Ve Veletržním paláci jsou do 9. června k vidění všechny projekty letošní Grand Prix architektů. A to včetně vítězné stavby Patrika Hoffmana
Mezi sedmdesáti stavbami zařazenými do sedmi kategorií dominovala rekonstrukce uhelného mlýna v areálu šroubárny v Libčicích nad Vltavou. „Málokdy se stane, že je udělení Grand Prix naprosto jednoznačné tak, jako tomu bylo v tomto případě,“ řekl k ocenění Atelieru Hoffman Julius Macháček, šéfredaktor časopisu Architekt.
Šroubárna s nábytkem První setkání Patrika Hoffmana s Libčicemi ležícími severně od Prahy se uskutečnilo na podzim roku 2007. V té době kývl na nabídku tehdejšího vedení města a připravil projekt tvarové i barevné podoby libčických škol, kde se právě připravovalo kompletní zateplení včetně výměny oken. „Trochu jsme se báli, jak budou použité tvary a barvy na našich školách vypadat, ale výsledek nás příjemně překvapil,“ hodnotí práci Atelieru Hoffman bývalý radní pro školství Martin Sekera. Úspěch při zateplení firmě otevřel cestu k dalšímu projektu. „Chtěli jsme oživit město a dát mu kromě šroubárny i jinou dominantu,“ vysvětluje Sekera.
Poté se Hoffman potkal s Michalem Peřinou, majitelem nábytkářské firmy Lugi. „Ve šroubárně jsem si postavil novou halu a hledal jsem vhodný objekt pro rozšíření skladovacích i výstavních kapacit. A volba padla na zchátralý uhelný mlýn,“ popisuje zrod projektu Michal Peřina. Budovu mlýna koupil v roce 2010. Industriální stavba se nachází v několikahektarovém areálu šroubárny, který z velké části patří společnosti Screws & Wire Libčice. Šroubárna byla založena v roce 1872 a stavba uhelného mlýna pochází přibližně z roku 1900. Původně dvoupodlažní zděná budova byla v roce 1965 dodatečně rozdělena ocelovou konstrukcí na tři podlaží spojená průmyslovým výtahem. Od té doby sloužila především pro skladování a zásobování.
Uhelný mlýn už před započetím rekonstrukce budil pozornost. A nejen červenými cihlami a velkými tabulovými okny. „Blízkost Vltavy, atmosféra dávno minulých dob, kdy šroubárna zaměstnávala skoro dva tisíce lidí, i unikátní architektura, to vše vás při hledání výsledného řešení nutně ovlivní,“ říká k projektu Patrik Hoffman s tím, že se snažil zachovat co nejvíce původních prvků. To ocenila i odborná porota, když způsob rekonstrukce označila za precedens pro jiné dosud chátrající areály.
Rekonstrukce mlýna začala na jaře 2011 a trvala až do konce loňského roku. Projekt byl spolufinancován dotacemi z Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI) a stál téměř dvanáct milionů korun. „Chtěli jsme zachovat co nejvíce původních prvků a udržet tak atmosféru budovy,“ říká Patrik Hoffman.
Podle něj hodně úsilí stálo očištění od dobových nánosů a zakonzervování původních stavebních prvků všude tam, kde to bylo možné. „Nově jsme přidali venkovní schodiště, vstupní prostor jako závětří, kontejner pro umístění technického zázemí a balkon v patře orientovaný směrem na řeku. Ctili jsme přitom charakteristický materiál a použili k dostavbě černěný ocelový plech, kov a sklo,“ popisuje výsledek Hoffman. I interiéry s vnitřním schodištěm získaly nové členění s důrazem na zachování volných prostor a volných průhledů. A dokladem citlivé rekonstrukce je také několik kamen na dřevo, která vytvářejí uvnitř jednotlivých pater funkční dominantu.
Obvyklým problémem velkoryse pojatých rekonstrukcí je jejich budoucí provoz.
„O uhelný mlýn strach nemám. Nyní funguje jako sklad nábytku a příležitostně se proměňuje v místo pro setkávání s klienty, architekty, přáteli a spolupracovníky. Ve třetím podlaží se navíc nachází ateliér Patrika Hoffmana,“ uvádí Michal Peřina. A vysvětluje: „Potřebujeme mít reprezentativní zázemí. Máme zastoupení v Muzeu designu v belgickém Gentu, spolupracujeme s nejlepší českou designérkou žijící v Paříži a pravidelně získáváme ceny ve významných soutěžích. Naposledy to byla nominace na Czech Grand Design jako Výrobce roku.“ Budovu využije i Patrik Hoffman, který se kromě projekční činnosti věnuje se svou manželkou rodinné firmě Artotéka. Její byznys je založený na půjčování uměleckých předmětů do firem či domácností.
Přijatelnější než knihovna V portfoliu Patrika Hoffmana lze najít i jiné úspěšné stavby než jen libčický uhelný mlýn. V roce 2007 vrcholil v české společnosti spor o vhodnosti umístit na Letnou „blob“, extravagantní projekt pražské Národní knihovny dnes již zesnulého architekta Jana Kaplického. V srpnu téhož roku se nicméně na Sněžce otevřela moderní a neméně kontroverzní budova nové poštovny, kterou vytvořil Martin Rajniš s tehdy 32letým Patrikem Hoffmanem. „Stavba je originální, myslím, že odvážná, a odvaze já nic nevytýkám. Myslím, že je docela pěkný nápad to udělat tímhle způsobem,“ poznamenal tehdy Václav Klaus. „Poštovna je přijatelnější než Národní knihovna v Praze. A taky se sem víc hodí,“ dodal tehdejší prezident.
Letos Hoffman v Krásné Lípě, malém městečku v severočeském pohraničí označovaném za bránu do Českého Švýcarska, dokončil další velký projekt. Je jím velký apartmánový hotel za více než 120 milionů korun. A v kraji tradiční architektury podstávkových domů způsobil stavbou opět rozruch. Na náměstí vznikl velmi moderní a netradiční soubor několika vzájemně spojených budov. „Myslím si, že budoucí generace stavbu ocení jako důkaz odvahy i kultivovaného pojetí moderní architektury naší doby,“ prohlásil o krásnolipském hotelu starosta města Zbyněk Linhart. V Krásné Lípě Hoffman rovněž rekonstruoval tradiční velký dům na náměstí, z něhož se za více než 50 milionů korun vyklubal tradičně pojatý penzion.
Do budoucna plánuje Atelier Hoffman soustředit se na jeden pražský projekt. „V rámci loňské výstavy Designblok jsme dočasně proměnili památkově chráněnou trafostanici na Smíchově na originálně pojatou kavárnu s galerií,“ říká Patrik Hoffman. „Máme určitou nabídku zpracovat pro toto místo v ulici Na Zatlance, v prostoru za trafačkou, studii polyfunkčního objektu, který by místo oživil a vhodně doplnil,“ dodává. Ale dříve než začne jeho ateliér pracovat na projektu, chce si přímo na Smíchově ověřit „funkčnost“ místa pomocí konceptu dočasných objektů. „Opět vtáhneme do hry trafostanici a na budoucím stavebním pozemku za trafačkou vytvoříme model sestavený z lodních kontejnerů, kterým hodláme vtisknout různé funkce,“ plánuje Hoffman.
GRAND PRIX ARCHITEKTŮ
S jedinou podmínkou
Grand Prix architektů je přehlídkou soudobých prací, kterou pořádá Národní galerie a Obec architektů. Soutěže se mohou zúčastnit čeští i zahraniční architekti, projektanti a výtvarníci. Jedinou podmínkou je, aby bylo jejich dílo dokončeno v uplynulém roce, a to na území České republiky. Mezinárodní porota, jejímž předsedou byl katalánský architekt Jaume Freixa, udělila kromě vítězné ceny pět dalších ohodnocení a devět čestných uznání. l
O autorovi| MATĚJ ŠTĚTKA, stetka@mf.cz
