OECD mění systém zdaňování nadnárodních společností. Jak naložit s novou přílohou k daňovému přiznání?
V posledních letech jsme svědky živých veřejných diskusí na téma zdaňování nadnárodních korporací. Velké nadnárodní společnosti jsou negativně vnímány i proto, že navzdory dosahování vysokých zisků platí díky efektivnímu daňovému plánování relativně nízké daně a jejich míra přispění do státních rozpočtů v zemích, ve kterých podnikají, může být i přes dodržování veškerých zákonných požadavků minimální. Můžeme si o tom každý myslet své, ale jedno je jasné – pravidla hry pro zdaňování nadnárodních společností by se měla v brzké budoucnosti změnit. Otázkou je, jaký bude konečný výsledek.
Rozmělňování daňových základů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) vede obnovenou diskusi na téma rozmělňování daňových základů a přesunu zisků do zemí s nižším daňovým zatížením. Odborné veřejnosti je tato problematika známa pod zkratkou BEPS – z anglického Base Erosion and Profit Shifting. V roce 2013 OECD vydala akční plán, obsahující 15 konkrétních kroků, které má v úmyslu učinit do září 2015.
Co je jejich hlavním cílem? Vytvořit v mezinárodním měřítku takové prostředí, ve kterém se zisky podniků budou danit v zemi, v níž jsou skutečně vytvářeny. Důraz je kladen především na ekonomickou podstatu transakcí, která je nadřazena smluvnímu stavu. Navrhovány jsou například změny v modelové smlouvě o zamezení dvojího zdanění, v definici stálé provozovny, úpravy principů, dle kterých se posuzuje správnost ocenění transakcí mezi společnostmi ze skupiny (tzv. převodní ceny). Zpřísní se též požadavky na způsob, jakým nadnárodní společnosti budou své převodní ceny dokumentovat.
Je třeba zdůraznit, že OECD nechce významným způsobem zasahovat do legislativy členských států, ale chce především změnit přístup, jakým se budou jednotlivá zákonná ustanovení vykládat a vymáhat. A snaha směřuje také k tomu, aby se systém stal v mezinárodním měřítku ještě více konzistentní, aby vznikalo co nejméně možností těžit z rozdílů mezi jednotlivými národními legislativami. vlIv na ČESkÉ PRoSTŘEdí Česká daňová správa v posledních letech na poli zdaňování podniků s mezinárodní účastí vynaložila velkou snahu být viditelnější a údernější. V poslední době dochází k zdánlivě možná malým změnám, které však do budoucna mohou mít daleko širší důsledky, než se zprvu zdálo.
Mezi tyto změny jistě patřilo zřízení specializovaného finančního úřadu pro velké podniky a finanční instituce v roce 2012, pro který je oblast převodních cen prioritou. Nepatrná změna v zákoně o dani z příjmů týkající se správného nastavení převodních cen, platná od roku 2014, přenesla povinnost řešit otázku nastavení převodních cen ze správce daně na daňového poplatníka.
Ve sdělovacích prostředcích se v poslední době objevila řada vyjádření zástupců daňové správy, že v budoucnu budou v oblasti převodních cen více důslední a plánují zvýšit doměrky na dani z příjmů až o několik miliard korun za rok. Jak toho chtějí dosáhnout? A je to vůbec reálné?
Více než kdykoli v minulosti je zřejmé, že česká daňová správa bere své plány vážně.
Finanční úřady již nechtějí chodit na kontroly převodních cen náhodně, ale chtějí se na ně předem připravit a zaměřit se především na rizikové transakce a subjekty. Došlo k zavedení tzv. informační povinnosti u společností, pro které je problematika převodních cen aktuální. Takové společnosti budou mít povinnost v rámci daňového přiznání informovat finanční úřad o významných transakcích s podniky ze skupiny. Informace potom budou vyhodnocovány pomocí softwarových aplikací, jež doporučí, které společnosti je vhodné podrobit detailnější daňové kontrole. Je logické očekávat, že tento přístup by měl do jisté míry zvýšit efektivitu daňových kontrol.
cílEnÉ konTRolY Další otázkou je, co můžeme očekávat od konkrétních pracovníků provádějících kontroly.
Materiály OECD jsou dosti návodné a radí, jakým způsobem mají pokládat dotazy a k čemu konkrétně mají směřovat svůj zájem, aby rizikovost transakcí prověřili. Zástupci nadnárodních společností tak budou konfrontováni např. s otázkami typu: „Je vaše firma již delší dobu ztrátová?“, „Jsou manažerské poplatky, které hradíte své mateřské společnosti, významnou položkou vzhledem k obratu?“, „Jste z velké částí financováni ze skupinových zdrojů?“, „Změnila se vaše ziskovost v okamžiku, kdy jste začali čerpat investiční pobídky?“. V blízké budoucnosti pak takové skutečnosti mohou být signálem, který přivede před práh daňovou kontrolu.
Zlomovým rokem bude již rok 2014, za který poprvé bude informační povinnost součástí daňového přiznání. V tomto roce se tedy poprvé dostanou hodnoty o transakcích se spojenými osobami do softwaru finanční správy. Každá z firem, kterých se bude informační povinnost týkat, by si proto měla předem řádně promyslet svou strategii.
Co prošlo v minulosti bez povšimnutí finančního úřadu, může totiž s ohledem na BEPS a novou přílohu k daňovému přiznání lehce vyplout na povrch a vyvolat nechtěný zájem. Případné změny v nastavení transakcí je pak logicky nejlepší učinit právě v tomto zdaňovacím období. Každá úprava provedená v budoucnu, která by měnila vykazované hodnoty, může být totiž právě jedním z faktorů, které finanční úřad vyhodnotí jako rizikové.
Kdo si tedy není jistý, měl by si dát převodní ceny do pořádku dřív, než začne vyplňovat informace o transakcích.
Cílem OECD je vytvořit v mezinárodním měřítku takové prostředí, ve kterém se zisky podniků budou danit v té zemi, v níž jsou skutečně vytvářeny.
O autorovi| LUCIE HOVORKOVÁ • JIŘÍ TEICHMANN, Senior konzultantka, Deloitte Senior manažer, Deloitte