Bývalý důstojník StB a svědek v Babišově kauze doplatil na spory s Peterem Kovarčíkem, kterého chránila komunistická rozvědka
Bývalý kapitán Státní bezpečnosti Andrej Kuľha sehrál důležitou roli v soudním sporu o údajné spolupráci Andreje Babiše s komunistickou tajnou policií. Jeho slova o hromadné manipulaci se záznamy o agentech ekonomické kontrarozvědky otiskl právě týdeník Euro jako první loni v listopadu. Pro Babišovy právníky byly útoky na věrohodnost dokumentů StB vítanou municí. Článek týdeníku Euro nechali zanést do soudního spisu a přizvali Kuľhu k soudu, kde někdejší příslušník StB svá tvrzení prakticky zopakoval. Svědectví sice obsahově neladilo s výpovědí jiného důstojníka Júlia Šumana, nejspíš ale přispělo k červnovému verdiktu bratislavského soudu, který zněl ve prospěch českého vicepremiéra a majitele Agrofertu.
Kuľha, v současnosti majitel zastavárny na panelákovém sídlišti ve slovenské metropoli, před soudem mluvil také o svých problémech v kontrarozvědce na konci 80. let – porušil předpisy při nákupu auta a dostal se do konfliktu s nadřízeným velitelem (a také s tehdejším kolegou Šumanem). Před úplným vyhazovem z bezpečnostních složek ho zachránila jen neschopenka.
U soudu však nezaznělo, že Kuľha doplatil také na konflikt s člověkem, který se po listopadu 1989 stal známým podnikatelem a přítelem bývalého premiéra a posléze prezidenta Václava Klause. Řeč je o producentovi a majiteli firmy Czech Teleaxis Peteru Kovarčíkovi. Kolegové bonzují Za minulého režimu Kovarčík pracoval, stejně jako Babiš, v zahraničním obchodu. Oba předtím studovali na téže katedře bratislavské Obchodní fakulty VŠE (šéf hnutí ANO absolvoval o rok později, v roce 1978). Po poměrně krátkém působení v ČSOB se Kovarčík v roce 1980 přesunul do podniku zahraničního obchodu Incheba, který organizoval propagační akce a veletrhy. A právě tam narazil na Andreje Kuľhu, který měl na starost Inchebu už několik let před svým nasazením v Babišově Petrimexu.
„V poslední době si Ing. Kovarčík žije na vysoké noze, v PZO Incheba o něm kolují řeči, že ,točí velké peníze‘,“ zapsal Kuľha v listopadu 1987 informace od agenta, zaměstnance Incheby.
Podle něj Kovarčík zneužíval své postavení v podniku k obohacování, například při fingované likvidaci květinové výzdoby na zahraničních akcích – místo toho, aby květiny po výstavě řádně nabídl za sníženou cenu a nechal obchod zaúčtovat, prodal je pod rukou a zisk shrábl pro sebe. Z jedné takové transakce si prý mohl přilepšit i 900 dolary. V Archivu bezpečnostních složek ČR se zachovaly také záznamy o Kovarčíkově schůzce s emigrantem či o nedovoleném zastupování monacké marketingové firmy Telemundi, u níž se rodák z Nitry později nechal zaměstnat.
Napjaté vztahy mezi Kovarčíkem a kapitánem Kuľhou vyvrcholily v létě 1988. Tehdy Kovarčík sepsal oznámení, v němž popsal Kuľhovu schůzku s jiným zaměstnancem Incheby Ľudovítem Kállayem. Jejich rozhovor Kovarčík vyslechl z vedlejší místnosti, oddělené slabou stěnou. Příslušník Kuľha prý Kállayovi pomáhal vyřešit, jak vyváznout z podezření z devizového úniku při fakturaci menší výstavní plochy pro rakouskou expozici na chemickém veletrhu Incheba (organizaci této akce řídil z pozice ředitele právě Kovarčík). Kapitán StB svému příteli radil, aby vinu svalil na architekta, což Kállay posléze skutečně promítl do zápisu.
Kovarčík rovněž v zápisu uvedl, že se Kállay dělí s příslušníkem tajné policie o dary.
„Ing. Kuľhovi údajně odevzdával polovinu všech obdržených lahví alkoholu od vystavovatelů, jakož i polovinu obdržených parfémů a jiných kosmetických výrobků. A když já nepřestanu s vyšetřováním devizových úniků Ing. Kállaye, Ing. Kuľha bude sledovat každý můj krok a něco si už na mě najde,“ napsal Kovarčík. V jiném dokumentu si zase stěžoval, že Kuľha se ve spojení s jeho některými lidmi z Incheby snaží „ovlivňovat kádrovou politiku podniku ve prospěch svých přátel, destabilizovat zahraničněobchodní činnost podniku, čím brzdí rozvoj PZO hlavně v oblasti devizových příjmů“.
Pod ochranou rozvědčíků V témže roce 1988 se ale Kuľha dostal uvnitř StB do problémů, ze kterých se už nevymanil.
K jeho nucenému odchodu z aktivní služby zřejmě přispěla také Kovarčíkova výpověď. Kuľha si na ni aspoň stěžoval ve svém odvolání. „Jako příklad uvádím, že proti mně byla využita vykonstruovaná odpověď Ing. Kovarčíka, k němuž jsem v průběhu roku 1988 začal soustřeďovat poznatky o podezření z trestné činnosti (…),“ napsal Kuľha v desetistránkovém dokumentu, který adresoval šéfovi slovenské části kontrarozvědky, oficiálně XII. správy SNB, Štefanu Homolovi. Nadřízení se však na jeho stranu nepřiklonili.
Kuľhovy podněty k trestnímu stíhání Kovarčíka byly beztak marné. Ekonomická sekce kontrarozvědky StB, pod niž impulzivní kapitán patřil, ani nemohla proti Kovarčíkovi zasáhnout. Nynějšího pořadatele politických konferencí, zábavních a sportovních akcí totiž pro sebe blokovala rozvědka, tedy část tajné služby pro výzvědnou činnost v zahraničí, která stála v pomyslné hierarchii útvarů StB na prvním místě. Kovarčíka v podstatě bránila. Po prověrce se podezření z trestné činnosti nepotvrdila, odpověděl plukovník Dezider Hronec, který vedl odbor rozvědky v Bratislavě, na podněty od kolegů z XII. správy.
Sám upozornil na možnost, že Kuľha se mohl nechat ovlivnit jednou ze skupin v Inchebě a „osobní averzí“ vůči Kovarčíkovi.
Podle dochovaných protokolů si komunistická rozvědka vedla Kovarčíka od ledna 1987 jako ideového spolupracovníka (IS) s krycím jménem Abin. „Cílem získání tipu na IS ,Abin‘ ke spolupráci bude rozpracování báze vízových cizinců přijíždějících na obchodní jednání do PZO Incheba, jakož i dalších PZO kooperujících s Inchebou v oblasti reklamy, dále k rozpracování zájmových osob z kapitalistických zemí, s nimiž jmenovaný přichází pravidelně do styku během svých krátkodobých služebních cest do kapitalistických zemí,“ stojí v návrhu na získání Kovarčíka ke spolupráci ze začátku roku 1987.
Podrobnosti o Kovarčíkově spolupráci s rozvědkou zatím nejsou známy. Z postupu rozvědky je nicméně patrné, že jeho přínos pro hospodářskou špionáž převážil nad skutečnými či domnělými prohřešky, které mu dávali za vinu kolegové z Incheby. Udávání přitom neustalo ani po odchodu kapitána Andreje Kuľhy z aktivní služby. Kupříkladu na jaře 1989 řešila Státní bezpečnost anonymní dopis, který Kovarčíka popisoval jako zkorumpovaného nafoukance, žijícího si na vysoké noze. To už rodák z Nitry pracoval přímo pro firmu Telemundi, u které vydržel ještě pár let po sametové revoluci, než si založil svůj Teleaxis.
Záhadně odhalený případ Obvinění z nezákonného obohacování však Kovarčíka málem dohnala až po pádu komunismu.
V 90. letech ho policie vyšetřovala kvůli podvodům v účetnictví během veletrhu v marocké Casablance v roce 1987. Jako Kovarčíkův nadřízený vystupoval při přípravě akce Andrej Babiš, který byl tehdy obchodním delegátem v Maroku. V 90. letech Babiš k případu vypovídal na policii. Kovarčíka ale nakonec zachránila první amnestie prezidenta Václava Havla, která se zpětně vztahovala i na události v Maroku.
Případ vyšel najevo až o mnoho let později, během první privatizace Unipetrolu. Časopis Týden tehdy napsal, že novináři spolu s touto informací dostali také obsáhlý materiál, v němž anonym podrobně rozebíral Kovarčíkovu minulost, podnikání i soukromí.
Kovarčík tehdy za možného původce označil Andreje Babiše. „Je to pokus mne diskreditovat v souvislosti s privatizací Unipetrolu,“ prohlásil. Babiš ale spojitost s kampaní odmítl.
Navíc, v posledních letech se Kovarčík vyjadřuje o Babišovi s uznáním.
O spolupráci s komunistickou rozvědkou majitel Czech Teleaxisu dosud v médiích nemluvil. „Mně se to nestalo. Já jsem v podstatě tenkrát vystupoval stejně, jako vystupuji dnes, velice kontroverzně. A v zásadě nikdo nenašel odvahu, aby mě kontaktoval,“ odpověděl v lednu 2005 Lidovým novinám na otázku, zda ho StB kontaktovala.
K zaslanému textu tohoto článku se Kovarčík do uzávěrky vydání nevyjádřil.
O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz
