Přepracování jaderného paliva
PRAHA (črk, WISE ČR) - Dlouhé měsíce nezpozorovaný únik radioaktivní kapaliny v britském přepracovacím závodě THORP bude mít 8. června, více než rok od události, soudní dohru. Podnět k trestnímu stíhání společnosti British Nuclear Group Sellafield, která je pobočkou korporace British Nuclear Group (BNG), dal britský Úřad pro zdraví a bezpečnost HSE. Únik čtyřiceti litrů roztoku plutonia však ochromil i rozjezd zbrusu nové továrny na přepracování vyhořelého paliva v japonském Rokkašo, která měla být nejmodernější chloubou japonského jaderného průmyslu. Nehoda nastala pár dní po zahájení zkušebního provozu 30. března 2006. Podstatný rozdíl mezi oběma haváriemi je v tom, že první nebyla dlouhý čas zpozorována, druhá nastala hned po spuštění technologie. Výsledek je stejný: celý proces se zastavil. Továrna THORP je mimo provoz už přes rok. Též něco povzbudivého - ani jedna z obou havárií navzdory jejich velkému rozsahu přímo neohrozila lidské životy a nejspíš nezanechala ani stopy na zdraví zaměstnanců.
Britský lapsus.
Vyšetřování ukázalo, že provozovatel závodu THORP porušil hned tři klíčové podmínky provozu přepracovací továrny: vypracovat a striktně dodržovat provozní předpisy, zajistit funkčnost všech bezpečnostních systémů a zaručit, aby jaderné materiály neunikly. A v případě, že k úniku přesto dojde, musí být včas zjištěn a oznámen. Kontrola však došla k šokujícímu zjištění, že z roztrženého potrubí již od léta 2004 do dubna 2005 unikala kyselina dusičná, ve které bylo rozpuštěné vyhořelé jaderné palivo. Továrna postupně v evidenci postrádala asi 20 tun uranu a zejména 160 kilogramů plutonia. Tedy dostatečné množství na dvě desítky jaderných náloží. A ve vaně pod zařízením přebývalo 83 tisíc litrů velice nebezpečného radioaktivního roztoku.
Znepokojivé je, že tento stav trval bez povšimnutí osm až devět měsíců. Únik byl zjištěn teprve 19. dubna 2005 a s dalším jednodenním zpožděním ohlášen jadernému inspektorátu. Před veřejností se dařilo nehodu tajit více než měsíc, britskému listu The Independent se ji podařilo odhalit až 29. května 2005. Při té příležitosti list zdůraznil, že britští politici neformálně připouštějí, aby v důsledku nehody byl kontroverzní provoz, již v minulosti proslulý několika rozsáhlými nehodami, definitivně uzavřen. Očekávalo se, že BNG, jež je agenturou pro likvidaci jaderných zařízení, bude vyvíjet tlak na britskou vládu, aby továrnu definitivně zavřela, což by státní rozpočet přišlo na několik miliard liber. Místo toho sama jako nový vlastník stane u soudu. Osud závodu THORP se bude nepochybně odvíjet od výsledku procesu.
Nejdražší továrna světa.
Japonsko usiluje dostat se na úplnou špici jaderných technologií, a to i v tak kontroverzním směru, jakým je přepracovávání vyhořelého jaderného paliva. Původní ambiciózní plány na přepracovávání totiž ve světě zatím vždy ztroskotaly na několika překážkách - na vysokých nákladech, na rozsáhlém znečištění, které závody způsobují, a také na velkém riziku zneužití jaderných materiálů. Proto se dnes přepracovává jen zlomek vyhořelého paliva, jeho naprostá většina se skladuje v meziskladech a po uplynutí několika desítek let se počítá s jeho izolací v hlubinných úložištích.
Avšak Japonsko chtělo světu ukázat, že to jde, a vložilo do nového přepracovatelského závodu v Rokkašo 21 miliard dolarů. Provozní náklady se odhadují na dalších sto miliard dolarů. V příštích několika desetiletích by měla továrna vyprodukovat osm set tun separovaného plutonia ročně. Pokud se ovšem podaří odstranit závadu a zlomit vzrůstající nedůvěru.
Jenže co s těmi vyrobenými tunami? Ani sami Japonci nemají pro takové množství plutonia mírové využití. Plány tamních elektrárenských společností na používání směsného paliva MOX, využívajícího vedle uranu i plutonia, v 90. letech nevyšly. Nyní se takové projekty odkládají nejdříve na rok 2010. Důvodem je především odpor veřejnosti a politiků, který následoval po sérii skandálů.
Japonsko již nyní vlastní 45 tun separovaného plutonia, které v minulosti získalo přepracováním svého vyhořelého paliva v zahraničí, zejména ve francouzském La Hague. Při plném provozu k nim každoročně přibude dalších sedm až osm tun. Toto izolované plutonium je přitom z hlediska vojenského nebo teroristického zneužití extrémně rizikovým materiálem. K výrobě jedné jaderné nálože ho stačí zhruba pět kilogramů. V roce 2020 ale má Japonsko disponovat až sto tunami tohoto jaderného materiálu. Hrozí, že to může vyvolat další závody v jaderném zbrojení v jihovýchodní Asii (jadernými zbraněmi už disponuje Čína, Indie a Pákistán, usiluje o ně Severní Korea).
Podobně jako továrny ve francouzském La Hague a v britském Sellafieldu bude i továrna v Rokkašo zdrojem masivní kontaminace životního prostředí. Denně má vypouštět do moře miliony litrů kapalných radioaktivních odpadů.
