PŘESTÁRLÁ ČEKANKA

Státní úředníci s prodejem nespěchají

Na privatizaci pražského vodohospodářského podniku netrpělivě čeká několik zahraničních investorů. Za dvoutřetinový podíl jsou ochotní dát téměř dvě miliardy korun. Přestože prodeji nic nebrání, zatím se ani nepřipravuje.

Pražské vodovody a kanalizace (PVK) jsou posledním vodohospodářským podnikem v zemi, který ještě nemá konečného vlastníka. Stoprocentním majitelem akcií je dosud Fond národního majetku. Odůvodňuje to tím, že prodej vázne na dokončení nájemních smluv a na přípravě podmínek veřejné soutěže, které musí upřesnit ministerstvo financí. Smlouvy ovšem byly uzavřeny už na konci března tohoto roku. Podmínky privatizace měla poté připravit poradenská firma, nejlépe zahraniční. Ministerstvo ji dosud ani nevybralo. Mluvčí úřadu Libor Vacek připouští, že se zatím s přípravou privatizace PVK nezačalo.

Generální ředitel společnosti Pražské vodovody a kanalizace Jan Šorm uvádí, že podnik už splnil obě podmínky, které měly privatizaci předcházet. Uzavřel nájemní smlouvy a vypořádal se s ekologickými závazky. „Plánovanému vyhlášení veřejné soutěže už nic nebrání, řekl.

Podle náměstka primátora hlavního města Petra Švece mohla být soutěž vyhlášena už před rokem. „Udělali jsme, co jsme udělat mohli, a teď to vázne na ministerstvu a na FNM, řekl. Švec se podílel na nynějším uspořádání pražských vodárenských podniků a jako zástupce města, které je vlastníkem vodárenských sítí, připravoval i nájemní smlouvy.

Zamotaný trojúhelník.

Podle privatizačního projektu, který byl schválen už v roce 1991, se spojily dva původně oddělené státní podniky Pražské vodárny a Pražská kanalizace a vodní toky. Praha se stala vlastníkem sítí, které celkem představují majetek ve výši kolem čtrnácti miliard korun. Téměř stoprocentní podíl má i ve správcovské firmě, Pražské vodárenské společnosti (PVS). V akciové společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK), která je provozním podnikem a jediným předmětem privatizace, bude mít hlavní město i v budoucnu třetinový podíl.

Schéma vodárenského trojúhelníku magistrát - PVS - PVK (viz obr.) nemá v republice obdobu. Model odděleného vlastnictví infrastruktury (majiteli jsou nejčastěji svazky měst a obcí) a provozní společnosti, která má tento majetek v nájmu, je sice v zemi běžný, totéž už však nelze říci o mezičlánku správcovské společnosti. Podobný trojúhelník existuje pouze v severních Čechách, na rozdíl od pražského modelu založeného na dvou smlouvách (jedna je provozovatelská, druhá o nájmu a správě) funguje na základě jedné nájemní dohody.

Obavy investorů.

Složitý propletenec vlastnických a nájemních vztahů není příliš příjemný ani pro zahraniční firmy, které se chtějí zúčastnit veřejné soutěže. Upozorňuje na to například Robert Pergl, právní zástupce české pobočky britské Anglian Water. „Pro investora je lepší mít smlouvu přímo s městem. To je stabilní prvek. Naopak mezičlánek v podobě PVS přináší nejistotu, protože představitelé této firmy mohou kdykoli podnájemní smlouvu ukončit, vysvětluje.

Další dva vážní zájemci, francouzské společnosti Suez Lyonnais des Eaux a Vivendi Water, naopak tvrdí, že jim i tento vztah vyhovuje. Ředitel české pobočky Suez Lyonnais Ivan Popel uvedl, že jeho firma princip subsidiarity respektuje, omezující podmínky smlouvy však musí být takové, aby nenarušily možnost návratnosti investice.

Pergl je přesto přesvědčený, že bez nejistoty dané smlouvou s PVS by stát mohl při prodeji podílu víc vydělat. Souhlasí však s tím, že překážka mezičlánku investory neodradí. „Předpokládám, že se do soutěže přihlásí přes deset firem, řekl.

Reference především.

Ředitel Pražských vodovodů a kanalizací Jan Šorm tvrdí, že provozní firma hlavního města je pro investory zajímavá hlavně kvůli referencím. „Obdobné soutěže v jiných městech Evropy ukázaly, že se účastníci snažili tendr vyhrát za každou cenu, řekl. Provoz složité a náročné sítě velkoměsta je pro ně vizitkou, která jim otevírá ve světě dveře k dalším zakázkám. „Zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod je byznys, kde je odbyt zajištěný. Investor tak může jít i do podniku, kde je návratnost sporná, když ví, že mu tato reference přinese řadu dalších výhodnějších nabídek, vysvětluje Šorm.

Tato filozofie je zřejmá i z prospektů vodárenských firem. Jako vůbec první informace obsahují výčet zemí a měst, kde firma působí, a počty zákazníků, které zásobuje vodou nebo jsou napojeni na její kanalizační sítě.

Zatím žádné pozdvižení.

Oddalovaná privatizace zatím PVK příliš nevadí. Praha nemá problémy s financováním modernizace sítí a na program jejich obnovy nyní získala od Evropské investiční banky půjčku ve výši 1,7 miliardy korun. Ředitel Šorm tvrdí, že přínos zahraničního investora je sporný, i pokud jde o řízení společnosti. „Domácí vodárenství má odborníky, kteří si s těmi zahraničními v ničem nezadají, říká. Cizí investor podle něj nezlepší ani kvalitu vody, ani její čištění. Může ovšem přispět zavedením nových informačních technologií a zkušenostmi v přístupu k zákazníkům.

Náměstek primátora Švec si od vstupu strategického partnera slibuje pomoc v rozhodování o investicích. Praha sice může peníze získat i sama, konkrétní vlastník provozní společnosti však je partnerem, který jí pomůže, aby se využily co možná nejlépe. „Navrhované kroky modernizace bude umět posoudit nejen z technologického, ale i provozního hlediska, říká Švec.

Čím později, tím méně.

Z odkládané privatizace by měl být nervózní především Fond národního majetku. Hodnota jeho akcií se totiž s odklady snižuje. Vyplývá to z povahy provozní společnosti. Firma podniká s cizím majetkem a stará se o něj na základě časově omezené nájemní smlouvy. V Pražských vodovodech a kanalizacích je tato smlouva patnáctiletá. Vyprší v roce 2013, což je ovšem pro investory i horizont návratnosti vložené investice. Když jim další rok odkladů termín jejich působení opět zkrátí, půjde v jejich kalkulacích cena o patnáctinu dolů.

Investoři zatím nechtějí o ceně spekulovat. Dvoutřetinový balík akcií Pražských vodovodů a kanalizací má účetní hodnotu 528 milionů korun a fond za ně podle dřívějších odhadů mohl dostat až dvě miliardy korun. Toto ocenění je ovšem už dva roky staré a nynější odhad se spíše blíží 1,8 miliardy korun.

Zatím to funguje.

Pražský magistrát má ze zákona povinnost zajistit dodávku vody. Je majitelem příslušných sítí, které však svěřil správcovské PVS. Tato společnost se o majetek má starat tak, aby neklesla jeho hodnota. Ročně musí investovat minimálně ve výši odpisů. Letos dala na modernizaci 550 milionů korun. Tyto „běžné investice hradí z nájmu, který účtuje (po dohodě v trojúhelníku magistrát - PVS - PVK) provozní společnosti. Správcovská firma má padesát zaměstnanců.

Provozní společnost Pražské vodovody a kanalizace se stará o dodávky pitné vody, čistění odpadních vod a drobnou údržbu. Má 2100 zaměstnanců a za pronájem majetku letos zaplatí správcovské PVS přes 900 milionů korun. V příštím roce tento nájem stoupne na více než miliardu korun. Společnost letos očekává zhruba 50 milionů korun zisku před zdaněním. Vloni to bylo 33 milionů korun, šlo však o kratší účetní období, protože firma oficiálně vznikla k 1. 4. 1998.

Od podmínek nájemních a provozních smluv se odvíjí cenová politika. Nové ceny vodného a stočného navrhuje PVK, rozhoduje o nich však PVS a magistrát. Provozovatel sítí má jedinou jistotu, smlouva mu zajišťuje, že může každoročně cenu zvednout o inflaci.

Systémová obnova.

Pražská vodárenská síť je nejstarší v rámci České republiky a mezi nejstarší patří i v Evropě. Tomu odpovídá i její stav. Z potrubí uniká zhruba čtyřicet procent vody, stoupá počet havárií. Jestliže v roce 1986 jich ještě bylo kolem sedmi tisíc ročně, v posledních letech se blíží devíti tisícům.

Pro srovnání s jinými evropskými městy lze lépe využít číslo nazvané dynamika poruch čili počet poruch na jeden kilometr sítě za jeden rok. Obecně je stav sítě špatný, když převýší jedničku. Zatímco srovnatelně velká evropská města se většinou vejdou pod „jedničku (Curych uvádí 0,3, Amsterodam 0,7, Vídeň 0,9, Mnichov 0,15 a Budapešť 0,25), v Praze dosahuje toto číslo 1,5.

Ředitel Šorm upozorňuje, že za špatným stavem sítí je třeba vidět líbivou politiku bývalého režimu. „Vodné a stočné se uměle drželo na minimu, ovšem za cenu, že se prakticky zanedbala nutná obnova sítí, říká. Každý rok je přitom potřeba rekonstruovat alespoň 1,5 procenta sítí, což pro Prahu představuje padesát kilometrů. Projekt systémové obnovy sítí má Praha připravený a s rekonstrukcí začne v příštím roce. Investice bude částečně financovat z půjčky od Evropské investiční banky.

Zatím tři zájemci

Anglian Water je největší z deseti vodohospodářských společností Velké Británie. Vznikla před deseti lety, když vláda privatizovala vodárenské podniky Anglie a Walesu. Své služby poskytuje ve východní části Anglie zhruba 5,5 milionu zákazníků, dalších 3,5 milionu zásobuje v zahraničí. Její obrat vloni převýšil 850 milionů liber (přes 48 miliard korun). Jak doma, tak i v cizině se věnuje výhradně vodárenským službám.

V České republice je majoritním vlastníkem společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy (97 procent akcií). Ve společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace má 53 procent.

Suez Lyonnais des Eaux je nadnárodní koncern, který se kromě vodárenství věnuje také energetice, odpadovému hospodářství a provozuje kabelové sítě. Vodárenská divize skupiny, původem francouzská firma Lyonnaise des Eaux, zásobuje pitnou vodou na 77 milionů obyvatel, 52 milionů je připojených na kanalizaci. Působí ve více než 100 zemích světa a celkem dosahuje obratu, který se v přepočtu blíží 170 miliardám korun. V České republice již působí v pěti společnostech (Brněnské vodovody a kanalizace, Ostravské vodárny a kanalizace, Severomoravské vodovody a kanalizace, Vodárny a kanalizace Karlovy Vary a ve Vodárenské akciové společnosti, která působí na Českomoravské Vysočině).

Vivendi Water je součástí francouzského nadnárodního koncernu Vivendi. Uvádí, že je ve světě největším distributorem pitné vody. V přepočtu má roční obrat 300 miliard korun. Zásobuje sto milionů obyvatel a působí v osmdesáti zemích. V České republice je v pěti firmách (Vodárna Plzeň, Vodohospodářská společnost Sokolov, Severočeské vodovody a kanalizace, 1. Jihočeská vodárenská společnost, Vodospol Klatovy a Agua Příbram).

Koncern Vivendi se kromě vodárenství věnuje dalším oborům životního prostředí, nejvíc je však zřejmě známý ze svého podnikání v telekomunikacích a mediálních a audiovizuálních službách.

(rů)