Přetlakovaná plynárnice

Vláda při jmenování Aleny Vitáskové do čela Energetického regulačního úřadu (ERÚ) nebrala v potaz její rodinné a lobbistické vazby ani její minulost

Minulá středa byla v životě Aleny Vitáskové asi největším dnem. Bylo rozhodnuto, že povede regulační úřad energetického trhu v České republice. Šéfka ERÚ by měla být nezávislou a transparentní osobností. Tyto atributy ale může plnit někdejší šéfka Transgasu a předsedkyně představenstva Pražské plynárenské jen stěží. Mnoho let žije s Arnoštem Thonem z RWE Transgas, respektive členem dozorčí rady Jihomoravské plynárenské. Thon byl veden jako agent Státní bezpečnosti s krycím jménem Julek (materiály StB se nezachovaly). Vitásková spolupracovala také s ruským Gazpromem, který má eminentní zájem o český energetický trh. Bez zajímavosti není ani její firma – Klub plynárenských podnikatelů z Hlučína. Právě té patřil minoritní podíl v české afilaci Gazpromu – Vemex. Je dlužno dodat, že po určité době byl podíl ve Vemexu prodán.
Vitásková také udržuje úzké vztahy s různými energetickými lobbisty. Známá jsou například setkání na greenu v Čeladné. Její působení na postu šéfky představenstva Pražské plynárenské by se neobešlo bez tichého souhlasu někdejších pražských zákulisních hráčů, například Romana Janouška.
Jaké kroky vedly vládu k překotnému rozhodnutí jmenovat Vitáskovou šéfkou ERÚ, když se nabízeli stejně zkušení kandidáti, není zcela snadné pochopit. Jedním z argumentů je, že premiér Petr Nečas nechtěl jmenování šéfa ERÚ projednávat s prezidentem, což by podle nové legislativy musel v srpnu učinit. Václav Klaus si totiž podle některých neoficiálních informací jmenování Vitáskové nepřál, přestože předsedá dozorčí radě Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových.
Bylo by také velmi zajímavé znát stanovisko zpravodajských služeb k osobě nové energetické regulátorky. Vitásková byla totiž od roku 1984 vedena jako takzvaný kandidát tajné spolupráce a později agentka Státní bezpečnosti s krycím jménem Eva. Vyhrála sice soud, který konstatoval, že byla evidována neoprávněně, nicméně při čtení verdiktu narazíme na několik zarážejících informací. Například na to, že soudce Martin Valehrach (ministerstvem zveřejněný na seznamu bývalých členů KSČ) si s dokazováním všech atributů případu moc práce nedal.
Klíčové pro vítězství Vitáskové bylo svědectví jejího řídicího důstojníka Radimíra Macháčka, které ale soud důkladně neprověřoval. Macháček například prohlásil, že v případě Vitáskové šlo o fiktivní získání tajné spolupracovnice. „Na její jméno evidoval informace, které získával od jiných spolupracovníků. … Svědek ví, že se fiktivní svazky vedly běžně, sám odhaduje, že asi 80 procent svazků, které vedl, bylo fiktivních,“ citoval soudce v rozsudku důstojníka StB Macháčka. S ohledem na to, že se Macháček přiznal k tak rozsáhlým fabulacím, a ještě po roce 1989 pracoval u policie, by měly být všechny jeho případy důsledně prověřeny, jestli při nich nedocházelo k podobným manipulacím. Vyjádření Aleny Vitáskové se přes veškerou snahu do uzávěrky týdeníku Euro sehnat nepodařilo. Její asistentka z Klubu plynárenských podnikatelů Dana Janoušová nejprve přislíbila její telefonní číslo. Po urgenci kontaktu ale přišla od asistentky pouze textová zpráva, podle níž nebyla schopna Vitáskovou zkontaktovat.
Vitásková nastupuje do čela ERÚ v době, kdy významně posilují kompetence této instituce. V souvislosti s novelou energetického zákona dostal úřad například pravomoc zkoumat účinnou hospodářskou soutěž firem. Část agendy regulátor přebírá od Státní energetické inspekce (SEI), což s sebou nese i nárůst počtu zaměstnanců na necelé dvě stovky lidí. Posiluje také nezávislost úřadu. Příštího předsedu ERÚ už bude jmenovat prezident na návrh vlády.