Příroda tomu tak chtěla, že vybavila přežvýkavé sudokopytníky komplikovaným zažívacím traktem, díky kterému jsou schopni efektivně využít spasenou trávu, větvičky, kůru keřů a stromů a bůhvíjaký jiný rostlinný materiál. Druhou stranou téže mince je, že při trávení produkují metan a ten je z hlediska skleníkového efektu asi dvacetkrát silnější než oxid uhličitý.
Odsud je už jen kousek ke zkratce, že domestikovaní turovití, českou stračenou v Pošumaví počínaje a brazilským zebu někde na pastvinách v Mato Grosso konče, jakož vodní bůvoli někde v Indii, jaci v Tibetu a také všechny ovce a kozy světa, jsou coby producenti metanu, ale taky oxidů dusíku (kvůli hnoji) nevědomými spoluviníky oteplování naší planety. Pokud si tedy odepřete maso přežvýkavců, uděláte dobrý skutek.
Byli byste ochotni vzdát se masa kvůli ochraně klimatu?
A protože je třeba jít dobrým skutkům naproti, mělo by být jejich maso zdaněné. Když finský ministr financí vyzývá Evropskou unii, aby „naléhavě zvážila možnost zakázat dovoz brazilského hovězího“, víte, že jde do tuhého. Dobrá příležitost srovnat fakta.
Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) v celosvětovém měřítku z hlediska přímých emisí, tedy nikoli v rámci celého životního cyklu, zahrnujícího i produkci krmiv, dopravu a zpracování, zodpovídá živočišná výroba asi za pět procent emisí klimatických plynů (v přepočtu na oxid uhličitý), což není zdaleka tolik jako doprava (asi 14 procent), natož pak výroba elektřiny a tepla z fosilních paliv (asi 25 procent).
Navíc ve vyspělých zemích, kde se tyto výzvy k uvědomělému veganství objevují nejčastěji, je podíl živočišné výroby na celkové produkci klimatických plynů relativně nižší. Ve Spojených státech, které jsou světovou jedničkou v konzumaci masa, je podíl živočišné výroby na celkové emisní stopě desetkrát nižší než u fosilních paliv. Kdyby čistě teoreticky všichni Američané vyloučili ze své stravy veškeré živočišné proteiny, poklesla by americká produkce skleníkových plynů o 2,6 procenta. Konzumovat hamburgery bez masa tedy uleví svědomí, ale generuje smutně nízké celkové efekty.
Brazilské hovězí na tapetě
O hovězím se mluví proto, že jeho produkce je mnohem náročnější (kilo za kilo) na zábor půdy (28krát), hnojiva (6krát) nebo vody (11krát) a zanechává za sebou asi čtyřnásobnou uhlíkovou stopu oproti vepřovému a pětinásobnou oproti drůbežímu masu.
Jenže není hovězí steak jako hovězí steak, ani chuťově, ani cenově, a už vůbec ne z hlediska celkových emisí klimatických plynů. Je velký rozdíl, jestli jíte maso, které pochází z chovu dobytka, který strávil celý svůj život na pastvě v oblastech travnatých savan a stepí. Na nich domácí přežvýkavci v podstatě „jenom“ obsadili ekologickou niku volně žijících druhů přežvýkavců nebo masných plemen dobytka z intenzivního výkrmu v ustájení obvyklém ve vyspělých zemích.
1,5 miliardy prasat |
---|
Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) vzroste populace domácích přežvýkavců včetně ovcí a koz ze současných 4,1 miliardy kusů na 5,8 miliardy v roce 2050. Biomasa domestikovaných druhů přežvýkavců mnohonásobně převyšuje celkovou biomasu všech ostatních asi dvou set druhů volně žijících druhů ruminantů: od žiraf přes bizony a kaferské buvoly, jelenovité, antilopy až po pižmoně v Grónsku nebo někde na Aljašce.
V Indii je přes 300 milionů kusů skotu (většina z nich nedává kromě trochy mléka užitek, ale jsou posvátné), v Brazílii více než 230 milionů, ve Spojených státech přes 90 milionů kusů, v EU jako celku asi 85 milionů. Poslední statistiky z roku 2016 hovoří o tom, že lidé zkonzumovali za rok jeden a půl miliardy domácích prasat, 550 milionů ovcí, 460 milionů koz a 300 milionů kusů hovězího dobytka. Kdyby čistě teoreticky všichni Američané vyloučili ze své stravy veškeré živočišné proteiny, poklesla by americká produkce skleníkových plynů o 2,6 procenta. |
Zcela jinou stopu za sebou zanechává kácení a vypalování tropických lesů, teď tak frekventované na příkladu lesních požárů v Brazílii. Kdyby to byl proces, na jehož konci je kulturní zemědělská krajina, dalo by se tomu říkat daň civilizaci, ale ono je to často jinak. Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN cyklus přeměny primárního tropického lesa v pustinu začíná výstavbou cest, používaných ať už těžaři nerostných surovin, nebo pro těžbu cennějších druhů dřevin. Narušený les je většinou vypálen a pozemky jsou často zabrány bezzemky.
Tato konverze sice téměř nic nestojí, ale po několika letech také téměř nic nevynáší. Bez ochrany stromového patra a náležité péče lesní půdy, které jsou chudé na živiny, zdegradují a po pěti až deseti letech jsou ponechány ladem. Celý cyklus se opakuje, silnice jdou hlouběji do tropického lesa, který je opět zčásti vytěžen, zčásti vypálen.
Takto to funguje v celé Amazonii, nejen v její brazilské části, ale ve velké pětce je také Bolívie, Peru a Kolumbie. Koneckonců je to model známý i z jiných částí světa, jen místo dobytkářských farem nastupují třeba plantáže palmy olejné nebo jiných plodin (v odlesňování je za Brazílií na druhém místě Indonésie).
Alternativní model sice existuje, ale je finančně náročnější, dílem nad možnosti bezzemků, dílem s delší návratností pro agrobyznys. Velcí korporátní chovatelé dobytka v brazilské Amazonii často argumentují tím, že vykoupili již zdegradované pozemky, takže vinu za kácení pralesa nenesou, naopak se starají o regeneraci pastvin a lepší péčí o ně tlak na zábor snižují. (Dobytek se vykoupí z farem na ilegálně zabrané půdě a přesune na legální ranče, z nichž jde do výkrmu a na jatka velkých koncernů - stopa původu masa se tak „nabílí“.)
Brazílie je dnes největším vývozcem hovězího masa na světě - loni podle tamního svazu exportérů hovězího do zahraničí putovalo rekordních 1,64 milionu tun do Číny, Egypta a EU jako hlavních odbytišť. V letech 1997 až 2016 se vývoz zdesetinásobil a je pevně v rukou velké trojky společností JB, Minerva a Marfrig.
Desetkrát Česko
Celkový rozsah odlesnění brazilské Amazonie od roku 1970 do loňska včetně představuje více než desetinásobek rozlohy České republiky (792 tisíc kilometrů čtverečních), z toho asi 65 procent dnes zabírají pastviny. V jiných oblastech Brazílie - v ekosystému savanových lesů cerrado - zabírají půdu hlavně velkofarmy na pěstování sóji, používané opět jako krmivo v živočišné výrobě. Brazílie loni vyvezla rekordní objem sóji - podle brazilského ministerstva hospodářství 83,3 milionu tun.
Zákazem dovozu hovězího z Brazílie do EU se nic nevyřeší, neboť maso skončí jinde, poptávka v rozvojových zemích roste. Ve skutečnosti je to naopak - obchodní dohoda s EU by mohla být lepší motivací pro udržitelné zemědělství, které si nežádá další a další tisíce kilometrů čtverečních primárního lesa. Blokovat jako by v zájmu Amazonie ratifikaci obchodní dohody se zeměmi Mercosur (Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay) je kontraproduktivní, špatná politika. Stejně špatná jako tvrdit, že nám do Amazonie nic není.
P. S. Hovězí steak si klidně dejte, jenom se dívejte, odkud pochází. Na tom českém z pastevního chovu není absolutně nic špatného, spíše uděláte něco pro venkovskou krajinu ve své zemi.
Masozel |
---|
Úspěšně prodávat veganský burger, jehož základem je sójová bílkovina, v celém řetězci rychlých občerstvení Burger King v zemi největších masožroutů vyžaduje použít nějaký mazácký marketingový trik. A to se BK povedlo, když v srpnu začal po celých Státech nabízet jako zvláštní „srovnávací“ nabídku dva burgery „ jeden klasický „Whopper“, druhý čistě rostlinný “Impossible Whopper“. Nápad k nezaplacení „ internet je plný srovnávacích testů, lidé si je nosí domů a dávají ochutnávat svým psům a kočkám, jestli se nechají obelstít, ač vybavení citlivějšími smysly. Kupodivu nechají, protože burgery pouštějí „krvavou masovou šťávu“ (klíčem k chuťovým vlastnostem, blízkým skutečnému masu, jsou hemoproteiny, ale opět rostlinného původu).
Jejich výrobce, osm let starý kalifornský startup Impossible Foods uvádí, že se při jejich výrobě spotřebuje o 74 procent méně vody, o 95 procent jsou nižší nároky na půdu a výsledkem je o 87 procent nižší emise klimatických plynů ve srovnání s klasickými burgery z hovězího. Další etapou má být podle šéfa firmy Patricka Browna, emeritního profesora biochemie na Stanfordu, vývoj steaků. „Kdyby se to povedlo, bude to doopravdy disruptivní změna,“ říká Brown. V Česku z toho máme sice spíše legraci, nicméně získané chutě neradno zlehčovat: když u nás v laických srovnávacích testech dopadly lépe párky ze separátu oproti těm z telecího masa, vyrobeným podle receptur předválečných řezníků… |
Čtěte další texty Miroslava Zámečníka