Považte: na cestu si sbalil pět košil, protože nevěděl, kdy
se z tohoto jednacího maratónu vrátí. Inu, těžká, přetěžká je práce českého
premiéra…
Ve skutečnosti, jako se už u Andreje Babiše stalo zvykem, bylo všechno trochu jinak. Už před summitem bylo jasné, že víceletý finanční rámec EU na roky 2021-2027 dohodnut nebude. „Přátelé koheze“, jak si říká neformální sdružení států žádající zachování peněz na politiku soudržnosti na úrovni minulého rozpočtu, nechtěli ustoupit. Evropská komise také trvala na svém, tedy na přesunu peněz ze zemědělské politiky a kohezních fondů na ochranu klimatu, digitalizaci, vzdělávání či migraci. Stručně řečeno: na agendu nového tisíciletí. A největší přispěvatelé do rozpočtu dál odmítají platit víc, ke všemu na věci, které už dávno nejsou považovány za motor evropského rozvoje.
Premiér Babiš tedy nemohl v Bruselu nic moc změnit, ledaže by přišel s nějakým nápadem či kompromisem, což se, opět jako obvykle, nestalo. Jeho košile v Bruselu zjevně nikoho nezajímají. Nač tedy ta operetní snaha všem předvést, jak se v Evropské unii hrdinně bije za české národní zájmy?
Čtěte komentář Petry Jaroměřské: Křišťálově čistý příjem z EU
Operetní výstupy premiéra mají jediný smysl: zakrýt nulové výsledky v evropské politice. Česká republika neví, kde chce stát. Není jasné, jakou politiku zastáváme, nejsme schopni získat přízeň nějaké větší země, nejsme kooperativní, aktivní, vynalézaví. V otázkách rozpočtu nejsme s to najít pro sebe více peněz tam, kde se dává víc, třeba v oblasti nových udržitelných technologií, výzkumu a vzdělávání. Chybí dlouhodobá strategie, přizpůsobení se civilizačnímu a rozvojovému rámci, v němž pracují ostatní západní země, které stále ještě toužíme hospodářsky - nikoli už společensky a politicky - dohonit. Jako kdyby bylo možné čerpat ekonomické výhody klubu, aniž bychom sdíleli jeho principiální východiska.
Vláda, kolikátá už, zcela rezignovala na závazek přijetí
eura, přestože se považuje za vládu pomáhající podnikatelům, kteří dlouhodobě
přijetí eura chápou jako výhodu, jíž se zbytečně vzdáváme. Srocení zemí, které
si říká „Přátelé koheze“, pořádá večere pro ty, kteří natahují ruce, zatímco
ti, co je mají plnit penězi, zváni nejsou. Kohezní truc, který se ve vteřině
pragmaticky rozpadne, půjde-li o jiné agendy, je maximum, na něž se Babiš
zmohl.
Vláda, přesněji hlavní český vyjednavač v EU, premiér
Andrej Babiš, nemá jasno ani v mezinárodní politice, kterou se Unie
profiluje či má profilovat. Jak se má EU vztahovat k Británii, jak
k Izraeli, co udělat ve vztahu k Íránu, který je v politickém
konfliktu se Spojenými státy, co si jako stát myslíme o Rusku, o Číně?
Česku chybí širší úvaha na toto téma, širší rámcová představa o tom, jak se
v současném rozbouřeném světě neztratit, jak vybalancovat všechny
mocenské, finanční a geopolitické zájmy, v jejichž průsečíků se momentálně
nacházíme.
Babiš v zahraniční politice plave
Angažování premiérova zahraničně-politického poradce Rudolfa
Jindráka, který už nějakou dobu také vede zahraniční odbor na Pražském hradě,
není jen ústavně hraničním rozšířením prezidentova vlivu na exekutivu, nýbrž
především přiznáním, že Babiš v zahraniční politice koncepčně i prakticky
plave. To vše není společná ostuda vlády, koalice a ministerstva zahraničí,
nýbrž ostuda premiéra, protože, jak sám mnohokrát zdůraznil, zahraniční,
zejména evropskou politiku, dělá on sám.
Proto nelze než premiérovi doporučit, aby si při příští cestě do Bruselu vzal místo nadbytku košil nějakou pěknou strategii rozvoje České republiky v rámci Evropské unie alespoň do roku 2030, kam ještě premiérův politický zrak dohlédne. A aby s touto strategií seznámil i své spoluobčany, za jejichž zájmy se v Bruselu tak srdnatě pere. Lépe by se pak hodnotilo, co skutečně premiér v Unii dokázal a co ne, lépe bychom viděli, jestli plní své sliby a zda na summitech, jak se stále častěji zdá, není víc do počtu než partner do skutečné a vážné politické hry.
Co je České republice platné, že se její premiér domluví se svými kolegy v Bruselu anglicky, francouzsky i německy, když jim nemá co říct? Babišův vypočítavý český marketing, který ovládá místní voliče, do Bruselu nedosáhne, tam nic nezmůže. I tam se ale musí makat, jen jinak – po evropsku.
