Embargo na Venezuelu chtěla zbrojovka obejít výměnou motoru a avioniky
Vodochodské Aero se pokouší už šestým rokem prodat letadla do jihoamerické Venezuely. Nyní, když prý byl úspěch konečně na dohled, překazily zájmy zbrojovky americké a české úřady. Prý. Alespoň taková je verze Aera. Na dotazy, zda nejde jen o kamufláž, která má zakrýt vlastní neschopnost najít konečně pro nový letoun L-159 kupce, odmítá vedení firmy odpovídat.
Kalašnikovy pro guerilly.
Uvalení zbrojního embarga na Venezuelu oznámily Spojené státy v polovině letošního května. Oficiálně má zákaz platit od počátku příštího amerického rozpočtového roku, tedy od 1. října 2006. „Od toho dne budou veškeré vládní a komerční prodeje zbrojních výrobků a zbrojních služeb do Venezuely zakázány,“ uvádí se v oznámení odboru pro kontrolu zbrojních obchodů amerického ministerstva zahraničí. „Stejně tak nebude povolován reexport amerických zbraní a zbrojních technologií z jiných zemí,“ pokračuje text.
Pro vysvětlení: Američané při prodeji svých zbrojních technologií vždy trvají na tom, že budou mít kontrolu nad jejich případným dalším prodejem třetím zemím. To se týká i případů, kdy je například v lehkém cvičném letounu desetiprocentní podíl americké výroby a amerických technologií.
Teoreticky tedy do spuštění embarga zbývají necelé dva měsíce, prakticky však zákaz platí už nyní. „Do 1. října budou Spojené státy pečlivě posuzovat veškeré navržené prodeje amerických zbraní a zbrojních technologií do Venezuely případ od případu,“ uvádí se v americkém prohlášení.
Proč vlastně Američané embargo na Venezuelu uvalili? Oficiálním důvodem byl poměrně opodstatněný dojem americké administrativy, že jí Caracas dostatečně nepomáhá v boji proti mezinárodnímu terorismu. Mluvčí State Departmentu Sean McCormack následně prohlásil, že Chávezův režim „upevňuje svoje špionážní vazby s Íránem a Kubou“, „umožňuje na svém území tranzit zbraní a podezřelých osob“ a „udržuje vazby s kolumbijskými guerillovými skupinami“.
Chávez si například počátkem letošního roku objednal v Rusku sto tisíc samopalů Kalašnikov (a dokonce s Moskvou dál vyjednává o možnosti tyto samopaly ve Venezuele i vyrábět). A to je dost zvláštní. „Venezuelské ozbrojené síly mají momentálně osmdesát tisíc vojáků. Je otázkou, zda opravdu potřebují tolik nových zbraní. Obáváme se, že by mohly skončit v nepravých rukách,“ prohlásil při slyšení před senátním výborem pro ozbrojené síly generál Bantz Craddock, velitel amerického jižního velitelství SOUTHCOM.
Je pravda, že Chávez Washington rád provokuje. Letos v červenci například absolvoval „celosvětové turné“ po kontroverzních zemích. Navštívil (už popáté) i íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Tento rozporuplný politik, který by rád vymazal Izrael z mapy, následně prohlásil: „Po setkání s Chávezem mám pocit, jako bych potkal bratra a kamaráda ze zákopu.“ Také v Bělorusku byl místní diktátor Alexandr Lukašenko jednáním s venezuelským prezidentem nadšen: „S takovým přítelem vytvoříme opravdový tým, něco jako fotbalový tým. Bude to tým, který bude bojovat.“ Při návštěvě Ruska Hugo Chávez novinářům sdělil, že „největší hrozbou na světě jsou Spojené státy“. „USA je bezcitný, slepý a stupidní gigant, který vůbec nerozumí světu, nerozumí lidským právům a neví nic o kultuře, lidskosti a porozumění,“ pravil venezuelský prezident v Moskvě.
V Rusku na nákupech.
Slova jsou slova, horší jsou činy. A o Chávezovi se rozhodně nedá říct, že by jenom mluvil. Po oznámení amerického embarga totiž odletěl do Ruska a dojednal tam kontrakt na nákup nejrůznějších zbraní za více než tři miliardy dolarů. Po kalašnikovech měl venezuelský lídr zájem o větší a sofistikovanější techniku. Zatím neveřejná smlouva prý zní na čtyřiadvacet nadzvukových bitevních letounů Suchoj Su-30MK a třiapadesát bitevních vrtulníků Mi-17 a Mi-35. O lehkých cvičných letounech zatím nebyla řeč, je ale známo, že Venezuela uvažovala o nákupu brazilských strojů Super Tucano. Podobné letouny by ale Chávezovi mohl dodat i Putin, jako součást celého „balíčku“ a jistě i s výraznou slevou. Do takové atmosféry - jen pár dní po Chávezově návratu z cest - unikla přes list Czech Business Weekly zpráva, že české ministerstvo zahraničí nesouhlasí s vývozem letadel z Aera Vodochody do Venezuely.
Aero požádalo ministerstva průmyslu a obchodu a zahraničí o předběžný souhlas s exportem letos koncem června. Odpověď prvního úřadu prý byla kladná, ministerstvo zahraničí se ale postavilo proti. Počátkem srpna - ve čtvrtek třetího - oznámilo svůj postoj Aeru. Údajně bez jakéhokoli vysvětlení, uvádí článek v CBW.
Žádné embargo vůči Venezuele Česko nevyhlásilo, píše se dále. To je sice pravda, jenže vodochodské letadlo L-159 Alca (nejde o ptáka, ale o zkratku: Advanced Light Combat Aircaft, tedy pokročilý lehký bitevní letoun - pozn. redakce), o které by zřejmě Venezuela mohla mít zájem, je v podstatě více americké než české. Má americký motor a americkou avioniku. Jeho vývoj byl dokončen v době, kdy Aero ovládal americký Boeing. Americký podíl v letounu je proto někde mezi padesáti a osmdesáti procenty. Ukázkový příklad, kdy by vývozce do třetí země musel požádat o souhlas i americké úřady.
Proč se vlastně Aero do tak šíleného podniku pouštělo? Přišlo na způsob, jak americké embargo obejít? V podstatě ano. „Pro Venezuelu byl zvažován letoun pracovně označovaný AJT ve stejné výkonové a užitné kategorii jako letoun L-159,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí Aera Vítězslav Kulich. Mimochodem, za zkratkou AJT se skrývá jen označení kategorie letadla, tedy Advanced Jet Trainer - pokročilý tryskový cvičný letoun. „Letoun AJT, a Venezuela není jeho jediným potenciálním zákazníkem, neobsahuje americké komponenty, technologie a know-how vyžadující exportní autorizaci určenými orgány USA. Vyrobit pro zákazníka takový 'neamerický' letoun je pro Aero Vodochy technicky i organizačně rutinní úkol, ve své historii jich ostatně vyrobilo téměř jedenáct tisíc,“ dodal Kulich.
Je fakt, že před příchodem Boeingu a v dobách bývalého komunistického režimu vyrábělo Aero výhradně „československá“ a v licenci i „sovětská“ letadla. Představa, že by dávala do těchto strojů americké komponenty, je dost absurdní.
Nyní připravované letadlo pro Venezuelu by údajně mělo mít ukrajinský motor a avioniku z Francie. Na dotazy po dalších detailech a technických parametrech letounu Aero odmítá odpovídat.
To švédská skupina Saab (mimo jiné výrobce stíhaček Gripen) se k americkému embargu na Venezuelu postavila zcela opačně. Její vedení minulou středu oznámilo, že bude americký zákaz plně respektovat a že přestane do Venezuely vyvážet nejen své výrobky s americkým podílem, ale i ty bez něj, čistě švédské.
Zoufalá situace.
Aero minulý týden oficiálně přiznalo, že o „udělení předběžného souhlasu k vývozu významného vojenského materiálu jako potřebný krok k dalšímu jednání se zákazníkem o možném kontraktu“ opravdu požádalo.
„Tato žádost byla dle našich informací zamítnuta… Samozřejmě budeme stanovisko licenční správy ministerstva průmyslu a obchodu respektovat,“ tvrdí mluvčí vodochodské zbrojovky.
Z venezuelského obchodu, o kterém se v Aeru mluví už minimálně od počátku této dekády, tedy zase nebude nic. Aero je přitom v dost zoufalé ekonomické situaci. Loni vykázalo ztrátu 1,38 miliardy korun, hospodaření firmy se meziročně zhoršilo o více než 1,5 miliardy korun. Společnost má záporné vlastní jmění, a to téměř 6,5 miliardy korun.
Dosud prodala pouze dvaasedmdesát letounů L-159, a to české armádě. Vojáci ale nákupu dost litují. S odstupem času totiž zjistili, že většinu těchto letadel nepotřebují, a proto chtějí asi dvě třetiny z nich prodat. Zatím bez úspěchu.
V podnikatelském záměru Aera z roku 1998 je přitom uvedeno, že teprve prodejem sto padesáti kusů L-159 se pokryjí náklady na jeho vývoj a zisku bude dosaženo vývozem dvou set třiceti až dvou set padesáti těchto letounů.
Aero momentálně prochází krizí a zároveň již svou druhou privatizací. V polovině 90. let prodala Klausova vláda kontrolní podíl americkému Boeingu. Američané ale loni Vodochody po totálním debaklu opustili a zbrojovka (akcie v držení ČKA a pohledávky ve výši 10,3 miliardy korun) je znovu na prodej.
Ve Vodochodech momentálně probíhá hloubková kontrola, která bude uzavřena 8. září. Zhruba v polovině října by měla vláda vyhlásit vítěze tendru. Zájemců je zatím osm. O firmu se ucházejí Slovácké strojírny, HTC Holding, Aero Kilcullen Consortium, Benson RPG, Český letecký průmysl, EcoInvestment, Oakfield a konsorcium firem PPF a J&T. Většině z nich ale jde pravděpodobně hlavně o vodochodské letiště, které je součástí podniku. Jediným kritériem pro výběr vítěze bude podle ministra financí Bohuslava Sobotky nabízená cena.
