klučičích‘ oborů podle Hýskové častěji otevřeny i ženy. A to včetně IT. Oproti chlapcům je však jejich zastoupení stále minimální. Podle statistik Eurostatu zveřejněných v roce 2020 studuje IT obory v Evropské unii pouze 17 procent žen, přičemž Česko je v tomto ohledu jasně podprůměrné. O budoucí práci ve zmíněném odvětví uvažuje jen 12 procent dívek, což je oproti nejlépe umístěné Belgii o 25 procentních bodů méně. Zhruba pětinový je pak podíl těchto studentek na českých vysokých školách.
Na druhou stranu je nutné podotknout, že podobně jako v jiných oblastech ani v IT není oborové vzdělání podmínkou. Tak trochu omylem se ve světě informačních technologií ostatně ocitla i Hýsková, která původně pracovala ve finančnictví. „Kolega potřeboval někoho, kdo bude představovat spojku mezi technickým a obchodním oddělením, takový překladatelský můstek,“ vzpomíná.
Ačkoli pro ni začátky nebyly zrovna lehké, ve funkci setrvala. „Když jsem pak odcházela, měla jsem pod sebou pět týmů a celkem 150 lidí, s kterými jsem se naučila vycházet i pracovat. Zjistili, že i když nemám technologické vzdělání, disponuji jinými kvalitami. Například dokážu dobře obhájit projekty,“ říká a doplňuje, že obecně bývají ženy svědomitější a mají lepší komunikační schopnosti. Genderově namíchané týmy se dle ní navíc osvědčily jako velmi efektivní.
A proč je vlastně zatraktivnění tohoto oboru nutné? Jen v České republice chybí dle odhadů zhruba 20 tisíc odborníků. Roli kromě automatizace hraje třeba fakt, že tuzemské zaměstnance lákají zahraniční firmy. A zvýšené zastoupení žen by tento problém mohlo zmírnit, ba co víc, podle dat Evropského parlamentu by konečně pomohlo přemostit rozdíly v odměňování obou pohlaví. Konkrétně v IT mají muži mzdy stále o 13 procent vyšší: „Je to spojené i s tím, že se ženy častěji podceňují a neumí si o peníze říct. Spíš tajně doufají, že jim někdo sám přidá.“
Nicméně i přes trvající rozdíly v odměňování by právě plat mohl být jedním z lákadel, která by ženy k přesunu do zmíněného odvětví mohla přesvědčit. Oproti jiným segmentům je totiž mzda v IT výrazně vyšší. Dle Českého statistického úřadu brali tito odborníci v roce 2020 téměř o čtvrtinu více než průměrný Čech. I tak se ale zastoupení žen v oboru drží dlouhodobě na 10 procentech, což představuje jeden z nejhorších výsledků Evropské unie.
Myšlenky, které podráží nohy
Kromě stereotypů jako takových může některé ženy odrazovat také strach ze sexismu či obecně kolektiv plný mužů, kteří by je nemuseli brát vážně. A přesně od tohoto myšlení je dle Hýskové zapotřebí se distancovat. „V životě, a je jedno, jestli v pracovním, nebo soukromém, dříve či později vždycky narazíte na člověka, u kterého mužský prvek tak převažuje, že to zkrátka musí dát najevo. Pak záleží jen na vás, jak se s tím vypořádáte,“ podotýká Hýsková. Přiznává, že i když to pro ni někdy bylo náročnější, s takovými situacemi se vždy vyrovnala. A čím je starší, tím více ji podobné příhody nechávají klidnou – ať už jde o podceňování pracovních schopností, či nálepky, kterým ženy čelí za volantem.
„Opravdu se vyplácí si toho jako žena nevšímat, strašně vám to ulehčí život. Musíte k tomu samozřejmě mít nějakou osobní sílu, protože když to v sobě nemáte zpracované, bude vás to trápit i nadále,“ přibližuje s tím, že co se týče pracovních zkušeností, měla na firmy vždycky kliku, protože rozdíly mezi pohlavími z jejich strany nikdy nepocítila. Důležitější vždy bylo, jestli je dotyčný schopný, či nikoli. „Stejně to mám i já. Když nám přijde nějaký životopis, jestli je to žena, nebo muž, je to poslední, co mě zajímá,“ doplňuje.
Za dobu, co Hýsková šéfuje mužským týmům, se do výrazného konfliktu kvůli genderu naštěstí nikdy nedostala a na ,kritické‘ situace dnes už vzpomíná jen s úsměvem: „Jednou nám na pohovor přišel pán, opravdu expert, a když jsme se s kolegyní z HR představily, tak pronesl: ,Ty tomu tady fakt šéfuješ, jo?‘ Odpověděla jsem: ,Ano, opravdu tomu tady šéfuju.‘ Rozhovor se nakonec protáhl na dvě hodiny, pán to zpracoval a nakonec se sám omluvil, že mu to na začátku ujelo.“
Důležité je nenechat se takovýmito věcmi rozhodit a být o svých kvalitách přesvědčena, nehledě na pohlaví nebo úsudek někoho jiného. V tom ženám, jež v daném ohledu nedisponují dostatečným sebevědomím, mohou pomoci třeba workshopy či mentoringové programy zaměřené na osobní rozvoj. „A pokud narazíte na společnost, která by vás kvůli pohlaví nechtěla, tak vážně v takové firmě chcete pracovat?“ uzavírá.
