Prodejce sportovního oblečení připravuje expanzi na slovenský trh
Čechům se na zimních olympijských hrách ve Vancouveru dařilo. Nejen rychlobruslařce Martině Sáblíkové a spol., ale i společnosti Alpine Pro, která výpravu sportovců oblékla. V anketě o nejlepší olympijský outfit, kterou uspořádal americký internetový deník The Huffington Post, získala česká firma suverénně nejlepší hodnocení – 9,2 bodu z deseti. Hlasování se zúčastnilo zhruba jedenáct tisíc lidí. „Obléknout olympijský tým bylo pro nás vlasteneckou povinností,“ tvrdí s úsměvem spolumajitel Alpine Pro Václav Hrbek.
Ve vyšších objednávkách zboží se však úspěch v Kanadě zatím neprojevil. Vedení firmy, která bude oblékat český tým i na letních olympijských hrách v Londýně 2012, však věří, že se investice do olympiád v budoucnu vyplatí.
Supermarže z kravat
Společnost Alpine Pro patří již několik let k předním tuzemským prodejcům sportovního a outdoorového oblečení. V prodejích sportovního oblečení se na tuzemském trhu přetahuje s německou Pumou o třetí místo – za bezkonkurenčně nejlepšími firmami Nike a Adidas. V prodeji outdorového oblečení je však již několik let v Česku jedničkou. Firmu založil počátkem devadesátých let Václav Hrbek s kamarádem z vysoké školy Vladislavem Fedošem. „Začali jsme dovážet oblečení z Thajska, Koreje a Hongkongu. Byl to náš první byznys, kterým jsme si přivydělávali při studiu,“ popsal Hrbek prvopočátek podnikání. Na přelomu let 1994 a 1995 se s kamarádem rozhodli podnikání rozšířit.
„Se změnami, které s sebou přinesla devadesátá léta, začalo stále více lidí pracovat v kancelářích, rostla poptávka po kravatách, a proto jsme je začali dovážet,“ zavzpomínal Hrbek. Údajně to byl skvělý byznys s vysokými obchodními maržemi. Nic však netrvá věčně. Souběžně s rostoucím zájmem o kravaty totiž stoupal i počet dovozců a konkurence srazila obchodní marže. Hrbek a spol. přestal s kravatami obchodovat. Namísto toho vymyslel značku Alpine Pro, která se začala specializovat na dovoz sportovního zboží do Česka. „Vzali jsme všechny vydělané a naspořené peníze a nakoupili za ně kolekci zimního oblečení. Zájem byl velký. V září 2000 jsme ji přivezli do Čech a v říjnu již nebylo co prodávat,“ pokračoval Hrbek. Za vydělané peníze dovezli další kolekci – tentokrát jarní – ke které přikoupili i několik spacáků. S tímto zbožím však na tuzemském trhu žádnou velkou díru neudělali. Zájem nesplnil původní očekávání. „Zboží jsme sice prodali, ale s relativně nízkou marží. Naštěstí nám pomohla další zimní kolekce. Po ní jsme se finančně vzchopili,“ upozornil spolumajitel Alpine Pro. Pak již do každé kolekce přidávali jednu skupinu výrobků – trička, batohy, boty a jiné. „V roce 2002 jsme již prodávali plný sortiment srovnatelný s dnešní nabídkou,“ upozornil Hrbek.
Vzhůru do retailu
Pro další rozvoj podnikání Alpine Pro byl klíčový rok 2002. Jeden z velkých firemních odběratelů provozujících v tuzemsku síť obchodů se dostal do ekonomických potíží a musel výrazně omezit počet obchodů. Spolumajitelé Alpine Pro se rozhodli část z nich převzít. A budování vlastní sítě obchodů mohlo začít. „Převzali jsme tři obchody včetně personálu,“ vysvětlil Hrbek. I proto založili dceřinou firmu Alpine Pro Stores. A dodal: „Maloobchod jsme převedli na dceřinou firmu, aby se v případě problémů nepoložila i matka.“
Alpine Pro a její dceřiné firmy zaměstnávají v Česku, na Slovensku a v Polsku zhruba 370 lidí. Dalších 60 zaměstnanců má firma, kterou Alpine vlastní v Číně. „Je to spíše taková dílna. Její hlavní úkol spočívá v šití vzorků po 25 kusech od jednoho výrobku – počet, který vám většinou v jiných továrnách odmítnou vyrobit,“ dodal Hrbek. Část zaměstnanců z čínské dcery má rovněž za úkol objíždět a vytipovávat místní továrny připadající v úvahu jako partneři pro šití většího objemu oblečení a doplňků.
Rok ve ztrátě
Vedení Alpine Pro letos počítá s tržbami okolo 580 milionů korun. To je v meziročním srovnání nárůst o necelých deset procent. „V době, kdy jsme firmu rozjížděli, byl nárůst dvojciferný,“ konstatoval Hrbek. Ne vždy však byla společnost úspěšná. V roce 2007 totiž skončilo její hospodaření ve ztrátě. „Nezvládli jsme vlastní rozvoj. Dohnaly nás některé chyby, které jsme při budování společnosti udělali – především při jejím řízení a organizaci,“ vysvětlil. Dnes se situace změnila, podnik prodělal ozdravnou kůru. Majitelé ořezali část aktivit, firmu finančně stabilizovali a najali několik nových, profesně kvalitních lidí.
Ozdravená firma plánuje další expanzi – především na slovenském trhu. „V Čechách příliš prostoru pro další rozšíření nevidím, možná ještě trochu na Moravě,“ upozornil Hrbek. Alpine Pro se proto nyní zaměřuje zejména na posílení pozic na Slovensku. Chce tam otevřít několik obchodů. „Na Slovensku se budují nová obchodní centra. Pokud se nám některé z nich líbí, otevřeme v něm nový obchod,“ vysvětlil spolumajitel Alpin Pro. Společnost zaplatí expanzi především z vlastních zdrojů. „Od roku 2006 sice máme úvěrovou linku, ale již půl roku z ní nečerpáme,“ uvedl Hrbek.
Alpine Pro prodává výrobky pod svým jménem i na dalších trzích – kromě jiného i v Číně a v Rusku. V těchto zemích však společnost neprovozuje vlastní obchodní síť. „Čínský trh skýtá velké možnosti, o vlastní obchodní síti v ní však neuvažujeme. Podobné je to v Rusku, kde působíme již sedm let. Nejsme dostatečně finančně silní, abychom v těchto zemích vybudovali vlastní obchodní síť. Navíc jsem přesvědčen, že je lepší působit na nižším počtu trhů, zato však pořádně,“ sdělil Hrbek. I proto se chce firma soustředit zejména na aktivity v Česku, na Slovensku a v Polsku. Ne vždy je to jednoduché. „Dvakrát jsme museli změnit náš tým v Polsku a teprve nyní jsme s jeho složením spokojení,“ dodal jeden ze spolumajitelů Alpine Pro.
Hlavně ať je zima
Nejvíce se na tržbách firmy podílejí prodeje zimní kolekce. Pokud jde o počet kusů, tak letní. Hrbek v této souvislosti zmínil i jeden dlouhodobý trend: „Máme víc návrhářek než návrhářů, kterých je na pracovním trhu dlouhodobě nedostatek. Tento nepoměr se projevuje i v prodejnosti kolekcí. U zimní kolekce je prodej pánské versus dámské zhruba padesát procent na padesát. U letní však tvoří prodeje ze 70 procent oblečení pro ženy. Hlavně se prodávají různá trička a podobně.“ Hrbek skončenou zimní sezonu hodnotí jako podařenou. I kvůli vyššímu počtu obchodů vzrostl firmě obrat meziročně zhruba o deset procent. Navíc se projevil i další pozitivní faktor – tuhá zima. „Na našich prodejích se ani tolik neprojevuje, zda je či není ekonomická krize, ale především zima venku,“ konstatoval. V meziročním srovnání odhadl nárůst prodejů za loňský rok zhruba o 30 procent.
Alpine Pro počítá s tím, že pro příští zimní kolekci, kterou začala firma již u dodavatelů objednávat, bude potřebovat mnohem více zboží než letos. Jednak v důsledku rostoucí poptávky, jednak kvůli plánovanému růstu počtu obchodů. I proto musí firma rozšířit objednávku u svých dodavatelů – především v Číně. Jenže právě tam mohou nastat velké problémy.
Možné problémy v Číně
Hrbek říká, že většina čínských továren – alespoň těch textilních – je na východním pobřeží. Před několika týdny se však z nich vydaly miliony dělníků na cestu do chudších provincií Číny oslavit nový rok. „Dle některých lidí pracují čínští dělníci, jen pokud již nemají peníze. Zatím to však vypadá, že jich mají ještě dost. Po oslavách asijského nového roku se totiž do továren nevrátily zhruba tři miliony dělníků. Uvidíme, jak se situace vyvine. Zatím je předčasné hodnotit situaci,“ dodal Hrbek. Majitelé firmy nějaký čas zvažovali, že by si v Číně pořídili továrnu na výrobu oděvů – kapacitně mnohem větší zařízení, než je současná dílna na vzorky. Poté, co zjistili, že taková snaha je značně organizačně náročná, však od tohoto záměru upustili. V současné době šije Alpine Pro desetinu své produkce v České republice – především technologicky náročnější výrobky. „I tehdy, dovezeme-li nějakou látku z USA a už se nám nevyplatí ji odvést do Číny a nechat to ušít tam,“ vysvětlil Hrbek. Dalších dvacet procent sortimentu šije společnost v Bangladéši. Zbývajících 70 procent pak v Číně.
Dle informací týdeníku EURO se o koupi Alpine Pro začal v posledních dvou letech zajímat světový prodejce sportovního zboží a jedna silná finanční skupina. „Občas někdo zavolá. Jedna konkrétní schůzka na toto téma již byla, ale k ničemu nevedla. Prodávat společnost nechceme. A kupovat někoho od konkurence také ne. Svých starostí máme dost,“ dodal Hrbek.
Podval:
Textilní průmysl
Málo peněz v rezervě
Za dvacet let textilky propustily zhruba dvě stě tisíc lidí
Děti, zítra si nezapomeňte vzít svačinu, jedeme na exkurzi do místní textilky Perla, připomínala v minulosti učitelka základní školy v Ústí nad Orlicí svým žákům. Následující den zaměstnanec textilky upozorňoval žáky na technickou vyspělost fabriky. Té totiž počátkem osmdesátých let minulého století nestačily konkurovat ani firmy ze západní Evropy. Zhruba o dvacet let později by podobnou exkurzi místní žáci absolvovali jen ztěží, maximálně s realitním makléřem. Textilka zkrachovala a zanechala po sobě dluhy za více než tři sta milionů korun. Jediné, co po ní zbylo, je rozsáhlý areál, který je nyní na prodej.
Bez investic nepřežiješ
Podobně skončily další stovky českých textilek. Nebyly totiž schopné přežít proměnu české ekonomiky a levnější zahraniční konkurenci. V textilním průmyslu, který před rokem 1989 zaměstnával více než čtvrt milionu lidí, jich nyní pracuje zhruba 40 až 60 tisíc.
„Odvětví prošlo rozsáhlým restrukturalizačním procesem. Podobně jako další obory české ekonomiky, třeba ocelářství,“ okomentoval vývoj šéf Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) Josef Novák. Ten je současně i generálním ředitelem broumovské textilky Veba. Novák je však přesvědčen, že porevoluční změny měly na textilní průmysl i pozitivní vliv: „Výrazně vzrostla produktivita práce a posílila se konkurenceschopnost.“ Textilky, které po roce 1989 většinou disponovaly zastaralou technologií, musely výrazně investovat, pokud chtěly přežít. Podařilo se to jen části z nich. A i ty nyní zažívají v důsledku ekonomické krize krušné časy. Krize se v oboru projevila třeba tím, že velká část spotřebitelů začala při nákupech upřednostňovat levnější textilní zboží z Asie. „Dříve takovému zboží dávali přednost především občané s nízkými příjmy. Teď k vietnamským obchodníkům stále častěji chodí i lidé s vyššími platy,“ popsal aktuální situaci Novák. A upozornil i na další problém. Textilní firmy, které musely po roce 1989 investovat do nových technologií, si na modernizaci musely půjčit peníze. „I kvůli tomu si část firem nemohla vytvořit finanční rezervu, s jejíž pomocí by snadněji současnou krizi přežily,“ uvedl Novák.
Ať žije krize
Loňský rok nemohou textiláci považovat za úspěšný. Citelně se propadla poptávka, a tím i ceny výrobců. Dle informací zveřejněných ATOK v odvětví meziročně klesly tržby o 10,9 procenta – na 41 miliard korun. Výnosy výrobců textilu se snížily o 10,1 procenta – na 33,7 miliardy korun. Mnohem hůř však v loňském roce dopadly producenti oděvů. Těm se propadly tržby o 14,7 procenta – na 7,3 miliardy korun. Počet pracovníků v textilní a oděvní výrobě loni klesl o 20,4 procenta – na 40 tisíc lidí. V produkci textilu ubylo 21,1 procenta zaměstnanců – na 24 tisíc pracujících. V oděvním průmyslu v roce 2009 pracovalo šestnáct tisíc lidí. To je meziroční pokles o 19,2 procenta.
Zástupci textilních firem však poukazují na to, že navzdory negativním trendům v jejich oboru prosperuje v Česku stále minimálně několik desítek firem. Především těch, které včas začaly vyrábět textilní zboží na základě vlastního vývoje technologií a inovací. Jako příklad uvádějí druhého největšího výrobce netkaných textilií v Evropě společnost Pegas Nonwovens či již zmíněnou broumovskou Vebu, kterou táhne výroba takzvaného afrického bavlněného brokátu – zejména pro západoafrický trh.
„Struktura podnikání českého textilního průmyslu se mění, respektive jeho orientace – třeba na produkci s vyšší přidanou hodnotou,“ konstatoval výkonný ředitel ATOK Jiří Kohoutek. Na otázku, které obory považuje za perspektivní pro producenty českého textilu, zareagoval tím, že možností je několik: „Třeba technický textil, který není určen na pulty obchodů, ale na další průmyslové zpracování. Nelze natolik snadno okopírovat a v tomto segmentu není ani velký konkurenční tlak.“ Současně upozornil, že další možností, jak odolávat konkurenci, jsou krátké dodavatelské lhůty – okolo 48 hodin od objednávky. „V takové krátké době dovezete něco z Asie jen obtížně,“ vysvětlil. Dodal však, že nechce škatulkovat český textil na obory, které přežijí, a na ty, jež naopak nemají větší šanci uspět. „Všechno je to individuální,“ upozornil.
České firmy se navíc začínají prosazovat v oborech, jež dříve pro ně nebyly tradiční – například ve výrobě a prodeji sportovního oblečení. Společnost Alpine Pro kromě jiného již několik let úspěšně drží pozici největšího prodejce outdoorového oblečení v tuzemsku. Další společnost, plzeňská Horsefeathers, zase úspěšně prodává své kolekce oblečení určeného především pro snowboard či skateboard.
