Amerika má nového ministra financí
PRAHA/WASHINGTON (žiž) - Je to stále ještě ten samý a mnohými nenáviděný George Bush? Když na post ministra financí nominoval Henryho Paulsona, dosavadního šéfa investiční banky Goldman Sachs, udělal vlastně několik kotrmelců najednou. Tak to alespoň jednou mohou zhodnotit historici. Vžité představy o způsobu a cílech Bushova vládnutí jsou najednou nabourány.
Za prvé Henry Paulson přichází do washingtonské administrativy s pověstí těžké váhy, „titána z Wall Streetu“, muže s nezávislými postoji - byť názorově poměrně blízkými dosavadní Bushově ekonomické strategii. Někteří pozorovatelé to vidí i tak, že končí mocenský monopol skupiny podnikavých Texasanů. Za druhé má Henry Paulson neuvěřitelné kontakty v Číně, a to na vládní, podnikatelské i akademické úrovni. Jeho vztah k Číně je označován za obsesi, za posledních patnáct let ji údajně navštívil asi sedmdesátkrát. V některých věcech je Paulson vůči Pekingu i kritický, ale hlavně s ním chce všemožně spolupracovat. Co tomu řeknou washingtonští jestřábi? A za třetí je nastupující ministr Paulson také mužem se silným ekologickým cítěním. Účastní se různých iniciativ ochránců životního prostředí, podporuje omezování emisí skleníkových plynů a mluví o udržitelném rozvoji. Kdyby se George Bush, označený před časem týdeníkem EURO za globálního ropáka, držel svých dřívějších postojů, nemohla by Paulsonova nominace vůbec přicházet v úvahu.
Bushovy kotrmelce jsou nicméně dlouhodobější a lze je logicky vysvětlit. Nezávislého „titána“ na postu ministra financí potřebuje z několika důvodů. Hledá nové nápady v situaci, kdy se americká ekonomika nadále potýká s potížemi - vysokým a dále rostoucím deficitem běžného účtu platební bilance a slábnoucím dolarem. Je nutné omezovat rozpočtový schodek. Paulson se hlásí k dřívějším Bushovým daňovým škrtům a nehodlá daně zvyšovat. Bude tedy muset usilovat o vhodnou kombinaci hospodářského růstu a výdajových úspor. Silný a respektovaný šéf ministerstva financí je zapotřebí i proto, aby dokázal ekonomickou politiku vysvětlit a aby mu také širší veřejnost i finanční trhy věřily. To bude zvlášť těžký úkol, protože Amerika je dnes plná skepse vůči vládě.
Jako odborník na Čínu se Paulson také může velmi hodit. Vzájemná ekonomická závislost obou velkých zemí je dnes evidentní. A dosavadní šéf klíčové investiční banky umí s Pekingem jednat. Možná nejpozoruhodnějším polem působnosti nového ministra financí ovšem může být ochrana životního prostředí. Spekuluje se o tom, že by mohl prosazovat ekologické daně a přicházet s novými plány při snižování emisí. Možná po podzimních volbách do Kongresu. Jestliže Paulson skutečně bude na tomto poli aktivní, analytici mohou mít další podnět k zamyšlení nad proměnami anglosaské pravicové politiky a jejím postupným „zelenáním“. Nominace Henryho Paulsona přichází krátce poté, co šéf britských konzervativců David Cameron vyzval k tomu, aby se jeho strana postavila do čela nové zelené revoluce. Politologové, přepište učebnice.
