Vládne strach a vlády a centrální banky jsou ve střehu
Všichni, kdo sledují vývoj na finančních trzích, si v poslední době kladou otázky: Je to opravdu tak špatné? Kolik je na tom ještě možné ztratit? Bohužel je to pravda. Současný vývoj na finančních trzích naplňuje předpovědi největších pesimistů a ceny akcií „jdou stále na jih“.
Jeden velmi zkušený Brit řekl, že existuje spousta modelů a analýz na prognózu vývoje finančních trhů, ale klíčovými veličinami, které je ovládají, jsou fear and greed, tedy strach a lakota. A nyní je to zcela zřejmé.
Tvrdá realita.
Vládne strach a dá se říci, že se z toho „domu hrůzy“ nelze rychle dostat. Argumentů pro to je dost - a je dobré si některé z nich připomenout.
Každodenně se objevují nové zprávy, že hlavní světové banky odepisují ztráty související s takzvanými subprimes (hypotéky pro „méně“ spolehlivé klienty) v miliardových částkách. Pod tíhou velkých ztrát rezignují šéfové největších amerických komerčních a investičních bank, například Citigroup, Merrill Lynch a dalších. Největší obchodníci s deriváty se přestávají na těchto trzích angažovat - například Merrill Lynch na trzích CDOs (collateralized debt obligations; zajištěné dluhové obligace). Tento trh měl ke konci roku 2006 objem dva tisíce miliard dolarů.
Ikona francouzského bankovnictví Société Générale má „velké problémy“ a objevují se první zprávy o jejím možném převzetí. Zabývá se tím i francouzská vláda. Velké problémy má britská banka Northern Rock. I jimi se zabývala britská vláda.
Situace v USA.
Americká centrální banka (Fed) snížila sazby dříve a více, než čekal trh. Předposlední rate cut (snížení sazby) byl o 0,75 procenta. Ztráty v USA z takzvaných subprimes se odhadují výrazně nad 200 miliardami dolarů (dle údajů S&P dokonce 265 miliard). Americký prezident George W. Bush přispěchal s „balíčkem první pomoci“ v částce 145 miliard dolarů.
Ekonomičtí a političtí představitelé různých států uklidňují občany, že americká hypoteční krize se jejich domácích trhů nijak výrazně nedotkne. Různé ekonomické ukazatele, které se denně objevují v informačních systémech účastníků finančních trhů, však většinou signalizují negativní vývoj. Akciový trh je už technicky v „medvědí náladě“, protože od svého posledního vrcholu propadl o více než dvacet procent.
V neposlední řadě zatím relativně „spí“ problémy největších amerických bond insurers (pojišťovatelů dluhopisů) Ambaku, MBIA a FGIC. Jejich „rozjetí se“ by způsobilo potíže minimálně srovnatelné se subprimes.
Zvyšuje se aktivita short-sellingu (spekulace na pokles ceny instrumentu) ze strany hedgeových fondů na instituce, které mají v portfoliích rizikové subprimes, a také na bond insurers.
Tři otázky.
Stále se spekuluje o tom, je-li americká ekonomika v recesi. Technicky vzato, bude-li pokles HDP ve dvou po sobě následujících čtvrtletích, pak ano. Američané se tomu samozřejmě usilovně brání a kromě Bushova „balíčku“ a kroků Fedu se připravují další „léky“ na zlepšení současného stavu americké ekonomiky. Fed už je v těchto oblastech poměrně zkušený, ale trhy přece jen akceptovaly více Alana Greenspana než „nového“ Bena Bernanka. Historicky poslední série snižování sazeb nastala v roce 2001 po prasknutí takzvané dot-com bubliny a teroristickém útoku na USA. Tehdy se postupně snížila základní sazba ze 6,5 procenta až na jedno procento. Nyní se situace jeví ještě složitější a Fed snížil základní sazbu naposledy 30. ledna na současná tři procenta. Předpokládá se, že do konce tohoto roku bude základní sazba kolem 2,25 procenta. Rozhodnutí Fedu, tedy rychlost a rozsah snížení, zatím spíše finanční trhy „děsí“. Trh se právem domnívá, že situace je ještě horší, než jak vypadá.
S ohledem na uvedené se nabízejí následující tři otázky. Kdo je v této situaci vítězem? Lze ještě vůbec někde vydělat? Co dělat, je-li současné portfolio výrazně ztrátové?
První odpověď.
Vítězem je v dnešní pohnuté době zlato. Proč však pomyslného finančního Oscara (mimochodem ten pravý, filmový, je pozlacen 24karátovým zlatem) získává v těžkých dobách zlato? Před vysvětlením je třeba říct, že 30. ledna 2008, bezprostředně po rozhodnutí Fedu, dosáhlo zlato historicky maximální ceny 942,2 dolaru (gold futures) za trojskou unci (31,103 gramu).
Je dobré se podívat na podobné období, kdy zlato bylo ve výši 850 dolarů za trojskou unci, a tento rekord se udržel dlouhých 28 let. Pro odpověď je třeba jít do období před rokem 1980, kdy nastal prudký růst ceny zlata.
Klíčové okamžiky.
Kdy a za jakých okolností nastaly klíčové okamžiky vývoje ceny zlata? V roce 1973 byla de facto zrušena Brettonwoodská dohoda. Ruší se gold peg čili přímá vazba dolaru na zlato a oficiálně stanovená cena 35 dolarů za unci. Cena zlata začíná okamžitě růst a dosahuje brzy sta dolarů za unci.
V lednu 1971 byl v USA zrušen zákaz pro soukromé osoby vlastnit zlato. Cena zlata okamžitě vzrostla. V roce 1978 americký dolar radikálně oslabil a cena zlata rostla. V říjnu 1979 cena zlata narostla a dosáhla rekordních 400 dolarů za unci. V lednu 1980 bylo dosaženo historicky nejvyšší ceny - 850 dolarů za unci. V polovině roku 1980 nastal prudký nárůst úrokových sazeb, dolar posílil a cena zlata klesla.
Osmdesátá a devadesátá léta.
Na konci roku 1987 proběhl prudký pokles akciových trhů a po takzvaném Černém pondělí nastala krize na akciových trzích. Zlato šlo nahoru a přiblížilo se 500 dolarů za unci.
V roce 1990 nastala velká politická nejistota v oblasti Blízkého východu. Cena zlata rostla a přiblížila se 415 dolarům za unci.
V listopadu 1997 se investoři radovali ze zisků na rostoucích akciových trzích. Cena zlata klesala. A dosáhla nejnižší ceny od roku 1985 - 250 dolarů za unci.
V květnu 1999 Bank of England oznámila, že po dobu pěti let nebude aktivní na trhu se zlatem. Cena zlata klesla.
Začátek 21. století.
V letech 2000 až 2003 se objevil nový faktor určující vývoj světové politiky a ekonomiky - terorismus. Rostlo napětí na Blízkém východě - válka v Afghánistánu a Iráku. Dolar klesal a americká ekonomika čelila velkým problémům. Praskla dot-com bublina a následoval pád akciových trhů. Cena zlata narostla nad 400 dolarů za unci.
Třicátého ledna 2008 se zlato dostává na historickém maximu 942,20 dolaru za unci (viz Trvalý růst). Může však cena zlata ještě růst?
Další vývoj.
Pravděpodobně ano a jsou k tomu následující důvody. Za prvé rostoucí neinvestiční poptávka (zejména Čína a Indie), za druhé růst investiční poptávky, za třetí dlouhodobě slabý dolar, za čtvrté omezená produkce zlata a za páté terorismus (zlato nezná hranice a je nejznámějším takzvaným všeobecným ekvivalentem). Je velmi pravděpodobné, že zlato brzy překoná magickou hranici tisíce dolarů za unci. Úroveň dosažená v roce 1980 byla ještě před dvěma lety naprosto nepředstavitelná a mělo se za to, že 850 dolarů za unci vydrží další desetiletí.
Lze někde vydělat?
I za současného „medvědího“ období lze na akciovém trhu vydělat, a to zejména s pomocí strategie short-selling. Ta se však doporučuje především zkušenějším investorům. V oblasti dlouhých pozic se nyní vyplatí střednědobě investovat do takzvaných recession stocks, jako jsou Coca-Cola, Procter & Gamble, McDonald's, Yum! Brands, Abbott, PepsiCo, Kraft, Merk či jiných titulů „staré ekonomiky“ kótovaných na burze cenných papírů v New Yorku (NYSE).
V současné poměrně „rozevláté“ volatilitě je také prostor pro intraday trading, při kterém obchodník každý den začíná s takzvaným „čistým stolem“. Je však opět jen pro zkušenější obchodníky s pevnými nervy.
Další možnosti.
Jeden londýnský obchodník říká, že v nejistém období je dobré koupit akcie tabákových firem a společností vyrábějících alkoholické nápoje, protože prý lidé v očekávaní recese více pijí a kouří. To bohužel dnes asi neplatí, aspoň v systému pro podporu trhu akcií a dluhopisů (SPAD), protože Philip Morris značně spadl a zatím nejde nahoru.
Velmi dobrou investicí v dolarech se nyní jeví obligace, a to zejména vládní, případně prvotřídních korporátních emitentů. Držitel těchto instrumentů bude mít prospěch z postupného snižování sazeb - cena obligace tedy bude růst.
Další možné investice jsou takzvané garantované fondy, kdy má investor i v případě takzvaného total global financial meltdownu (naprostého globálního finančního zhroucení) zaručenou vloženou jistinu ve výši sta procent. Přestože některé finanční ústavy v tomto trochu „mlží“ a rizika těchto produktů jsou uvedená poměrně malými písmeny na poslední straně prospektu příslušného finančního instrumentu, a ne vždy zcela srozumitelně.
Ztrátové portfolio.
Pokud investor svoje portfolio neprodal, pak je velmi pravděpodobné, že za současných podmínek bude ve ztrátě více než dvaceti procent. Neprodal-li při prvních výraznějších poklesech, pak se obecně doporučuje nepanikařit a neprodávat. Často se totiž stane, že po oznámeném snížení sazeb trh vystřelí prudce nahoru, a proto je možnost získat lepší cenu. Je však poměrně pravděpodobné, že během několika let bude investor zase „na svých“- jak tomu bylo v roce 2001 a v následujících letech.
Očekávání.
Co tedy bude dál? Jaký vývoj můžeme očekávat? Vlády a centrální banky, především Fed, budou určitě stále ve střehu a připravené na další možné postupy. Investoři, kteří dosud „sedí“ na hotovosti na depozitních či běžných účtech, začnou pomalu hledat pomyslné „dno“ a začnou se možná objevovat první kupci. Bude se čekat na první upgrade a pak to zase začne.
Cena zlata dosáhne nového maxima za méně než 28 let a finanční skandály budou ještě většího rozsahu než ten poslední v Société Générale. Zatím málo známé banky východu pohltí tradiční instituce světových finančních center. Globalizace obejme svou pavučinou banky, akcie, peníze - prostě celý finanční svět - a bude si s ním hrát. Co na to asi říká Josef Tošovský, bývalý guvernér ČNB, dnes předseda Institutu pro finanční stabilitu při Bance pro mezinárodní platby se sídlem v Basileji, do jehož působnosti by tento vývoj měl spadat?
