Stále chybí pátý komisař do party
Zbytečná míra regulace a řešení zástupných problémů namísto těch důležitých: to jsou nejčastější výtky účastníků trhu (viz anketa) k dosavadnímu fungovaní Komise pro cenné papíry (KCP). Tento regulační orgán totiž oslaví za pár dní tři roky své existence. Na druhou stranu odborníci přiznávají, že dospívání českého regulátora kapitálového trhu podstatně zbrzdil bývalý šéf komise Jan Müller. Pod taktovkou nového předsedy Františka Jakuba je komise daleko komunikativnější. Nehlaste se všichni! Brzdou další činnosti komise, i když si to její vedoucí představitelé nemyslí, je to, že stále nefunguje v kompletním pětičlenném prezidiu. Stále se totiž nepovedlo najít pátého komisaře. Vláda sice měla minulou středu na programu jmenování Lucie Melkové z ŽB Asset Management, ministr financí Pavel Mertlík však nakonec návrh bez bližších podrobností na poslední chvíli stáhl. Nezbývá než doufat, že se nebude opakovat osud posledního navrhovaného kandidáta – Daniely Benešové – z pražské burzy. Po trojím stažení z vlády totiž ministerstvo financí nakonec její kandidaturu vzdalo. I když někteří účastníci trhu paradoxně komisi vyčítají, že se místo práci na zkvalitnění dozorové činnosti nebývale věnuje normotvorné iniciativě (například zákon o KCP), v reálu to vidět příliš není. Předmětem kritiky je především vydávání takzvaných prováděcích vyhlášek detailně upravujících jednotlivé problémy trhu. Teprve po třech letech se totiž komisi povedlo vydat první takový dokument. Je jím vyhláška stanovující minimální náležitosti takzvaného prospektu cenného papíru, která nabyla účinnosti desátého března. Dalším předpisem, který by měl začít platit v nejbližší době, je vyhláška o hlášení obchodů uzavřených mimo veřejné trhy, jež nabude účinnosti letos v květnu. Problém v rychlejším vydávání těchto předpisů spočívá především v tom, že komise má podle zákona právo návrhy jen připravit, konečné slovo a vydání je pak v rukou ministerstva financí, což celý proces zpomaluje. Rozporné názory na některé záležitosti mezi oběma zmiňovanými institucemi jsou notoricky známé. Výsledkem toho všeho je, že například uváděnou vyhlášku o obchodech mimo veřejný trh nechalo ministerstvo komisi během minulých let několikrát předělat. Uznala chybu. Ve výčtu užitečných věcí, které se komisi za dobu svého fungování zdařily, je jistě přezkum licencí, který provedla zhruba před dvěma lety. Výsledkem je snížení nesmyslně vysokého počtu účastníků trhu, kterým ještě před časem v dobách totální absence regulace trhu Česká republika oplývala. Ke konci roku 1997 působilo na trhu 117 investičních společností, o tři roky později už jen 71. Z 233 podílových fond zůstalo nyní 94. Počet 451 brokerských firem se zredukoval na 112 a veřejně obchodovatelných cenných papírů z 2422 na 2040. Odborníci oceňují také postoj komise v tom, že se nebála zastavit zhruba 600 správních řízení proti podnikům. Těm totiž ještě pod taktovkou Müllera uložila nesmyslně vysoké milionové pokuty za neplnění jejich informačních povinností za roky 1997 a 1998. Toto opatření se setkalo s ostrou kritikou podnikové sféry, která označila pokuty za likvidační. Celý humbuk však paradoxně přispěl k tomu, že se informační morálka emitentů výrazně zvýšila. Nyní plní své povinnosti více než 90 procent podniků, zatímco tehdy plnila své povinnosti jen polovina. Na druhou stranu bylo těchto 600 řízení vedeno zbytečně, a vniveč tak přišla práce celé řady pracovníků komise. Po zbabraném udělování licencí pro zahraniční fondy, kdy postupovala podle nesprávného právního výkladu a někomu byla licence udělena a někomu nikoliv, komise konečně také ukončila přešlapování kolem tohoto problému. Letos v únoru podpořena novým zákonem přišla s jasným předpisem, upravujícím, jak u nás mají napříště zahraniční fondy fungovat. Může tak znovu po třičtvrtě roce začít udělovat příslušné licence.
