Přestávka v práci může trvat 30 minut i méně. Jiná pravidla však mají profese se zvýšenou zátěží

2. 6. 2023

Doba čtení: 8 minut

Na přestávku v práci má ze zákona nárok každý zaměstnanec nejdéle po šesti hodinách nepřetržité pracovní činnosti. Jak je to ale u lidí, kteří jsou zaměstnáni na zkrácený úvazek, nebo naopak pracují 12 hodin denně? Speciálním případem jsou pak profese, kde je organismus zaměstnanců během pracovní činnosti vystaven určitým zdravotním rizikům.

Kdy vzniká zaměstnanci nárok na přestávku v práci

Povinností každého zaměstnavatele je poskytovat svým zaměstnancům během pracovní doby přestávku na jídlo a oddech. Tato pauza by měla probíhat nejdéle po šesti nepřetržitě odpracovaných hodinách nebo dříve, avšak neposkytuje se na začátku a na konci pracovní doby. Pakliže má pracovník přestávku až po šesti hodinách práce, stanovuje zákon délku jejího trvání minimálně na 30 minut. V případě mladistvých je přitom maximální doba práce bez přestávky stanovena na 4,5 hodiny.

Veškeré podmínky související s pracovní dobou a přestávkami na oddych a občerstvení zaměstnanců jsou upraveny v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Přestávka v práci přitom může být rozdělena do několika částí v průběhu celé pracovní doby. Není tedy nutné, aby zaměstnanec využil pouze jedinou 30minutovou pauzu. Naopak lze čerpat několik menších přestávek během dne, avšak alespoň jedna z nich musí trvat minimálně 15 minut. Zároveň platí, že přestávka na jídlo a odpočinek není započítávána do pracovní doby.

Výjimky u nepřerušitelného provozu

Charakter některých prací vyžaduje nepřetržitou činnost, kterou není možné z určitých důvodů přerušit. V takovém případě musí zaměstnavatel zajistit svým zaměstnancům přiměřenou dobu na jídlo a oddech, aniž by byl provoz přerušen. Tato doba však není považována za pracovní přestávku a započítává se standardně do pracovní doby. Výjimku zde ale opět tvoří mladiství pracovníci, jimž musí být přestávka poskytnuta ze zákona v každém případě.

Jaká je maximální délka pracovní doby

Maximální hodinová sazba při práci na plný úvazek činí 40 hodin týdně, což je obvykle osm hodin denně. Zákoník práce používá pro nastavení podmínek pracovní doby týdenní interval, neboť jeho délka zůstává za každé situace stejná na rozdíl od jednotlivých měsíců, kde se počet pracovních dní liší. V praxi se pak rozlišuje fond pracovní doby týdenní, měsíční a roční, tedy dlouhodobý.

U některých profesí může být však týdenní fond pracovní doby snížený. Děje se tak například u zaměstnání, kde se pracuje ve ztížených pracovních podmínkách. Stejně tak může být délka pracovní doby rozdílná u zaměstnanců pracujících ve směnném provozu. Směnou se dle § 78 zákoníku práce rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen odpracovat podle předem stanoveného rozvrhu pracovních směn. Denní směna bez přesčasů může přitom činit maximálně 12 hodin.

Přestávka v práci při vícesměnném provozu

Jak bylo řečeno výše, zaměstnanci vzniká nárok na přestávku během pracovní doby nejpozději po šesti hodinách nepřetržité práce. To znamená, že také v případě směn, které jsou delší než osm hodin, má pracovník ze zákona nárok minimálně na jednu 30minutovou pauzu po šesti odpracovaných hodinách. Tento limit se tedy týká všech následujících případů:

přestávky v práci při osmihodinové směně,
přestávky v práci při desetihodinové směně,
přestávky v práci při dvanáctihodinové směně.

Přestávka v práci při zkrácené pracovní době

A jak je to v případě přestávky v práci při šestihodinové směně nebo dokonce u kratší pracovní doby? Jelikož zákoník práce stanovuje limit pro povinné poskytnutí pracovní přestávky na šest hodin nepřetržité práce, nárok na ni v případě kratší pracovní doby zaměstnanci ze zákona nevzniká. Pakliže ale pracujete například šest hodin denně a se zaměstnavatelem se domluvíte na půlhodinové pracovní přestávce na jídlo, pak se doba, kterou celkově strávíte v práci, prodlouží na 6,5 hodiny.

Co je to bezpečnostní přestávka v práci

Samostatnou kapitolou jsou takzvané bezpečnostní přestávky v práci, které se řídí zvláštními právními předpisy. Stejně jako v případě standardní přestávky také tu bezpečnostní není možné čerpat na začátku a na konci pracovní doby, avšak s tím rozdílem, že se do pracovní doby započítává. Bezpečnostní pracovní přestávky přitom lze rozdělit do několika skupin podle typu hrozeb:

bezpečnostní přestávka při zátěži teplem,
bezpečnostní přestávka při zátěži chladem,
bezpečnostní přestávky při fyzické a lokální svalové zátěži,
bezpečnostní přestávky při práci v nepřirozené poloze,
bezpečnostní přestávky při ruční manipulaci s břemenem,
bezpečnostní přestávky při monotónní práci a vnuceném tempu,
bezpečnostní přestávky při zrakové zátěži,
bezpečnostní přestávky při práci s rizikovými faktory,
bezpečnostní přestávky řidiče.

Obecně řečeno mají na bezpečnostní přestávku nárok zaměstnanci, kteří vykonávají práci, při níž je zatěžován jejich organismus. To znamená, že jsou například vystaveni vysokým, či naopak nízkým teplotám, pracují v nepřirozených polohách a podobně. Dalším důvodem pro vznik nároku na bezpečnostní pauzu je vystavení pracovníka rizikovým faktorům, kterými jsou například chemikálie, biologičtí činitelé či vysoká prašnost. Stejně tak ji mohou čerpat osoby, jež se účastní silničního provozu, jsou členy posádky letadla nebo vrtulníku.

Máte v práci bezpečnostní přestávky?

Bezpečnostní přestávka při zátěži teplem a chladem

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, stanovuje povinnost režimu střídání práce a bezpečnostní přestávky v případě vysoké tepelné zátěže během pracovní činnosti. Tyto přestávky je zaměstnavatel povinen poskytnout za předpokladu, že nejsou dodrženy hodnoty zátěže teplem zařazené do třídy IIb až V v příloze zmíněného nařízení vlády.

Stejně tak lze uplatňovat bezpečnostní přestávku také v momentě, kdy je pracovní činnost vykonávána déle než dvě hodiny v prostředí, kde je teplota čtyři stupně Celsia nebo méně. V tomto případě má zaměstnanec nárok na pauzu v délce trvání minimálně 10 minut. Zároveň nárok na čerpání přestávky vzniká také zaměstnanci, který pracuje s materiálem, jehož teplota je 10 stupňů a nižší, a nemůže přitom používat ochranné rukavice.

Svalová zátěž, nepřirozená poloha a ruční manipulace s břemeny

Dalším případem, kdy zaměstnanec může čerpat bezpečnostní přestávku, je při zvýšené fyzické a lokální svalové zátěži, jež přesahuje hygienické limity. Tato pauza musí být poskytnuta vždy po dvou odpracovaných hodinách a délka jejího trvání je pět až deset minut. To samé pak platí také pro pracovní činnosti prováděné v nepřirozených polohách nebo při ruční manipulaci s břemeny, což také přesahuje hygienické limity. V těchto případech je však možné pracovní pauzu nahradit střídáním činností či pracovníků.

Bezpečnostní přestávky při monotónní práci a vnuceném tempu

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ukládá v § 33 odst. 1 povinnost poskytnutí bezpečnostní přestávky i ve chvíli, kdy zaměstnanec pracuje ve vnuceném pracovním tempu nebo vykonává monotónní pracovní činnost. Také v tomto případě mu vzniká nárok na pauzu v délce pěti až deseti minut po dvou hodinách nepřetržité práce. Zároveň je možné nahradit tuto přestávku střídáním zaměstnanců nebo činností.

Zraková zátěž a rizikové faktory při práci

Práce se zvýšenou zrakovou zátěží představuje takovou činnost, která je náročná na zrakové rozlišování detailů, vykonávaná za zvláštních světelných podmínek, spojená s neodstranitelným oslňováním nebo s používáním zvětšovacích přístrojů, sledováním monitorů či se zobrazovacími jednotkami. Během takové pracovní činnosti je vidění zaměstnance ztíženo jasem, tvarem, pohybem nebo barvou detailu, kolísáním jasu v prostoru, nedostatkem osvětlení a podobně.

Přečtěte si také:

Nejlépe placené práce v ČR: V jakých odvětvích se vyplatí pracovat a které profese si vydělají nejvíce?

U pracovních činností se zvýšenou zrakovou zátěží má zaměstnanec nárok na bezpečnostní přestávku opět v délce pěti až deseti minut nebo musí zaměstnavatel v rámci výkonu této práce zajistit střídání činností či zaměstnanců. Povinnost poskytnutí této přestávky je upravena v § 35 odst. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

V některých profesích pak vykonávají zaměstnanci činnost, při níž jsou vystaveni působení různých chemických látek, biologických činitelů, vysoké koncentraci prachu a podobně. Pakliže je taková práce zařazena dle zákona o ochraně zdraví do rizikové skupiny, kdy je nezbytné používat nepřetržitě osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) nebo jiné ochranné prostředky, které zaměstnance omezují v pohybu, ztěžují mu dýchání, vidění a podobně, má také ze zákona nárok na bezpečnostní přestávku.

První přestávka v tomto případě probíhá po dvou odpracovaných hodinách a trvá 15 minut. Následující přestávky jsou čerpány nejdéle po každých dalších dvou hodinách nepřetržité práce v trvání 10 minut. Poslední pauza pak probíhá nejpozději jednu hodinu před koncem směny a trvá opět minimálně 10 minut. Během těchto přestávek nesmí být zaměstnanec vystaven žádným rizikovým faktorům, které překračují hygienické limity.

Bezpečnostní přestávka řidiče

Nakonec nařízení stanovuje také bezpečnostní přestávku pro řidiče. V tomto případě jsou však nastavena trochu jiná pravidla pro její čerpání. U zaměstnanců je maximální doba nepřetržitého řízení vozidla do 3,5 tuny stanovena na 4,5 hodiny. Poté je řidič povinen jízdu přerušit alespoň na 30 minut, přičemž tuto pauzu lze rozdělit na dvě 15 minut trvající přestávky. Pokud by však byly kratší než 15 minut, započítávají se do doby řízení.

V případě řidičů, kteří řídí větší vozidla, je limit doby řízení stanoven na šest hodin. Poté je potřeba jízdu přerušit a vyčerpat 30minutovou přestávku. Pokud by doba řízení z nějakého důvodu přesáhla devět hodin, musí následovat bezpečnostní přestávka v délce minimálně 45 minut. Co se týká provozovatelů vnitrostátní a mezinárodní silniční dopravy, tak ti se řídí Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85.

Jak dlouhá musí být přestávka v práci?

Pracovní přestávka na oddech a jídlo musí být zaměstnavatelem poskytnuta nejdéle po šesti odpracovaných hodinách. V takovém případě je délka této přestávky 30 minut. Lze ji však rozdělit i do několika kratších pauz v průběhu směny. Alespoň jedna z těchto přestávek však musí trvat minimálně 15 minut.

Mám nárok na pracovní přestávku při zkráceném úvazku?

Při plném i zkráceném úvazku platí stejný zákonem stanovený limit pro čerpání přestávky v práci. To znamená, že v obou případech je možné čerpat pauzu nejdéle po šesti hodinách práce. Pokud zkrácený úvazek nedosahuje více než šesti hodin denně, pak zaměstnanci nárok na pracovní přestávku nevzniká. Je však možné domluvit se se zaměstnavatelem na jejím čerpání i při zkráceném úvazku.

Kdy se čerpá bezpečnostní přestávka v práci?

Bezpečnostní přestávka v práci je zákonem nařízená za předpokladu, že na organismus zaměstnance působí nějaká zvýšená zátěž. Tato zátěž může být způsobena vysokými či nízkými teplotami, monotónní prací a vnuceným tempem práce, prací v nepřirozené poloze, ruční manipulací s břemeny, rizikovými faktory, jako jsou například chemikálie, a podobně.