Nebudou se měnit jenom sazby, ale například i odpisy
Přestože se o rovné dani hovoří již několik let a ODS na její přípravě intenzivně pracuje, podrobností je na veřejnosti velmi málo. Předseda ODS Mirek Topolánek ale odmítá, že by příprava volebního taháku strany nabírala jakékoli zpoždění. S konceptem rovné daně jsme přišli v roce 1997. „Nyní je čtrnáct měsíců před volbami a máme jasný koncept konstrukce daní, které zrušíme a které budou dominantní a jakým způsobem budou konstruovány. Testujeme celý systém na případné dopady do státního rozpočtu. V případě DPH i na nutné valorizace, případně jiný systém vyrovnání nízkopříjmovým skupinám a důchodcům,“ říká Topolánek
Ani do voleb nechce jít ODS s přesnými čísly. Topolánek říká, že nejde o to, že by je strana nechtěla uvádět, ale potřebuje si nejprve sednout na ministerstvo financí a provést velmi krátký audit, zda dosavadní představy nemají být nějak výrazněji korigovány, jestli předpoklady nejsou zbytečně pesimistické. „Konečné řešení bude řečeno až v konečném vládním návrhu a projde diskusí v Parlamentu. Necítím tedy žádné zpoždění,“ tvrdí šéf ODS.
A co nabídne ODS ve volební kampani? Topolánek slibuje propočty pro jednotlivé příjmové skupiny a říká, že budou přesvědčivě lepší než to, co dnes ukazuje Sobotka. Připravují se také argumentační balíčky, v nichž bude vysvětleno, co rovná daň přinese například živnostníkům a podobně.
Patnáct je správně.
Modrá šance byla prý pouze teze k diskusi jak vnitrostranické, tak s odbornou veřejností. „Důležité je stanovení makroekonomického rámce, musíme vědět, jaké bude prostředí pro realizaci reforem a co si můžeme dovolit. Teprve na základě takto připraveného rámce můžeme dělat navzájem provázané reformy,“ komentuje Topolánek výroky kritiků. „Rovná daň se stala trochu ikonou. Jakýmsi fetišem. Nemůže ale stát osamoceně. Neřeší celý problém české ekonomiky. Řeší zjednodušení daňové soustavy a má řadu doprovodných efektů, které se dají spočítat jen velmi složitě. Není to v žádném případě samoúčelný krok,“ dodává.
Právě proto je otázkou, proč ODS tak lpí právě na těch patnácti procentech. Topolánek však tvrdí, že patnáctiprocentní hranice byla zvolena jako referenční také proto, že je to dnes nejnižší sazba daně z příjmu. Nicméně v žádném případě se tato úroveň rovné daně neukazuje jako nemožná, přestože někteří analytici říkají, že je podsazená a měla by být šestnáct nebo sedmnáct procent. Šéf ODS soudí, že to je nepodstatná diskuse. Celá rovná daň, a ukazuje to estonský i slovenský příklad, je ovlivněna více konstrukcí odpočitatelných položek než samotnou sazbou. To je důležité vědět, aby cenový náraz po zvýšení DPH byl zejména nízkopříjmovým kategoriím plně kompenzován a všichni na rovné dani vydělali.
Za DPH valorizace.
Právě zvýšení DPH na potraviny, léky a další zboží bývá používáno často jako největší strašák. Na Slovensku se zvedala DPH ve třech krocích a při zavedení rovné daně šla sazba u potravin, léků a dalších citlivých položek už jen ze čtrnácti na devatenáct procent. Topolánek k tomu říká, že nečekal, že ČSSD bude chtít pomáhat ODS, ale dostojí svému původnímu slibu a bude sbližovat sazby DPH. Původně navrhovaný posun pětiprocentní sazby na osm procent by neměl do cen prakticky žádné dopady. Slovenský příklad jasně ukázal, že dopad do cen, zejména v případě potravin, je mnohem nižší, než je skutečné procentuální zvýšení daně. V Česku se proti zvýšení DPH u potravin staví hlavně lidovci a Topolánek je přesvědčuje právě slovenským příkladem.
ODS spočítala, že dopad jednorázového zavedení jednotné sazby DPH ve výši patnácti procent, doprovázený kompenzacemi u daně z příjmu a valorizací důchodů, bude dokonce nižší než při postupném zvedání snížené sazby¨, které uplatnili Slováci a jež dnes požadují lidovci.
Výnos ze sjednocení DPH by měl zvednout příjmy státního rozpočtu o 13,6 miliardy a příjmy krajů o šest miliard. Experti ODS momentálně přemítají, zda využít celých těchto dvaceti miliard na kompenzace lidem, či zda tyto peníze využít zčásti i jiným způsobem. Topolánek říká: Pracujeme na valorizaci či indexaci pro lidí s nízkými příjmy a důchodce. Řešíme i otázku zdražení léků či zdravotnických pomůcek, které někteří lidé nutně potřebují. Tito lidé na rovné dani tratit určitě nebudou.
Do těchto zvýšených výnosů DPH nejsou počítány některé dočasné výjimky dohodnuté s Evropskou unií, jako je snížená sazba na stavební práce spojené s bydlením, a tak konečný efekt pro státní rozpočet může být ještě lepší.
Firmy zaplatí
.
Druhou klíčovou daní je daň korporátní, tedy pro právnické osoby. Topolánek tvrdí, že zkušenosti ze všech zemí, které zavedly rovnou daň, hovoří o vyšším výběru této daně. „U nás není tak rozsáhlá šedá ekonomika jako třeba v Rusku a navýšení určitě nebude 45 procent. V žádném případě ale nedojde ke snížení výnosu. Je to dáno tím, že díky různým daňovým optimalizacím není dnes skutečný výběr vyšší,“ uvádí Topolánek
Jediným problémem tak je snížení výnosu daně z příjmu fyzických osob. Nejnižší příjmové skupiny nebudou platit žádné daně, případně ještě formou negativní daně dostanou od státu sociální pomoc. V žádném případě na tom nebudou hůře než při uskutečnění návrhu ministra Sobotky. Hlavní je ale vyčištění daňové soustavy, což dělají i jiné země, a dokonce s nulovým fiskálním výnosem, jen proto, aby se správa daní zjednodušila.
Malí bez odpisů.
Zvláštní kapitolou související se zavedením rovné daně je masivní reforma systému odepisování investic. V ODS na tomto tématu pracuje tým stínového ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, který se základním konceptem vystoupil na nedávné konferenci Fórum Populini. Říman uvádí, že daňové odpisové sazby jsou státem arbitrárně nastavené podmínky pro investory a investování. Bereme je jako něco samozřejmého, daného, ale tak to není. Není to nic od Boha. Existují pouze z jednoho jediného důvodu: stabilizují příjmy státu. Říman upozorňuje, že odpisové sazby ovlivňují rozhodování o investicích, o angažovanosti v různých oblastech, protože různé investice znamenají různé promítnutí do základu daně. Ve svém důsledku tedy toto uměle vytvořené pravidlo omezuje chování ekonomických subjektů a jeho dopad do ekonomického prostředí není v žádném případě neutrální.
Systém odepisování vytváří často absurdní situace, kdy daňoví a právní experti vedou učené diskuse a zapracovávají analýzy, které mají určit, co je rekonstrukcí, která je zdaňována jako majetek, a co již opravou, kterou lze promítnout přímo do nákladů. V neposlední řadě firmy ztrácejí při odepisování vzhledem k inflaci, protože odepisují reálně menší hodnotu, a zvyšují si tak daňový základ.
Systém rovné daně v podání ODS tedy postuluje tezi, že daňově neutrální způsob odepisování je takový, který odráží skutečnou životnost investice, nebo ještě lépe, který zahrne celou investici do nákladů hned při jejím pořízení. Tyto přístupy lze kombinovat.
Římanův tým nabízí tři přístupy k odepisování v systému rovné daně s velmi odlišným dopadem do veřejných financí. Nejradikálnější myšlenkou je zrušit současný systém daňových odpisů s tím, že by byl jednorázově uplatněn dosud neodepsaný majetek vůči základu daně. To by znamenalo úplné vynulování upraveného základu daně na pět až šest let, a tedy výpadek celé daně z příjmu právnických osob po celou tuto dobu.
Druhou možností je zrušit daňové odpisy pouze u nového majetku. To by dlouhodobě nemělo vliv na inkaso s výjimkou prvních dvou let, kdy by se snížila daň zřejmě až na nulu. Následoval by postupný náběh na normální stav výběru korporátní daně, který by trval až třicet let. Ovšem výraznější dopady by odezněly po třech až pěti letech. Jenže výnos podnikových daní činí momentálně kolem devadesáti miliard korun ročně a takový výpadek, byť na nejbližší tři roky, není možné kompenzovat rychlými úsporami.
Obě tyto varianty by, pokud by byly použity v čisté podobě, znamenaly problémy na straně státních příjmů. Kdyby měly být uplatněny, muselo by se použít poměrně složité transformační schéma, které by tento negativní vliv eliminovalo.
Navíc by pro většinu firem tento postup nebyl a priori jednodušší, protože ty tak jako tak provádějí účetní odepisování, a tudíž by byly nuceny očišťovat účetní hospodářský výsledek na základ daně “bez odpisů”.
Proto Říman nabízí třetí schéma, které zjednodušuje pozici jak malým podnikatelským jednotkám, které vedou pouze daňovou evidenci, tak i firmám, které jsou “účetními jednotkami”, a provádějí tedy účetní odepisování.
Rozdělili by se podnikatelé na základě výše jejich obratu – Říman navrhuje roční limit patnácti milionů korun. Ti, kteří budou mít obrat do tohoto limitu, by všechny investice uplatňovali jako nákladovou položku, nikoliv formou odpisů. V případě nějaké větší jednorázové investice by samozřejmě vykázali ztrátu přenosnou do dalších let. Délka umořování ztráty by byla neomezená a současný pětiletý limit by měl být zrušen. Toto významné zjednodušení by se dotklo zhruba šesti set tisíc živnostníků a 230 tisíc právnických osob z okruhu malých firem.
Velké firmy, kterých by v tomto dělení bylo jen asi čtyřicet tisíc, by měly sice odepisovat i nadále, ale pouze v režimu takzvaných účetních odpisů, což - jak bylo řečeno - tak jako tak dělají a dělat budou. Budou však zrušeny daňové odpisové sazby, což i pro tuto skupinu znamená výrazné zjednodušení, protože nebude zapotřebí očišťovat účetní hospodářský výsledek. Již pořízený majetek bude „doodepisován“ na základě současných pravidel. Aby toto přechodné období netrvalo dlouho, lze některé lhůty zkrátit, a to zejména v případě staveb.
Vliv této změny odpisů na státní rozpočet v prvních třech až čtyřech letech předpovídá Římanův tým jako výpadek příjmů asi tří až čtyř miliard ročně, v dalších šesti až osmi letech by byly roční příjmy státu nižší zhruba o jednu miliardu. To je v soustavě státního rozpočtu částka zanedbatelná.
Navržený systém nejenže zjednoduší administrativu pro drtivou většinu podnikatelských subjektů, ale vytváří daňově neutrální prostředí, které nezvýhodňuje žádnou investiční aktivitu a naopak.
Tyto reformy potom budou odvozeny především od momentální situace a od toho, jak poroste ekonomika a co si bude moci vláda dovolit
Daně ke zrušení.
Topolánek chce také zrušit daně, jejichž výnos je nižší než náklady na jejich správu. Jde především o daň z převodu nemovitostí a daně dědické a darovací. Zamezit chce rovněž dvojímu zdanění zisku a zrušena má být daň z dividend. „Jsou to odzkoušené kroky, není to žádná revoluce či snílkovství. Úspěšné výsledky těchto reforem v zahraniční jsou příkladem nejen pro nás, ale i pro řadu západních demokracií,“ říká Topolánek
Je zřejmé, že ODS neplánuje nějaké dramatické snížení složené daňové kvóty. Předseda ODS tvrdí, že cílem je změnit trend, kdy daňová kvóta v devadesátých letech samovolně klesala či stagnovala, a až vláda Vladimíra Špidly změnila směr vývoje. Daňová reforma ODS má ten původní trend snižování podílu daní a poplatků na hrubém domácím produktu opět obnovit.
Na Slovensku celková výše daní zůstala zachována. ODS je radikálnější, protože soudí, že Slovensko na tom bylo nepochybně hůře, než je na tom nyní Česko. Topolánek říká: „Tam některé systémy, jako například financování zdravotnictví, fakticky přestaly fungovat a byly před kolapsem. My máme nějaký čas zpoždění, a pokud paní ministryně Emmerová neprosadí některé své nápady, současný stav se příliš nezhorší a my budeme moci uskutečnit naše plány.“
Hlavně rychle.
A jak rychle chce ODS své reformy prosazovat? Zjevně s otálením nepočítá. Její představitelé hovoří o revoluční myšlence, že rozpočet na rok 2007 připravený ještě touto vládou, bude nepoužitelný a bude třeba připravovat cosi jako rozpočtové provizorium. Topolánek, ale připouští, že je to problém, protože to naráží na legislativní úpravu a na závazky vůči Evropské unii. „Jsou věci, které budeme realizovat hned od 1. ledna 2007, a jsou věci, s nimiž budeme muset počkat na sestavování nového rozpočtu. Rovnou daň ale prosadíme hned,“ říká Topolánek. „Ta totiž nebude znamenat takové fiskální zemětřesení, abychom v rozpočtu nenašli peníze na pokrytí všech nutných výdajů.“
A co propočty sociálních demokratů, kteří tvrdí, že bude chybět čtyřicet až šedesát miliard korun? Topolánek tyto výpočty označuje za statické a říká, že neodpovídají realitě. Opírá se při tom i o výpočty polské Občanské platformy, která také pracuje na konceptu rovné daně obdobné konstrukci navržené ODS a má již k dispozici dynamický model příjmů.
Topolánek soudí, že hodně pomáhají zkušenosti ze Slovenska. „Konzultujeme nejen s ministry, ale i se členy jejich týmů. Je velmi dobře, že máme souseda, který podobné kroky již udělal, a můžeme se vyvarovat chyb, kterých se dopustil třeba v legislativní oblasti. Naše výpočty můžeme ověřovat a poměřovat zkušenostmi z praxe.“
Nejen daně.
Nyní experti ODS nejintenzivněji pracují na konceptu negativní daně, který má nahradit tři typy sociálních dávek. Jde o podporu v nezaměstnanosti, dávku sociální potřebnosti doplácenou do životního minima a přídavky na děti. Cílem je odstranit současný stav, kdy lidé s nízkými příjmy na jedné straně platí daně a na druhé dostávají sociální dávky.
V případě financování zdravotnictví se počítá s tím, že bude vymezen seznam úkonů, které budou financovány ze solidárního rizikového fondu. Půjde o operace a léčení nákladných chorob, které si člověk není schopen sám platit, pokud není zrovna multimilionář. Další část pojištění bude placena rovněž povinně, ale bude užívána individuálně a bude možné si nasmlouvat speciální pojistný plán. Všechny platby potom budou prováděny u lékaře kartou zdravotní pojišťovny. Zdravotnictví tak bude bezplatné, ale nebude zadarmo, říká Topolánek.
