Chybějící vláha, extrémní sucha, znečištěné zdroje podzemní vody, zhuntovaná pole, umírající smrkové lesy. Taková je česká příroda na začátku léta 2018. Doplácí na desítky let trvající postupy, které hledí pouze na finanční výnosnost. „Jsme na střeše Evropy a nikdo sem vodu nepošle. Musíme si to vyřešit sami a zatím řešíme takové ptákoviny jako kanál Dunaj-Odra-Labe,“ vysvětluje Josef Fanta.
Co se to děje s českou přírodou?
Je to velká změna. V lesích i zemědělství musíme pracovat s rovnováhou mezi přírodními podmínkami, kulturně-společenskými a užitkovými okolnostmi. Tyhle tři věci nám tvoří jakýsi trojúhelník využití krajiny. Dnes se prosazuje jen užitková funkce krajiny, kterou jsme vyhnali do absurdna, a původně rovnostranný trojúhelník se nám zdeformoval. To není přirozené.
Jak se zdeformoval?
Už od 18. století se v lesích pěstuje smrk, měli jsme ho tam skoro 70 procent. Vzemědělství jsme na tom stejně, zajímá nás jen řepka a kukuřice, které nesou zisky, ale co to dělá s přírodní podstatou krajiny, uživatele nezajímá.
A navíc začíná chybět voda.
Jako jedni z mála máme v Česku spolu se Švýcarskem, Slovenskem či Rakouskem zvláštní situaci, kdy jsme závislí jen na srážkách, žádná řeka nám sem nepřináší vodu ze zahraničí. A jestliže s klimatickou změnou přicházejí vyšší teploty a úplně jiný režim srážek, jasná je jedna věc - krajina se bude asi hodně měnit. Ostatně mění se už dneska.
Kde?
Především v nižších polohách. Ale Švýcaři organizují výzkum v evropských horách, jak se mění vegetace ve vrcholových polohách alpinských tunder a zjišťují, že některé druhy ty změny nevydrží a jiné se tam naopak stěhují zespoda. Takové signály už mám i z Krkonoš. I když člověk ani nevnímá, že oproti přelomu 19. a 20. století tady máme o 0,8 až 1,5 stupně vyšší teploty, pro krajinu je to obrovská změna. Prognózy přitom mluví o nárůstu o dva až čtyři stupně.
Jak se změní Česko? Teplo jako na Jadranu a pořádné sucho, na citrony ale zapomeňte
Kdy člověk začne vnímat, že je to špatně?
Musí začít přemýšlet.
Podívejte se ale na vesnici. Dlouho byste hledal někoho, kdo dnes nemá bazén na zahradě a kdo během sucha nezalévá.
Je to důsledek konzumní mentality zdejší společnosti. Společnost dlouhou dobu - už od roku 1938 - žije ve velmi nepřirozené situaci. Země se nevyvíjela přirozeným způsobem. Válka i poválečné období nutilo lidí k omezování. Přirozená reakce lidí, když to přešlo, byla chtít co nejvíc. To se stalo obecnou mentalitou ve společnosti. Lidem v téhle zemi se nikdy nedařilo tak dobře jako teď a bohužel je tady hodně lidí, pro které je to stále málo a chtějí ještě víc - ostatně mají dobré příklady v zahraničí, každý chce mít plat jako v Německu, ale nejlépe s českými náklady. Konzumní způsob života má převahu nad zdravým rozumem.
Prošel si tím každý stát?
Když si vezmu Nizozemsko, to se vyvíjelo bez extrémů a výchylek, jedinou byla pět let trvající druhá světová válka, tam to bylo tvrdé. Ale země se s tím vyrovnala. A co my? Už po deseti letech od vzniku Československa bylo jasné, že to skončí průšvihem. Pamatuji si ten poválečný entuziasmus, kdy do toho lidi šli a chtěli zemi znovu dostat nahoru, jenže přišel debakl roku 1948. Ani těm komunistům se nepodařilo vést společnost v rovnováze, pořád to bylo nahoru a dolů, na začátku 60. let se jim zhroutila ekonomika. A po převratu 1989 zase další skok. Za těchhle okolností dosáhnout rovnováhy je nemožné. Naše mentalita je nevyrovnaná.
Nějak se ale vyrovnat musí.
Musí se to dostat hluboko do společenského povědomí. I staré země Evropské unie si tím v poválečném vývoji od 50. do 70. let prošly. Tam se staly všelijaké průšvihy. Třeba v Nizozemsku postavili úplně nové město na staré skládce chemických hnojiv z předválečné doby. Chemikálie začaly pronikat nahoru a město se muselo kompletně zlikvidovat. Anebo spalovna na okraji Amsterdamu špatně spalovala dioxiny a krávy zemědělců v okolí nebyly schopné donosit telata, to mléko pily i ženy a rodily nedonošené děti. Tyhle věci společností otřásly a lidé začali chodit za svými poslanci. Nikdo o nich nemluvil jako ekologických teroristech či pitomých aktivistech. Ta země byla spořádanější a dokázala to strávit, což se u nás nedaří.
Není to tím, že v Česku se ekologie stále pokládá za nedůležitou věc?
Podívejte se na začátek 90. let, podle Václava Klause tehdy muselo být všechno hotové za čtrnáct dní. Jako člověk, který nemá vůbec ponětí o ekologii, si neuvědomil - a nenechal si poradit zdravým rozumem, že práce v lese nebo na poli není jako práce v průmyslu. Celý vývoj zkomplikovalo, že majitelé pozemků byli tak vzdáleni od půdy svých otců a dědků, že - neprojevili zájem k návratu, čehož se chytili velkopodnikatelé. Okamžitě se přišlo na to, že rostlinná výroba je efektivnější než živočišná.
A není problém, že chybí vztah k půdě?
Dneska se 80 procent půdy pronajímá. Máme tady tisíc velkopodniků, z nichž každý využívá - záměrně netvrdím, že řádně obhospodařuje - více než deset tisíc hektarů. To znamená, že jsme se vrátili do feudálních dob a máme tady obrovské latifundie, na kterých se hospodaří způsobem, z něhož by mému dědkovi bylo zle. Nerozhoduje selský rozum, ale zisk.
V prach se obrátíš. Startovní čárou pro řešení sucha je záchrana půdy
Změnil by to návrat majitelů k rodinným pozemkům?
To dneska nejde udělat. Majitelé půdy pracují ve městech a o to, aby si zavedli hospodářství ve své rodné vsi, nemají zájem. Jsem přesvědčený, že jediný model, jak situaci vyřešit, je navázat na družstevnictví z první republiky. To bylo velice sympatické a chytré využívání krajiny. Družstva odebírala výrobky od soukromých hospodářů a dodávala je tam, kde bylo třeba.
Tohle dnes nezní moc pravděpodobně.
Rakušáci a Poláci spotřebovávají přes 90 procent potravin vyprodukovaných vlastním zemědělstvím, což před válkou bylo i u nás. Teď je z nás ale vývozní země, protože jsme se vrhli na suroviny, které vynášejí, jako je řepka a kukuřice. Dnes jsme potravinově soběstační pouze z necelé třetiny a zpracované potraviny dovážíme ze zahraničí v mnohdy „skvělé“ kvalitě. Tady vidíte, kam to dospěje, když se v oblasti primární produkce přestane uvažovat tím starým selským rozumem. A v lese to máte stejné. Tam je zase smrk.
Jak vnímáte současnou kůrovcovou kalamitu v jesenických lesích?
Kůrovec je přirozenou součástí smrkových lesů. Ale většinou v lesích nepůsobí takové kalamity jako nyní na Moravě. Tím, že jsme si vypěstovali tolik smrkových monokultur, nabídli jsme kůrovci potravu. Ve 30. letech, když jsem byl malý kluk, jsme s mým dědkem chodili po smrkových monokulturách a sbírali larvy housenky mnišky, která se tehdy rozmohla. Napadla asi 834 tisíc hektarů českých lesů, z nich se asi 384 tisíc hektarů muselo zlikvidovat. A co se vysázelo na ty paseky? Zase smrky.
Pak přišlo katastrofální sucho v roce 1947.
Za druhé světové války se tady hodně těžilo a dříví se vozilo do Reichu, aby tam lidé měli čím topit. Neodkorňovalo se, kůrovec se množil. Pak mu pomohlo to sucho v roce 1947. Celé horské stráně zhnědly, likvidovalo se to až do 60. let. A co se vysázelo? Zase smrk. Takže informace, co se může stát, tady byly a jsou. Ale bohužel. Rozhodují peníze - politika neřídí ekonomiku, ale finanční lobbisté řídí politiku. A smrk je nejlépe použitelná a zpeněžitelná dřevina.
Jak je možné, že z Česka každoročně zmizí 21 milionů kubíků půdy?
Té nejkvalitnější půdy, která vznikala desítky a stovky let zvětráváním! Odplaví ji voda. Dřív mělo zemědělství vyrovnaný poměr mezi rostlinnou a živočišnou výrobou, a tak vznikal hnůj, který se vyvážel na pole, a byla z něj zemina, což se dnes neděje. Zase se opakuje to, co vidíme v lesnictví. Co do rozsahu eroze jsme v Evropě na prvním místě, a to by měl být signál pro politiku. Reakci ale nevidím.
Jak bojovat se suchem? Propojením vodovodů za 22,7 miliardy
Co se s tím dá dělat?
Začít půdu obhospodařovat tak, aby se do ní vrátila organická hmota. Kapacita zemědělských půd u nás na vázání vody je 8,4 miliardy kubíků vody, současný stav je asi jen pět miliard. Jednak je to nedostatkem srážek, jednak omezením schopnosti tu vodu vázat, což je případ písčitých půd. Vázat vodu můžou jemné součásti půdy nebo organické hmoty.
Jenže nejsme už za tou pomyslnou hranou, když se chemikálie ze zemědělství dostávají i do podzemních vod?
Té hranice už bylo v mnohých případech dosaženo, ale vykládejte to politikům. Jediné řešení je, že ministerstvo zemědělství s podporou ministerstev životního prostředí a pro místní rozvoj zpracují úplně novou koncepci využití venkovského prostoru. Jsme na střeše Evropy a nikdo sem vodu nepošle. Musíme si to vyřešit sami a zatím řešíme takové ptákoviny jako kanál Dunaj-Odra-Labe.
Anebo nové přehrady.
Přehrady samozřejmě můžou být užitečné jako zdroj vody, ale my potřebujeme udržet vodu v půdě, ne v přehradách. My tu vodu potřebujeme na kopcích, kde jsou pole, která se obhospodařují. Vezměte si Berounku. Po každém dešti se zakalí, protože na Rakovnicku se horní plošiny obhospodařují nevhodným způsobem, který tu vodu nedrží. Voda neproniká do hloubky, ale sjíždí ze svahů a bere s sebou tu jemnou zeminu, která řekami mizí do moří.
A není to i vina dotací, které zemědělce nenutí příliš uvažovat?
Podívejte se do Rakouska. Základem tamější zemědělské politiky je rodinná farma. I oni žijí z dotací. Jenže zatímco u nás se to řeší jednorázově - jsi zemědělec, přijde suchý rok, tak máš automaticky nárok na sto procent -, v Rakousku to tak není. Základem je 50- až 60procentní dotace, a pak úřady zjišťují, cos udělal pro menší erozi či rozmanitost krajiny, a dostaneš dalších dvacet procent. Když jsi neudělal nic, dostaneš o to míň.
| Josef Fanta (87) |
|---|
| • Stavem českého lesnictví se začal zabývat hned po vystudování ČVUT v Praze, kdy nastoupil do výzkumného ústavu v Opočně. |
| • Zkoumal, jak z náchylných smrkových monokultur vytvořit původní smíšené lesy. Ministerstvo lesů a dřevařského průmyslu nicméně výzkumy zastavilo, Josef Fanta proto přešel do Krkonoš a podílel se na rozjezdu tamějšího národního parku. |
| • V roce 1977 emigroval do Nizozemska, pracoval na univerzitě v Amsterdamu a Wageningenu, po pádu komunismu pomáhal s mezinárodní záchranou krkonošských lesů zdevastovaných kyselými dešti. |
| • Do péče o přírodu promlouvá stále, nyní jako jeden z členů vědecké Platformy pro krajinu. |
Dále čtěte:
Klaus Čechům namluvil, že klima není problém. Výhody z oteplení nečekejme, říká sociolog Vidomus
České lesy bez smrků a bez miliard
