Neprolustroval jsem si obchodního partnera, říká jednatelem společností OLD-HEN a MOSESS ALFA
Hořící německý odpad v Libčevsi vrhal v českém tisku největší stín na jméno Michal Pospíšil. Jeho nositel byl ovšem znám především ze zcela jiných souvislostí, například jako zakladatel první české Školy obnovy venkova, jako tajemník Asociace soukromých zemědělců, po dvě volební období jako starosta Libčevse, nově jako spoluautor zemědělské části předvolební Modré šance ODS. To je jen část výčtu jeho činností. Jak se však slučuje tento rozmanitý obrázek činorodého člověka s konkrétním jednatelem společností OLD-HEN a MOSESS ALFA, v jejímž areálu hoří protizákonně přivezený komunální odpad z Německa?
EURO: Ve vašem okolí jsou někteří lidé, kteří se radují z toho, že konečně praskla slupka v mnoha směrech úspěšného muže a že se objevilo pravé jádro podnikavce za každou cenu. Jak se s tím vyrovnáváte? POSPÍŠIL: Znáte úsloví Co tě nezabije, to tě posílí? Přestože je tato situace pro mne hrozně nepříjemná, i v tomto kontextu je pro mě prioritou venkov. Ať tato kauza nakonec dopadne jakkoliv, byla to rozhodně ona, co otevřelo celý problém. Ukázalo se, že netíží jen jedno místo, jednoho člověka, ale že je to krize systému. Ač se to může zdát paradoxní, já to všechno do určité míry kvituji jako pozitivum pro venkov. Především v tom, že se tyto věci už nebudou stávat.
EURO: A co ten odhalený podnikavec ve vás? Hrál jste v tomto případu nějakou obchodní roli? POSPÍŠIL: Jako jednatel společností, vlastnících nevyužitý zemědělský areál a ne a ne ho pronajmout nebo prodat. Pak přišel zástupce firmy BAU-24 René Grünwald a sliboval obojí, nejprve pronájem a po půl roce koupi. Tím bych vlastníkům, kterými jsou dva nizozemští farmáři, ušetřil velkou starost. Smlouvu o pronájmu jsme skutečně bez dlouhých průtahů podepsali a zakotvili do ní předkupní právo pro nájemce. Já jsem s ním jednal v tom smyslu, že si areál krátkodobě pronajme na jeden rok a že během této doby budeme dál jednat o odkoupení areálu podle vůle vlastníků.
EURO: Vzhledem k tomu, v co se to zvrtlo, je dobré vědět, jaký účel pronájmu byl ve smlouvě uveden. POSPÍŠIL: Podnikatelská činnost firmy BAU-24. Oni přesně nespecifikovali, k jakému cíli to potřebují, ale vzhledem k tomu, že jsme se bavili o prodeji areálu… Do nájemní smlouvy jsme zakotvili, že nájemce je oprávněn provádět na své náklady nezbytné úpravy k zajištění své podnikatelské činnosti. A zároveň, že po ukončení nájmu náklady nájemce na úpravy a zabezpečení objektu neuplatní proti pronajímateli. Tím jsem měl částečně ošetřeno, že se bude o svůj produkt, který tam bude mít, starat.
EURO: U člověka vašich zkušeností s ochranou venkovské krajiny se nechce věřit tomu, jak snadno jste záměrům firmy BAU-24 uvěřil. Kdy jste začal tušit, že její podnikání není v pořádku? POSPÍŠIL: Když začala auta navážet komunální odpad. Jenže já jsem se to dověděl až se zpožděním, protože jsem v Libčevsi v té době nebyl. Lidi si toho ale všimli a začali bombardovat starostku. Ta svolala místní šetření za účasti policie a odboru životního prostředí z Loun. Přečetl jsem si to v zápise a začal jsem se bát, že je zle. Další úřední jednání však mé obavy rozptýlilo. Grünwald na něj přišel bez jakéhokoli dokladu o původu svého zboží a bez papírů, které by prokázaly, že to od něj někdo odebere. Tvrdil, že nyní už nebude navážet komunální odpad, ale pouze textil. Doklady prý dodá o pár dnů později. Nikdo z přítomných úředníků nenavrhoval žádná opatření, jen si s ním domluvili schůzku. Řekl jsem si, že to je jen jakási administrativní záležitost a uklidnil jsem se.
EURO: To vás ani v tak pokročilém stavu navážení nenapadlo, že firma BAU-24 kuje něco nekalého?
POSPÍŠIL: Předloží-li mi firma smlouvu o nějakém dalším zpracování, tak si říkám, že to asi zpracovávat bude. Neměl jsem do té doby s odpady žádnou zkušenost, nevěděl jsem nic o tomto obchodu. Neměl jsem ponětí, že jsou takové kšefty vůbec možné, a navíc v takovém rozsahu.
Když jsem si ty věci zpětně vyhodnocoval, došlo mi, že úředníci, kteří byli na tom jednání, zejména z České inspekce životního prostředí, musili tušit, jaký je to obchod, a neudělali nic. Neřekli – tady to zastavíme! Napsali do zápisu, aby jednatel firmy BAU 24 předložil doklady. Nikdy je nepředložil a víckrát jsme se nesešli.
EURO: Neomlouváte svoje jednání jen sám před sebou? POSPÍŠIL: Samozřejmě že mě napadlo, že by to mohlo být něco nekalého, ale jednání inspekce mě uklidnilo. Kdyby mně inspekce řekla, pane majiteli, okamžitě to zastavte, dala to do protokolu a požádala, aby se k bráně postavili celníci, připadá mi to z dnešního pohledu mnohem rozumnější. To jsou ale kdyby a může to být chápáno jako moje výmluva. Po reakci týmu úředníků, kteří tu byli, jsem nečekal něco tak rozsáhlého, co za pár dní nastalo.
EURO: Kdy jste byl vtažen přímo do děje? POSPÍŠIL: Během požáru. Když vypukl, byl jsem na Moravě. Volala mi to starostka. Mobilem jsem informoval Grünwaldova právníka, že mu hoří jeho materiál. Netušil jsem, že až se vrátím, předají mi hasiči požářiště a uloží mi úkoly, které mám jako amatér vykonat – zajistit trvalý dohled nad místem zásahu jednotek požární ochrany do úplné likvidace.
EURO: Co jste s tím dělal? POSPÍŠIL: Dostal jsem dvě kouřící hromady, které začaly znova zahořívat. Za své peníze jsem musel pronajmout sbor dobrovolných hasičů. To jsou bezvadní kluci, ti mi to pomohli hned likvidovat a hasit. Pak už museli do práce, musel jsem si najmout jiné hasiče. Nakonec jsme spolu se synem jen hlídali.
EURO: Žháře jste však neuhlídali POSPÍŠIL: Představa, že někdo chodí a usilovně to zapaluje, je hrozná. Podruhé mi to zapálili doslova za zády, jen jsem odešel z obchůzky. Byl to menší oheň, hasiči mi předali místo hned druhý den ráno a napsali mi víc úkolů. I hasiči se báli, aby někdo znovu neškrtl. Nezbylo mi než najmout bezpečnostní agenturu.
EURO: Mohla mít vaše firma ze žhářství prospěch? POSPÍŠIL: To je absurdní. Absolutně odmítám. To mohou být jen něčí zlé spekulace.
EURO: Požár zničil budovu. Bude vyplacena pojistka? POSPÍŠIL: Ta budova pojištěna nebyla. Z hlediska firem, které zastupuji, jde čistě o ztrátu.
EURO: Podezírá vás někdo z toho, že jste nekonal věci, které byste konat měl? POSPÍŠIL: To není jen pocit. Řada článků, které se vyrojily, mě dokonce nařkla z toho, že jsem z toho měl osobní profit. Autor jednoho z nich vypočítal, že firma, která odpad dovezla a uskladnila, na tom získala 34 milionů korun a že to bylo pro nás výhodné. Samozřejmě se to nepotvrdí, ale špína zůstane. Jediný profit, který jsme z toho měli jako firma, bylo dvakrát 30 tisíc zaplaceného nájmu. Jinak náklady daleko přesáhly utržených 60 tisíc.
EURO: Nesete za něco právní odpovědnost? POSPÍŠIL: Mnoho lidí mne podezírá a nevím, jak se toho zbavit. Právní odpovědnost je jasná v Německu i v Čechách. To mě nijak nechrání před tím, že mi to stále někdo dává za vinu. Odesílatel je známý a příjemce jakbysmet.
EURO: Budete se právně bránit? POSPÍŠIL: Právní kancelář Hlaváček a Rychetský podala za mne trestní oznámení na neznámého pachatele za obecné ohrožení zakládáním požárů a na společnost BAU-24 za podvod.
EURO: Dělá vám někdo nějaké problémy? POSPÍŠIL: V obci samé určitě ne. Navzdory nedůvěře se lidi v obci zachovali perfektně. Včetně hasičů a starostky. Tady na žádné potíže nenarážím.
EURO: Měl jste tady coby starosta dobrou pozici? POSPÍŠIL: Byl jsem náplava. I když jsem tu přečkal dvě volební období, pozici v zastupitelstvu jsem měl vždy velmi těsnou. To znamená pět na čtyři při hlasování, takže jsem se s tím naučil jednat.
EURO: Které další kroky budete muset učinit, aby problém skončil? POSPÍŠIL: To není v mých silách. Po požáru se do toho výraznou měrou vložil krajský úřad, který velice pomáhá, odpady jsou 24 hodin denně pod dozorem policie, a připravuje se odvoz vyhořelého paliva.
EURO: Brzdí vás ta událost v dalších aktivitách? POSPÍŠIL: Samozřejmě že mne brzdí. Musím řešit tuto záležitost, která má jasnou prioritu a nemůžu se věnovat své odborné práci.
EURO: Můžete říct, jakou největší chybu jste v této kauze udělal? POSPÍŠIL: Že jsem dostatečně neprolustroval svého obchodního partnera a neodhalil ho ještě před tím, než začal tuto věc dělat. To je jediná odpovědnost, kterou cítím.
EURO: A co vás nejvíc trápí? POSPÍŠIL: Bylo to mediálně vděčné téma, a já jsem neměl možnost se k němu nijak vyjádřit. Kromě jednoho krátkého telefonátu z jednoho deníku, kdy mě redaktor nařkl, že jsem se pěkně napakoval, a pak jsem si přečetl, co jsem mu vlastně řekl. Kde si plete majitele a přidává mi role, které v tom nehraji a ani hrát nemohu. I tam zvažuji určité právní kroky.
