Nečasova slabost uvnitř strany je nyní viditelnější, než byla před týdnem
Politici z Věcí veřejných (VV) tvrdí, že jejich nedávný skandál není vlastně jejich skandálem, ale projevem pokusu o puč v ODS. Pokud by to byla pravda, tak minulý týden se véčkaři přidali k odéesáckým pučistům. Hodinu poté, co Petr Nečas na poslaneckém klubu ODS prosadil odchod véčkaři nenáviděného Petra Tluchoře z pozice předsedy klubu, oznámili rezignaci Radka Johna na funkci místopředsedy vlády pro boj s korupcí a začali klást ostré požadavky na další ministerská křesla.
A celkem jasně se ukazuje, že premiér Nečas udělal politickou chybu, která pro něj může být osudovou. Jeho postoj k Tluchořovi rozdělil poslanecký klub a ukázal, že podpora poslanců stranického předsedy není zdaleka tak silná, jak si většina pozorovatelů dosud myslela. Odcházející předseda klubu svou pozici neobhájil o jeden jediný hlas, přestože Nečasovo vystoupení před volbou, v němž požadoval výměnu ve vedení klubu, bylo velmi ostré a nekompromisní. Navíc výměna Petra Tluchoře za Zbyňka Stanjuru není znalci poměrů v ODS považována za nějakou podstatnou změnu, protože jde o člověka z ostravské organizace s nadstandardními vztahy s místopředsedou ODS Pavlem Drobilem. A ten je Tluchořovým nejbližším spojencem ve straně. Expředseda klubu tak bude stále schopen velmi silně ovlivňovat dění v klubu i ve straně, byť přestal být členem grémia. Pokud chtěl premiér skutečně změnit poměry v klubu, a tím i síly v grémiu strany, kde předseda poslanců automaticky zasedá, tak se mu to jednoznačně nepodařilo. A vzájemná nevraživost v klubu jenom zesílila, což opravdu není před hlasováním o reformách zrovna dobře. Nečasova slabost uvnitř strany je tak nyní viditelnější, než byla před týdnem. A nelze pominout, že se slábnutím pozice budou útoky stranických konkurentů častější a silnější.
Nečas přitom bude muset nyní řešit situaci ve vládě, kde po rezignaci Johna požadují VV svůj podíl na ministerských křeslech ve kvantitě dohodnuté koaliční smlouvou a zřejmě se chystají natlačit zpět do vlády Víta Bártu. Samotný Johnův odchod ohlášený vzápětí poté, co se premiér ve vlastním poslaneckém klubu v zásadě postavil za svého koaličního partnera a vybojoval zápas, který mu fakticky ublížil, je z tohoto pohledu opravdu moc pěkným poděkováním za více než slušné zacházení.
Ale nyní jde především o křesla. Bojovat se bude zřejmě o ministerstvo spravedlnosti, jehož se véčkaři budou dožadovat v duchu své rétoriky protikorupčního boje. Jenže ministr spravedlnosti kromě jiného jmenuje a odvolává státní zástupce. Včetně toho, který dohlíží na vyšetřování korupční kauzy Víta Bárty viněného svými bývalými spolupracovníky z uplácení. Pro Petra Nečase bude velmi obtížné VV v tomto směru vyhovět. Možná to zkusí zobchodovat za to, že udrží na ministerstvu obrany svého politického spojence Alexandra Vondru. A obětuje Ivana Fuksu, který je jako Středočech vnímán jako osoba blízká Tluchořovi.
Jenže ani to asi nebude stačit. Představitelé véček hovoří o čtyřech křeslech, která jim podle koaliční smlouvy náležejí, a i když získají spravedlnost, tak se budou dožadovat dalšího křesla, protože Radek Šmerda na dopravě není brán jako ministr VV. Nejdříve byl sice považován za člověka blízkého TOP 09, ale v poslední době se projevoval jako velký přívrženec Víta Bárty a sám se vyjadřoval tak, že funkci přijímá na dobu, než se Bártovi podaří očistit se od nařčení svých bývalých kolegů, spolustraníků Škárky a Kočí.
Uvnitř ODS přitom s rozdělením vládních křesel panuje značná nespokojenost už od voleb a další zhoršení pozic, které znamená bezpochyby už ztráta ministerstva spravedlnosti, bude zesilovat. A přijít v této situaci třeba ještě o zemědělství, by bylo neúnosné.
Pravděpodobnost přežití nejsilnější koaliční vlády za dobu existence samostatné České republiky se tak stále snižuje. Prosazení výrazných reforem je tím pádem ve hvězdách. Z jedné strany s nimi teď VV hrdinně šermují a vyžadují jejich urychlené projednání, ale z druhé strany maří prosazováním požadavků, které jsou proti jejich smyslu, a podobně jako v případě náhlých změn v již schválené penzijní reformě jen snižují jejich důvěryhodnost pro veřejnost.