Americký ministr financí Jacob Lew okamžitě naznačil, že podobná akce na uklidnění světových trhů nebude. „Neočekávejte odpověď na krizi v době, kdy žádná krize není.“
Lew má pravdu v tom, že dosavadní otřesy na trzích nejsou důvodem, proč by měly vlády jednat o koordinované akci. Ceny akcií, realit či rizikových dluhopisů byly totiž kvůli pumpování bilionů dolarů do ekonomik největšími centrálními bankami světa přehřáté. Splasknutí cen je tak naprosto v pořádku, protože se ceny dostanou blíže k reálným úrovním.
Expertům MMF pak dělá starosti ještě zpomalení čínské ekonomiky a pád cen komodit.
Levnější komodity sice část zemí-těžařů skutečně poškozují, na druhou stranu z něj jiné země profitují. Ani zlevnění komodit tak nezavdává příčinu, proč mohutně intervenovat.
Přečtěte si: Investor: Čínská bublina způsobí pětkrát vyšší ztráty než krize z roku 2007
Nejúsměvnější jsou ovšem obavy fondu ze zpomalení čínské ekonomiky. Právě nejvyšší vedení MMF na konci uplynulého roku totiž evidentně žádný strach z čínských potíží nemělo, když rozhodlo o tom, že se čínský jüan stane světovou rezervní měnou. Schválilo totiž přijetí jüanu do koše měn, od nichž se odvozuje hodnota zvláštních práv čerpání.
Nyní fond nabádá čínské představitele, aby jasně komunikovaly svou kurzovou politiku, což je vrcholně pokrytecké. Podobné problémy s Čínou se totiž daly čekat, přesto vedení fondu dalo zelenou jüanu, který nemá ve společnosti rezervních měn co dělat.
Recepty MMF jsou tak jen zoufalým výkřikem, když právě fond byl zastáncem tržních opatření
Jeho další oslabení navíc může dále podkopat důvěryhodnost Mezinárodního měnového fondu, protože by na něj mohly doplatit jednotlivé země, které mají ve svých rezervách zvláštní práva čerpání. Už nyní mohou nakupovat jüan, aby jejich rezervy odrážely změněnou skladu měnového koše.
Navíc i současné volání po fiskální expanzi vypadá, že MMF opět až příliš míchá politiku a ekonomiku, když straní producentům komodit a Číně na úkor zbytku světa. Je zajímavé, že opačné obavy neměl fond v době, kdy v roce 2008 vznikala komoditní bublina, která naopak poškozovala spotřebitele ropy nebo například kovů.
Kdo to zaplatí?
Další otázkou je, kdo by utrácení z kapes daňových poplatníků zaplatil. Asi to nebude Jihoafrická republika nebo Argentina, které jsou sice členy G-20, ale topí se po krk ve vlastních hospodářských potížích. Peníze na rozhazování by obtížně hledala například také Itálie.
Recepty MMF jsou tak jen zoufalým výkřikem, který je o to překvapivější, když právě fond byl zastáncem tržních opatření a na všechny strany ještě před pár lety rozdával knížecí rady o volném trhu na všechny strany. Ty ovšem často vedly k obrovským problémům jednotlivých států.
Naopak fond totálně nezvládl finanční krizi v roce 2008, kterou vůbec neočekával. V posledních letech pak nedokázal varovat centrální banky před přehnanou měnovou expanzí.
Čtěte další komentáře autora:
Vladan Gallistl: Čína jako rozbuška finanční krize
Populismus ČSSD a lidovců nezná mezí
Češi uspokojovali odloženou spotřebu
