Oněch 900 tisíc stále visí ve vzduchu a nikdo neví, jak k nim Gross přišel.Stanislav Gross se zapotil, když musel vysvětlovat, odkud vzal peníze na svůj byt. Nemá sice žádný papír na to, kde si je pořídil, ale všichni mu máme věřit.
Oněch 900 tisíc stále visí ve vzduchu a nikdo neví, jak k nim Gross přišel.
Stanislav Gross se zapotil, když musel vysvětlovat, odkud vzal peníze na svůj byt. Nemá sice žádný papír na to, kde si je pořídil, ale všichni mu máme věřit. Předseda vlády se v minulých letech pohyboval na úrovni, kde by úplatek v řádu statisíců nebyl až tak nečekaný, ale on ten svůj milión na byt získal poctivě od svého strýce. A kde jej vzal jeho věřitel, strýc-důchodce, o to už se premiér nezajímal, a také ostatním po tom nic není.
Reportéři MF Dnes spolu s auditorskou firmou BDO udělali nehoráznou hloupost, když původně špatně spočítali premiérovy příjmy. Ale projevili zdravý novinářský instinkt -v téhle kauze cosi pořádně smrdí, a oni to vyčmuchali. Proti jejich spekulaci postavil premiér svoji verzi. Příběh o jedné velké rodině, která se řídí heslem „musíme si pomáhat“.
A jak je to doopravdy? Kde vzal nadějný mladý politik tolik peněz? Přijal snad úplatek? To se asi nedozvíme, na takové věci se paragony obvykle nedávají. Tak jak se máme rozhodnout mezi „vinen“ a „nevinen“? Gross nabízí vysvětlení. Klidně mu zkusme věřit: Peníze má od strýce Františka Vika, který si půjčil zas od Rostislava Roda, a ten prodal doklad o dluhu Michalu Simkaničovi, a ten jej spálil, aby ukončil nedůstojnou štvanici na našeho premiéra. Předseda vlády je náhle bez dluhů. Celá aféra tím končí? Nikoliv, naopak graduje!
Je normální, aby lidé pálili směnky na 900 tisíc korun? Není. Dluh Stanislava Grosse tím samozřejmě nezanikl. Oněch 900 tisíc stále visí ve vzduchu, a nikdo neví, jak k nim Gross přišel.
Stanislav Gross zdůvodnil svou podivnou finanční operaci z roku 1999 slovy „musím se chovat ekonomicky“. To zajisté dělal. Ale dělat neměl. Místo peněz s nejasným původem si měl vzít hypotéku na celou dlužnou částku. Pak by se zbavil všech spekulací, protože by bylo naprosto jasné, odkud bere peníze, jak je splácí, komu, a s jakým úrokem.
Gross se teď diví, že strhl takový poprask. A zřejmě si myslí, že to, co vyprávěl ve Sněmovně, stačí k jeho ospravedlnění. Ve skutečnosti je to přiznání viny „Já Stanislav Gross operuji s penězi pochybného původu.“ Vymlouvá se, že se choval ekonomicky. Ušetřil pár desítek, možná i stovek tisíc tím, že si nepůjčil v bance. Udělal by to každý z nás, prostých občanů. Ale mohl takto jednat i tehdejší poslanec a současný předseda vlády, jeden z nejdůležitějších lidí v zemi? Muž v takové funkci by si měl dobře rozmyslet, zda mu ty ušetřené tisíce stojí za to. Politik velkého formátu by mohl věděl, že jeho čest i mezinárodní reputace jeho země mají větší hodnotu.
Politik Stanislav Gross to chtěl zahrát na obě strany - chtěl být premiérem, a zároveň se vyhnul přísným nárokům, které veřejnost klade na státníky. Teď mu hrozí, že se propadne z postu premiéra zpět mezi prosté občany. Pak ať si od strýce Vika klidně půjčí, kolik chce. Bude totiž mít velký problém splatit hypotéku.
O autorovi| Autor je politolog.
