(celý podtitulek)
V Brně nešlo tolik o sportovní výkony, jako o prolnutí dvou světů: zdravých a lidí s postižením
(text)
Areál brněnského výstaviště byl v sobotu 27. června plný návštěvníků. Většinu z nich přilákala výstava hospodářských zvířat a zemědělské techniky a mezinárodní výstavy psů a koček. Hned vedle, mezi pavilony H a O, mezitím na vytyčeném okruhu sváděli boj s časem a hlavně se svým zdravotním handicapem závodníci cyklistického kritéria pro chodící i nechodící sportovce. Přestože závod nabízel mnohem více napětí než řehtání koní a nablýskané žací stroje opodál, přílišnému zájmu kolemjdoucích se bohužel netěšil. Přesto nelze hovořit o neúspěchu.
Pořadatelé 1. her handicapovaných talentů si hned napoprvé přichystali obtížný organizační úkol. Sedm soutěžních disciplín totiž probíhalo na osmi sportovištích rozesetých po celém Brně, a mnoho účastníků tak bylo třeba během dne dopravovat z jednoho konce města na druhý. „Organizace byla vzhledem k množství sportů a kategorií velmi náročná,“ přiznal po skončení her jeden ze sportovních pořadatelů a sám handicapovaný sportovec Martin Polášek, „odměnou nám je ale velká spokojenost všech účastníků.“
Letos se her zúčastnilo na tři sta sportovců z více než deseti českých a slovenských klubů handicapovaných a rozdáno bylo 86 sad medailí. Brněnský primátor Roman Onderka vyjádřil podporu akci i v příštích ročnících, jichž by se již měli zúčastnit sportovci i z dalších zemí. Nezbývá než doufat, že se i napříště podaří organizátorům zajistit finanční podporu od sponzorů, jimiž byly letos zejména generální partner her Teplárny Brno a společnost SPP CZ. A že hry vzbudí větší zájem veřejnosti.
Česká společnost totiž stále ještě není na soužití s handicapovanými zvyklá natolik, jak je tomu již běžné na západě. „Přestože se podmínky za poslední roky hodně zlepšily, stále se zde vyrovnáváme se čtyřicetiletým zpožděním, kdy byli lidé s handicapem izolováni v ústavech,“ domnívá se například Ondřej Ploska, který hraje na vozíku basketbal za prvoligový francouzský tým Meux. „Ve Francii jsou tři úrovně ligy, ve kterých působí na čtyřicet týmů. V Česku je asi čtyřicet aktivních hráčů,“ srovnává podmínky pro rozvoj toho sportu Ondřej.
Podobnou zkušenost má z Itálie František Šindelář, který se basketbalem na vozíku živí na Sardinii. „Finanční podpora města je až neuvěřitelná. A ochozy jsou během zápasů plné, a nikoliv lidí s postižením,“ dodává Šindelář. O podobném zájmu si mohou nechat čeští handicapovaní sportovci zatím jen zdát. Zejména v tomto ohledu jsou hry handicapovaných sportovců mimořádné: snaží se totiž zbořit hranici mezi postiženými a handicapovanými. Ta totiž neexistuje ve skutečnosti, ale jen v naší mysli.
Více o hrách na: www.emilnadace.cz
(popisky)
(deti otvirak)
Sami proti vodě. Ač se mnozí ze startujících na souši bez pomoci druhých neobejdou, ve vodě jako by handicap náhle nebyl handicapem.
(deti emoce)
To nevadí. „Nemůžu pořád vyhrávat,“ okomentoval svůj výkon proti Kristíně Biháriové z SK Altius Bratislava reprezentant brněnského SK Kociánka Martin Pizinger. V jednom ze zápasů boccii, obdoby curlingu pro handicapované, sice Martin prohrál 5:2, nicméně po posledním hodu zvolal: Já jsem tak dojat! A své soupeřce uznale potřásl rukou.
(deti)
Trojnásobný vítěz. Marek Fröhlich z teplického týmu Spastic Handicap se narodil bez levé ruky, přesto na dráze brněnského Velodromu získal tři zlaté medaile. Úspěchy vicemistra České republiky jsou podmíněny intenzivním tréninkem čtyřikrát týdně. Podle svého trenéra Iva Koblasy má Marek velkou šanci nejen se kvalifikovat na paralympijské hry do Londýna v roce 2012, ale i získat na nich dobré umístění.
(deti new)
Profíci ve Vaňkovce. Na dohled návštěvníkům Galerie Vaňkovka proběhl exhibiční turnaj ve streetballu, na který přijeli i tři vozíčkáři z nejvyšších basketbalových soutěží ve Francii a Itálii. František Šindelář (s číslem 13) měl před sedmi lety úraz na motorce, který ho připoutal na invalidní vozík. V současnosti hraje na Sardinii za prvoligový R.A.D.S. Quartu Sant’Elena a basketbalem se živí.
