Vůz se kvalitou rovná výrobkům německých automobilek
Prozatím vždy se na vozech z Koreje (a je jedno šlo-li o Hyundai, nebo Kiu) našlo něco nepříjemného. Buď nelogické ovládání, podivný, místy až patetický design, neslané a nemastné motory, horší kvalita zpracování… S příchodem Hyundaie i30, dvojčete též velmi povedeného vozu cee´d, je ale všechno jinak. Podaří-li se Hyundai udržet vysoko nastavenou kvalitu, nemusela by se za takový vůz stydět ani jedna z německých automobilek.
Hatchback i30 má povedený design, možná trochu umírněnější než cee´d, přesto ale dostatečně dynamický, a to hlavně díky čelní masce, která vozu dodává na dravosti. Dojem z vysokých boků vozu a relativně malých oken zjemňuje výrazný prolis dveří. Snad jediné místo, kde designérova ruka trochu ujela, jsou páté dveře. Tam už je nasázených nejrůznějších linií a rovin poněkud moc.
Zatímco vnější vzhled je však víceméně otázkou osobních preferencí a vkusu, interiér lze posuzovat již objektivněji. A i30 opět boduje. Měkčené plasty, umírněný, avšak atraktivní vzhled a především skvělá kvalita zpracování vůz staví na roveň veškeré evropské konkurenci. Pochvalu zaslouží především velmi dobře zpracovaná přístrojová deska i panel s rádiem a klimatizací. V přímém srovnání by se třeba Seat Leon mohl leccos naučit. Kolem sedadel s dobrým bočním vedením a tradičně o kousek kratšími sedáky, než by bylo optimální, je dostatek prostoru, čemuž i30 vděčí za jeden z největších rozvorů v třídě. Díky tomu se v autě dá cestovat i na zadních sedadlech, což u konkurence bývá po sto kilometrech jízdy často důvodem k návštěvě chiropraktika. Výbava vozu je velmi dobrá už v základní verzi Classic, která má mimo jiné šest airbagů a autorádio s ovládáním na volantu, což je s většinou konkurence nesrovnatelné.
Testovaný vůz poháněl turbodiesel o objemu 1,6 litru, spojený s manuální pětistupňovou převodovkou. Hyundai tvrdí, že s ním budou zákazníci jezdit za 4,7 litru nafty, ovšem realita je o litr výše. Přesto jde o dobrou spotřebu, navíc podpořenou nevídaně kvalitním projevem motoru. Ten za studena klepe docela hlasitě, ovšem po zahřátí rychle tichne a hlavně bez turboefektu a téměř od volnoběhu plynule a jistě nabírá sílu až k maximu otáček. Tento motor nemá v kombinaci hodnotících faktorů, jako jsou výkon, objem, kultivovanost běhu a pružnost, v současné době snad s výjimkou BMW konkurenci. Navíc ve spojení s poměrně lehkým vozem a zmíněnou relativně nízkou spotřebou plní dokonce i extrémně přísné hodnoty emisí, navrhované Evropskou komisí pro rok 2010.
Nejméně stejně dobrý jako motor je i podvozek vozu a jeho jízdní vlastnosti. O ty se stará zejména zadní náprava McPherson, která při jízdě aktivně spolupracuje a umožňuje i30 i přes komfortnější naladění, než dostala do vínku sestra cee´d, hodně svižnou a razantní jízdu spojenou s občasným lehkým sklouznutím zadní části vozu. Automobil dobře zvládá příčné nerovnosti, při jejichž přejezdech se do kabiny nedostane téměř žádný obvyklý hluk. Přesně drží stopu, k čemuž přispívá i přesné a naštěstí nepřeposilované řízení, které umožňuje vést vůz citlivě. Pár konkurentů zbledne závistí i při pohledu na brzdy. Mají ostrý nástup a velkou výdrž. Za běžného provozu je prakticky nejde utahat.
Hyundai i30 má velký potenciál a zároveň značce zvyšuje nároky zákazníků pro veškeré další modely. Přestože není tak úplně levný, jak bylo dříve u korejské provenience zvykem, za požadované peníze dostane majitel opravdu velmi dobré auto.
Klady:
Skvělý design
Vynikající motor
Vynikající podvozek
Vynikající interiér
Velmi dobré brzdy
Zápory
Vyšší cena
Hyundai i30
Motor: přeplňovaný naftový čtyřválec
Objem 1582 ccm
Maximální výkon 85 kw
Převodovka pětistupňová manuální
Nejvyšší rychlost 188
Zrychlení 11,6
Průměrná spotřeba 7 / 4.6 / 5.7
Cena 519 380 Kč - testovaný vůz
