Telekomunikace a internet usnadňují život bankovním klientům
Různé spořitelny a banky vstoupily do našeho každodenního života možná více, než bychom si přáli. Na účet nám chodí plat, z účtu se pak platí platby, jako nájemné nebo mimořádné částky. Jestliže máme na bankovním účtu málo peněz, musíme platit p enále. Svědomitý pracující občan někdy vyrazí ještě ráno před prací do své banky, aby cosi vyřídil, ale ouha - je tam dlouhá fronta, takže jde raději rychle do práce i s vědomím, že ho to možná bude něco stát na poplatcích za opožděné platby. Pokud máte doma telefon, nebo dokonce počítač s internetem, můžete si své bankovní záležitosti uspořádat mnohem výhodněji a pohodlněji.
Bank, které svým klientům nabízejí vybrané druhy služeb buď jenom po telefonu, anebo ve vyšším vývojovém patře i přes počítač zapojený do internetu, je několik. V podstatě k nim patří všechny větší ústavy, jako Komerční banka, Česká spořitelna, Investiční a Poštovní banka, její dcera Poštovní banka, Československá obchodní banka nebo na elektronické bankovnictví specializovaná Expandia banka. Skoro se dá říci, že dnes by si člověk využívající v běž ném životě i v práci moderní telekomunikační prostředky neměl otevírat účet v bance, která nenabízí alespoň základní klientské služby po telefonu nebo prostřednictvím internetu. Nejde jenom o to, že bychom třeba chtěli hned takových služeb využít. Je totiž velmi pravděpodobné, že časem se k této potřebě stejně dostaneme. Banka, která na to dnes nemyslí, i když ve světě je to úplnou samozřejmostí už mnoho let, je k ničemu a neměla by mít naši důvěru.
Elektronickou bankovní přepážku si lze „natáhnout domů v režimu nonstop v zásadě dvěma způsoby. Buď jde o takzvané telefonní bankovnictví (phonebanking), anebo o internetové bankovnictví (homebanking). V prvém případě vám stačí telefon, s jehož pomocí se „proťukáte na svůj účet, ve druhém případě už operujete se svým účtem mnohem komfortněji z domácího počítače, který je do banky připojen buď exkluzivním připojením, anebo obecně přes internet.
Základní elementární operací, jejíž splnění by měl člověk v obou případech od své banky požadovat, je zjišťování zůstatků na účtu. Přišel nám už plat, abychom si mohli vyzvednout peníze na něco drahého a důležitého, co musíme nutně koupit, neb o ještě nepřišel? Poslala mi firma, pro niž jsem udělal melouch, už honorář, anebo ne? Kolik dělá zůstatek na účtu? To jsou vždy základní informace, ke kterým musíme mít okamžitý přístup, abychom měli z phonebankingu nebo homebankingu vůbec nějaký u žitek. Jako praktický příklad si uveďme situaci, kdy zjistíme, že očekávané peníze zatím nepřišly - je to špatné, nicméně budiž, nemusíme chodit do banky a spěcháme k radosti zaměstnavatele rovnou do práce.
Vyšším stupněm je možnost zadat kdykoli z domova - a je jedno, zda po telefonu, nebo prostřednictvím počítače zapojeného do internetu - platební příkaz. Samozřejmě, a to doporučujeme všem čtenářům, je lepší to provádět přes počítač. Prostě si zjistíme zůstatek na účtu, a když je na něm dost peněz, zadáme platební příkaz s částkou a číslem účtu příjemce. Existují lidé, kteří do bank vůbec nechodí, protože všechno dělají tímto způsobem. O bezpečnost takových operací se není třeba obávat. Spíše než zneu žití příslušných údajů zasílaných po telefonu nebo v internetu, čekejte zloděje, který vám ukradne poklice od kol u auta. Jestliže se člověk už rozhodne, že tato služba mu bude k užitku - a věřte, že hodně zaměstnaným lidem k uži tku obvykle bývá - vcházejí do hry poplatky. Za phonebanking platíte v prvé řadě peníze Telecomu, v homebankingu se skrývají mnohem větší náklady na počítač, modem, internetové připojení a potom také platby Telecomu. Něco si za tyto služby často účtují i banky, jež ale v některých případech jdou vstříc zákazníkům alespoň v tom smyslu, že dávají k dispozici bezplatné telefonní spojení. Bedlivý klient si ale vždy nechá předložit podrobnou cenovou informaci minimálně od dvou potenciálních poskytovatelů elektronických bankovních služeb a pak teprve se rozhoduje.
Do hry přitom vcházejí - a na to bychom neměli nikdy zapomínat - i širší obchodní podmínky v té či oné bance. Co je nám kupříkladu platná nějaká ta sleva pro elektronické bankovnictví, když daný finanční ústav poskytuje mnohem nižší zúročení zůstatků na účtech n ež konkurence? Tyto věci nejdou nikdy vyjádřit v souhrnných jednouchých tabulkách, které se běžně objevují v denním tisku, například že jedna banka si účtuje méně než druhá. Vždy je nutné zvážit všechny potenciální náklady a výnosy, které se mohou lišit také podle velikostí zůstatků na účtech. Všimněte si třeba takového průkopníka elektronického bankovnictví, jakým je Expandia banka. Pokud jde o rozsah a komfort nabízených služeb, jsou velmi dobří. Jejich poplatky jsou ale vysoké, a když se podíváte na vedlejší stránku, kde jsou ilustrativně uvedeny jejich úrokové sazby, jsou v daném výběru jednoznač ně nejhorší. Nicméně spousta zejména mladých lidí spjatých s internetem říká: „Má být? Funguje to a nikam chodit nemusíme. Asi uvažují moderně, že čas jsou peníze.
