Před vyvrcholením jednání o příští koalici vystřídal Topolánek partnery
Tvá vláda, lide, se k tobě jen tak nenavrátí. Pokud si prezident Václav Klaus právě píše novoroční projev, parafrází slavné havlovské parafráze z roku 1990 by jej mohl ukončit. Ani zdánlivě nadějné jednání o kabinetu ODS, ČSSD a KDU-ČSL totiž minulý týden opět nevedlo k cíli. Dohoda byla skoro na dosah, programové i personální otázky z větší části vyřešeny, jenže zástupci regionů ve Výkonné radě ODS si ve středu večer postavili hlavu. Mirek Topolánek musel dát po těsném hlasování sbohem sociálním demokratům a vrátil se k pravozelené trojkoalici ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Původně slíbený seznam ministrů tak minulý pátek na Hrad nedonesl, protože jednání se protáhnou. Prezidentovi napsal jen žádost o odklad schůzky a ten kupodivu souhlasil. Klause totiž další krach rozladil a premiérovi dokonce nepřímo naznačil, že existuje i možnost vzdát se jmenování.
Vstoupit podruhé do stejné řeky teď pro Topolánka vůbec nebude snadné. Jiní jsou lidovci pod vedením nového předsedy Jiřího Čunka a i zelení dali najevo, že budou chtít při obnovených jednáních znovu otevřít témata, která se jim nepodařilo prosadit v létě. Předseda Martin Bursík si už nyní vyhradil možnost odejít kdykoli do opozice. A překážkou podle něj bude i Čunkův postoj k romské problematice.
Cesta k volbám.
Nečekaný Topolánkův přemet umožnilo stupňované napětí v poslaneckém klubu ČSSD, odkud nedávno odešli poslanci Michal Pohanka a Miloš Melčák. Ten dokonce za jistých okolností přislíbil podporu pravozelené vládě, za což si ze strany ČSSD vysloužil podezření z korupce. Jiří Paroubek ho také označil za „politického popletu a kverulanta“. Sázkou na kabinet podporovaný jedním, maximálně několika sociálními demokraty, kteří si ve shodě s Milošem Zemanem začali přát, aby jejich strana podpořila stabilní vládu ODS a KDU-ČSL a pak zůstala fyzicky mimo kabinet, Topolánek riskuje krach. Klaus sice takovou vládu jmenuje - protesty proti jmenování vlády založené na přeběhlíkovi odrazil už předem prohlášením, že přinese-li mu Topolánek návrh vládní sestavy a půjde-li k hlasování o důvěře bez dohody, bude to chápat jako cestu k třetímu pokusu a k předčasným volbám -, eventuální kalkul s přeběhlíkem však mohou zhatit někteří lidovci, kteří požadovali podporu ČSSD jako celku. „Vláda opřená o přeběhlíka je legrační a nemá šanci,“ komentoval Čunek řešení, pro nějž však Topolánek s KDU-ČSL pevně počítá. Právě o nezdar jde však možná více než o zdar. Po druhém pokusu přijde třetí a ještě před ním volba nového šéfa sněmovny, která je tajná. Protiparoubkovských rebelů v ČSSD je více a na rozdíl od veřejného hlasování o důvěře vládě se nebudou muset tolik bát. Byť vedení ČSSD si už dříve dokázalo volbu sněmovního šéfa pohlídat pomocí výběru volebních lístků od svých lidí. Získá-li ODS do svých rukou třetí pokus o vládu, může uspět nebo pohořet. I to bude ale její vítězství, protože cesta k předčasným volbám na jaře 2007 bude volná. Tak nějak zřejmě uvažoval i Václav Klaus, když minulý čtvrtek odpoledne po návratu z Afriky avizoval pro ČTK, že Topolánkův úmysl jít do hlasování o vládě bez podpory chápe jako cestu k novým volbám.
Mohla být krásná?
Mirek Topolánek už pro nás od červnových voleb sestavil několik krásných vlád a několikrát řekl na poslední chvíli ne. Jaká měla být ta s Paroubkem a Čunkem? ODS si na poslední chvíli vymohla, aby v chystaném kabinetu měla tolik ministrů (osm), jako ČSSD (šest) a lidovci (dva) dohromady. Obava z možnosti přehlasování - poměr měl být sedm ku šesti ku třem - ztratila opodstatnění. Vyjednavači už v kuloárech mluvili i o konkrétních jménech ministrů. Občanským demokratům by bylo například „zůstalo“ zdravotnictví (Tomáš Julínek), obrana (zřejmě Petr Nečas), vnitro (Ivan Langer), finance (Martin Říman), dopravy (Aleš Řebíček). Sociální demokraté měli obsadit zahraničí (Lubomír Zaorálek), místní rozvoj (Jiří Havel nebo Miloslav Vlček), zemědělství (Michal Hašek), průmysl (Milan Urban), spravedlnost (Marie Benešová) a školství (Richard Hindls), lidovci zase resorty práce a sociálních věcí (Jiří Čunek) a kultury (Michaela Šojdrová) nebo životního prostředí (Libor Ambrozek).
Co se programu týče, chystaná vláda měla být výrazně proreformní, i když je otázka, do jaké míry ČSSD myslela svůj souhlas s představami ODS vážně a jak by v praxi vypadalo jejich naplňování. Jedním z posledních sporných programových bodů zůstala rovná daň, kde se v závěru rýsoval kompromis v podobě snížení čtyř sazeb daně z příjmu na tři. To však členové Výkonné rady ODS nakonec odmítli jako nedostatečné. ČSSD ovšem kývla na platby za stravu ve zdravotnických zařízeních, měla se omezit výše sociálních dávek a zpřísnit jejich přiznávání. Vláda ODS, ČSSD a KDU-ČSL by měla ve sněmovně dosud rekordní podporu 166 hlasů, v opozici by zůstali zelení (šest) a komunisté (26). Středeční rozhodnutí Výkonné rady ODS sociální demokraty překvapilo. Přišlo navíc jen chvíli poté, co poslanci obou velkých stran svorně schválili státní rozpočet, když do něj předtím - opět rukou svornou - zaťali šestimiliardovou sekeru na úkor povinných výdajů. „Pokud se ODS vydala dobrodružnou cestou bez dohody s námi a chce se spolehnout na pana Melčáka, tak jí k tomu gratuluji,“ reagoval ironicky na krok ODS Jiří Paroubek. O tom, jak velký zájem měl o účast své strany ve vládě, svědčí i to, že jakkoli mu ODS dala košem, nabídl jí jednat o společné koalici třeba až do Vánoc, přestože sám stanovil konečný termín pro vyjednávání na pátek 15. prosince.
Všude samý rozkol.
Šest měsíců trvající vládní krize a pat stále více zvyšuje pnutí uvnitř všech parlamentních stran. Hned v červnu po volbách řešili pravo-levé dilema zelení. Spory na téma koho podpořit se v létě nevyhnuly ani komunistům. V ODS se křídla kolem Topolánka, Béma a Tlustého přou o míru a podobu spolupráce s ČSSD průběžně. A říká se, že právě Tlustý a jeho spojenci měli ve čtvrtek na výkonné radě dopomoci k ukončení vyjednávání se sociální demokracií, protože ministr financí už dlouho považuje za nejlepší variantu menšinové vlády ODS - eventuálně s lidovci nebo zelenými - tolerované ČSSD. Tedy má vlastně stejný plán jako Miloš Zeman, jehož příznivci v poslaneckém klubu ČSSD vytvořili zatím zhruba šestičlennou „konstruktivní“ skupinu. Paroubek si myslí, že za dezercí Melčáka stojí i Zemanův exporadce Miroslav Šlouf (viz článek na s. 46), a snaží se proto vliv „pučistů“ předem minimalizovat. Hrozí případným přeběhlíkům vyloučením z partaje a dokonce naznačuje rezignaci na post šéfa strany, kdyby krajské orgány takovým jeho návrhům nevyhověly. Ba má Topolánkovi za zlé, že nesáhl k podobné výhrůžce, aby vedení ODS schválilo vládu s ČSSD a lidovci.
Zlobivý Čunek.
Nejaktuálnější hrozbu rozkolu teď zažívá třináctičlenný klub KDU-ČSL. Zatímco se Čunek zdráhá vstoupit do oprašovaného pravozeleného projektu, který v létě spoluvytvářel jeho předchůdce Miroslav Kalousek, poslanci jsou rozděleni zhruba napůl. Pravicovější kalouskovci by Topolánkovu vládu založenou na podpoře „konstruktivních“ jedinců z ČSSD podpořili, levicovější a Čunkovi naklonění svobodovci by raději dohodu s celou sociální demokracií. Zároveň jsou ale v jejich zájmu předčasné volby kvůli obměně poslaneckého klubu, takže pravozelenou koalici jako takovou teď Čunek neodmítá.
Nový předseda lidovců se svou maturitu ve vysoké politice pokouší získat za uchování koaličního potenciálu lidovců jak na pravici, tak na levici, jenže vývoj se vrací zpět až k 3. červnu 2006. ODS nyní může znovu vybírat jen mezi spoluprací s nedůvěryhodnými sociálními demokraty a znovuvybudováním pravicového bloku, který se během času zcela rozpadl. V obou případech se musí jednat o podpoře s ČSSD a znovu od začátku.
Ilustrací nebývalé fragmentace politické scény a rostoucího významu privátních zájmů je příběh lidoveckého místopředsedy sněmovny Jana Kasala. Týdeník EURO získal informaci, že Čunkovo nové vedení KDU-ČSL má s poslanci ČSSD domluveno, že eventuálně podpoří odvolání Kasala z funkce a umožní jeho výměnu za jiného lidovce. Sám Kasal přišel minulý týden s informací, že pokud prý bude hodný, funkce mu bude ponechána. Ještě před půl rokem by tak nepokryté politické vydírání napříč stranami vzbuzovalo aspoň pohoršení. Dnes jde o tuctovou zprávičku.
