Po výrobní lince jede had posetý ořechy, na konci z balicích strojů vypadávají zabalené dobroty, které skončí v mlsných ústech především českých zákazníků. Za patnáct let už česká firma Rupa vyrobila půl miliardy cereálních tyčinek s názvem Fly.
Autor: Martin Siebert
Kolem dlouhé linky sedí jen pár zaměstnankyň, protože většinu práce obstarávají stroje. Na začátku se připravuje klasická směs z různých ingrediencí – arašídů, mandlí, kešu oříšků, pistácií, sušeného ovoce, semen slunečnice a technického konopí, které jsou součástí dalšího výrobku, tyčinek Maxi Nuta. Tím se česká firma chce odlišit od řady ostatních výrobců müsli tyčinek. Přišla s novým, zcela originálním výrobkem, který na našem trhu zatím chyběl. „Začali jsme vyrábět zdravou, hodnotnou a hlavně chutnou i cenově přijatelnou tyčinku,“ vysvětlil jednatel společnosti Rupa Martin Hrach, který je odborníkem s dvacetiletou praxí ve výrobě cereálních potravin. Tak vznikla Maxi Nuta, obsahující z padesáti a více procent ořechy a sušené ovoce, tyčinka bez umělých příchutí a konzervantů. „Základem ořechových tyčinek jsou vždy ořechy, přirozená a zdravá součást našeho jídelníčku,“ říká Hrach.
Chytrý stroj odhalí všechny vady Klasická směs putuje potrubím do míchačky, mezitím se ve varném kotli svařuje lepidlo, které obsahuje různé druhy sirupů, přidává se například rostlinný tuk, který slouží k tomu, aby tyčinky držely pohromadě, nebyly křehké ani moc lepivé. „Je to taková alchymie,“ podotýká ředitel kvality Stanislav Fanta. Čerpadlo přesně nadávkuje množství sirupu do odváženého množství suchých částic. Konzervanty nejsou potřeba, protože výrobky jsou konzervovány cukerným roztokem. „Ještě se za celou dobu existence Rupy nestalo, aby nám jediný výrobek mikrobiologicky nevyhovoval,“ chlubí se ředitel kvality. Všechny použité suroviny mají evropský certifikát kvality, procházejí přísným systémem kontroly. Jsou pečlivě vybírány a testovány nejen před uskladněním, ale i při výrobě. Promíchaná směs putuje po dopravníku mezi dvěma válci, které hmotu vytahují, další válce ji uhladí a dorovnají na požadovanou výšku. Vychlazenou hmotu nože podélně rozřežou, gilotina je pak seká na jednotlivé tyčinky. Rychlost linky je mezi 250 až 260 tyčinkami za minutu, za směnu se vyrobí kolem sta tisíce tyčinek. „Děláme během směny i deset druhů, záleží na objednávkách. Ale kvůli produktivitě práce je samozřejmě lepší, když se dělá pouze jeden typ,“ vysvětluje Stanislav Fanta. Část tyčinek se pak máčí do jogurtových, část do kakaových polev. Výrobci ujišťují, že obsah transnenasycených mastných kyselin v polevě je jen do jednoho procenta, ve výsledném výrobku je dokonce jen 0,1 procenta. A upozorňují, že některé propagované rostlinné tuky, které se mažou na chleba, obsahují padesát až šedesát procent těchto kyselin, jež jsou kvůli volným radiálům karcinogenní. Hotové tyčinky se zabalí a nakonec procházejí citlivým rentgenem, který odhalí nejen všechny kusy, v nichž se objeví kousek skla, kamínek nebo skořápka, ale i méně dokonalé výrobky. Ředitel kvality nám to názorně předvádí, když linku zastaví, jednu hotovou, už zabalenou tyčinku zlomí a vloží ji zpátky na pás. Chytrý stroj ji okamžitě vyřadí. Z této linky pochází většina výroby, i když firma má ještě jednu. Z fabriky na boty výroba cereálií Firma Rupa sídlí v pražské Hostivaři v areálu, kde stála za socialismu obrovská opravna vozů Škoda. Ale předtím tu František Štěpánek, který spoluzakládal Baťovy závody ve Zlíně, vyráběl až do roku 1946 boty. „Dědeček si zařídil vlastní výrobu, koupil pozemek v Hostivaři. V době, kdy měl podnik 560 zaměstnanců, ho převzal můj otec a udělal z něj rodinnou akciovku,“ vypráví majoritní vlastník Jan Štěpánek. Kvůli tomu, že firma byla akciovou společností, i když rodinnou, nevztahovala se na ni restituce, proto musel Jan Štěpánek vypracovat privatizační projekt a za původní rodinný majetek zaplatit dvacet milionů korun. „To byla největší chyba, protože objekty byly ve strašném stavu, všechny vydělané peníze jsme strkali do oprav starých baráků, do rozvodů vody, kanalizace, střech a podlah,“ stěžuje si Jan Štěpánek. Dnes ho mrzí, že raději nepostavil nový objekt na zelené louce. „Ale můj otec chtěl, abychom areál zrenovovali,“ vysvětlil. Protože celý život pracoval v čokoládovnách, v Orionce se podílel na výrobě tyčinek Reneta, táhlo ho to zase k potravinářství. Proto v roce 1996 založil se skupinou podnikatelů firmu na výrobu cereálních potravin. Jednapadesát procent vlastní pan Štěpánek s manželkou, další čtyři společníci mají dohromady čtyřicet devět procent. Nakoupili novou technologii, výrobní i balicí stroje pomocí úvěru i na leasing. V současné době už mají téměř všechno splaceno. A jak vzniklo jméno firmy? „Navázali jsme na tradici předválečné továrny na cukrovinky Rupa, kterou tehdy založil Rudolf Pachl,“ objasnil Štěpánek. Šlo o nejznámější československou předválečnou čokoládovnu, která byla znárodněna a z níž vznikl národní podnik Čokoládovny Orion. „Byli jsme v tajném styku s rodinou Pachlovou v Kanadě, a proto jsme získali souhlas, abychom použili jméno její někdejší firmy,“ dodává Štěpánek. Ale kromě značky nemá dnešní Rupa s předválečnou firmou nic společného. Firma se šedesáti zaměstnanci se během několika let zařadila mezi nejvýznamnější české výrobce cereálních tyčinek. Dvě třetiny výroby šly na export. „Vyráběli jsme velké objemy pod vlastními značkami Fly i pod privátními značkami odběratelů, zejména významných nadnárodních obchodních řetězců nebo výrobců cereálií. Například s americkou společností Kellogg’s jsme začali spolupracovat v roce 2004 a dodávali jsme velké objemy tyčinek pro Anglii, která je největším spotřebitelem cereálií na hlavu,“ uvádí obchodní ředitel společnosti Jaroslav Slavík. Jenže udeřila krize, odbyt v Anglii klesl a zahraniční odběratelé oznámili, že na sníženou výrobu stačí sami a český výrobek už nechtějí. Když jim vypadl významný podíl v exportu, začali se zaměřovat především na domácí trh. Už v roce 1997 s müsli tyčinkou Fly vstoupili do obchodních řetězců, postupně ji doplňují o další výrobky, i když je řetězce často prodávají pod vlastními značkami. Dnes jde na export jen třetina výroby tyčinek, dvě třetiny se prodávají na domácím trhu. „Ale domácí spotřeba zatím odbyt v zahraničí nenahradila, objem výroby klesl o patnáct až dvacet procent a roční obrat se pohybuje kolem 150 milionů korun,“ potvrzuje Slavík. Budoucnosti se nebojíme
Ale budoucnosti se v Rupě nebojí. Zavedení ořechových tyčinek Maxi Nuta do výroby znamená nyní pro firmu meziroční nárůst tržeb v tuzemsku o pětatřicet procent. Nové tyčinky se během letošního prvního pololetí podařilo umístit do nabídky většiny velkých obchodních potravinových řetězců v Česku i na Slovensku. „A podle informací nákupčích řetězců je Maxi Nuta nejdynamičtěji rostoucí tyčinka v sortimentu zdravé výživy,“ říká s pýchou obchodní ředitel. Výrobek, který odpovídá nárokům zdravé a plnohodnotné výživy při zachování přírodní chutě a vlastností vložených produktů, zaznamenal také velký úspěch i u odborníků na letošní největší výstavě privátních značek PLMA v Amsterdamu. V době, kdy mnohé české firmy snižují výrobu, v hostivařské Rupě pomalu rozjíždějí třetí směnu.
