Bernhard Fanger se stal nedávno generálním ředitelem alternativního operátora Aliatelu. S týdeníkem EURO hovořil o svém příchodu do firmy, českém telekomunikačním trhu, své dovolené a o evropské ústavě.
EURO: Máte značné zkušenosti z velké telekomunikační společnosti. Co vás přimělo k přestupu z British Telecomu do Aliatelu?
FANGER: Těch důvodů bylo několik. Česká republika má jako stát velký potenciál a nabízená pozice byla atraktivní. Aliatel je společnost, která je na jedné straně přiměřeně velká na to, aby dokázala být flexibilní, na straně druhé je však dostatečně velká na to, abychom bez obav přestáli současný zmatek na telekomunikačním trhu.
EURO: Co si myslíte o českém telekomunikačním trhu? Umožňuje česká legislativa dostatečný prostor a rovné podmínky?
FANGER: Český telekomunikační trh prochází víceméně obdobným vývojem jako trhy v západní Evropě. Nové subjekty přirozeně nemohou být spokojeny se současnými podmínkami, takže určitá forma zápasu mezi bývalým monopolistou a novými operátory je nevyhnutelná. Prostor na trhu není tvořen legislativou, ale poptávkou. Nikdy zde proto nevznikne dostatek „prostoru pro každého“, poněvadž poptávka není neomezená. Avšak pokud budeme chtít uspokojit alespoň část z této poptávky, měli bychom mít stejná práva a stejné podmínky, které mají ostatní. Je nanejvýš důležité, aby rozhodnutí státních orgánů byla racionální, podložená argumenty a předvídatelná, tedy v souladu s dlouhodobější strategií státu. V této oblasti bude potřeba ještě hodně pracovat.
EURO: Český Telecom získal majoritu ve společnosti Eurotel. Domníváte se, že to bude mít výrazný dopad na trh?
FANGER: Nepochybně to dopad mít bude. Zatímco většina operátorů se snaží oddělit své fixní a mobilní služby, a firmy British Telecom a O2, v nichž jsem dříve působil, v tomto nebyly výjimkou, zde jsme svědky zcela opačného případu. Jistě pro to rozhodnutí existovaly důvody, ty však nezbytně nemusejí znamenat pro rozvoj konkurenčního prostředí a pro zákazníky výhodu.
EURO: Aktuální otázkou Evropské unie je Evropská ústava. Členské i přistupující státy se nemohou shodnout, zda by měla vzniknout. Myslíte si, že budoucí společenství rozšířené unie tento dokument a jeho naplnění potřebuje?
FANGER: Nejsem expertem na mezinárodní politiku. Nicméně v podstatně větší Evropské unii budeme muset změnit pravidla, pokud budeme chtít pokračovat v integračním procesu a současně být schopni účinně jednat. Proto si myslím, že ústava je správná věc. Chápu obavy zejména menších členů, kteří nechtějí být ovládnuti velkými státy, avšak na druhou stranu v současném systému může stát s řekněme půlmilionem obyvatel oddalovat legislativní proces, který přinese změny k lepšímu pro zbytek Evropy, což není ani správné, ani efektivní.
EURO: Vztahy mezi Německem a Itálií absolvovaly „letní přestřelku.“ Ovlivní vás či vaše přátele rozhodnutí kancléře Schrödera ve výběru místa pro dovolenou?
FANGER: Nikoli. Pan Schröder si zajisté může sám zvolit místo své dovolené právě tak jako já. Mimochodem právě před několika dny jsem strávil víkend v severní Itálii. Na druhou stranu člověk musí respektovat Schröderovo rozhodnutí. Byl bych rád, aby politici mnohem opatrněji zacházeli s výroky, v nichž přicházejí ke slovu nacionalistické předsudky. Doufejme, že příští léto si budeme moci přečíst na titulních stranách novin lepší témata.
EURO: Praha usiluje o pořádání olympijských her v roce 2016 nebo 2020, myslíte, že má šanci? Není podobný podnik finančně i organizačně příliš náročný pro českou ekonomiku?
FANGER: Jsem přesvědčen, že Češi by zorganizovat olympijské hry dokázali. Když to zvládl Mnichov, tak to snad Praha zvládne taky. Co se finanční stránky věci týče, nejdůležitější je podle mě správně nastavit financování, poněvadž olympijské hry nemusí být nezbytně prodělečné. Zorganizovat takový podnik je sice velmi náročné, ale přesně v duchu zásad olympismu by to měla Praha zkusit. Protože jen ten, kdo to zkusí, má šanci na úspěch.
EURO: V Praze jste teprve krátce, jaký na vás udělala dojem?
FANGER: Mé milostné pletky s Prahou jsou delší, než byste čekal. Poprvé jsem navštívil Prahu jako student na konci sedmdesátých let a pak ještě několikrát na začátku devadesátých let. V roce 1999 jsem tu otevíral pobočku British Telecomu. Během každé návštěvy se mi Praha ukázala jako jiné město, těžko srovnatelné s tím, které jsem předtím opustil. Je ale stále krásná. Architektura zde byla vždycky nádherná a s rostoucím množstvím opravených domů je to ještě nápadnější.
