Guinea – relativně malá a z ekonomického hlediska i nepříliš významná země, ležící v západní Africe na pobřeží Atlantického oceánu, chtělo by se říct. Leč opak je pravdou. Guinea je svou rozlohou zhruba třikrát tak velká jako Česká republika a na rozdíl od ní se těší i značnému nerostnému bohatství. Toto bohatství je přitom natolik obrovské, že ji lze označit za druhého největšího vývozce bauxitu na světě, hned po Austrálii. Z bauxitu vzniká hliník, jeden z nejzákladnějších kovů vůbec, který lze využít jak na výrobu obyčejných plechovek s pivem, tak i v sektoru stavebnictví nebo leteckém průmyslu.
Guinea tedy rozhodně není zemí ekonomicky nevýznamnou. Jedná se o stát, který vzhledem k výše zmíněnému dokáže s globálním hospodářstvím do jisté míry zacloumat, a právě to se nyní také děje. Za vše může nedělní převrat. Skupině pučistů, jimž velí plukovník Mamady Doumbouya, se podařilo zajmout úřadujícího prezidenta Alphu Condého.
Condé je hlavou státu od roku 2010, kdy zvítězil v prvních demokratických volbách konaných od chvíle, kdy bývalá kolonie vyhlásila nezávislost na Francii. V posledních měsících však čelil podle webu ČT24 kritice, když navzdory platné ústavě zůstal u moci i ve třetím funkčním období po sobě.
Společně s Condého zadržením se Dombouyaovy elitní jednotky rozhodly rozpustit všechny tamní instituce, pozastavit platnost ústavy a uzavřít pozemní i vzdušné hranice. Ty sice byly během pondělka opět otevřeny, konec chaosu, do něhož byla frankofonní Guinea o víkendu uvržena, je však zatím stále v nedohlednu.
Takové situace obvykle světové trhy přijímají s rozpaky, což se záhy potvrdilo. Cena hliníku, respektive jeho termínovaných kontraktů vyskočila v pondělí na šanghajské burze o 3,4 procenta a dosáhla tak patnáctiletých maxim, uvádí server Mining.com. Nárůst jejich hodnoty byl zaznamenán rovněž na burze kovů v Londýně. Jedna tuna hliníku byla v závěru pondělního obchodního dne k dostání za 2 773 dolarů, tedy v přepočtu nějakých 59 365 korun. Takto vysoko se přitom cena tradičního kovu pohybovala naposled v květnu 2011.
„Investoři jsou celkem znepokojeni vzhledem ke skutečnosti, že Čína dováží z Guinei značné množství bauxitu,“ řekl Siung Chuej, analytik poradenské firmy Beijing Antaike Information Development Co. Zároveň však podle zmíněného webu dodal, že dosud k žádným prodlevám v dodávkách nedošlo, přičemž zda takový případ nastane, se ukáže až časem.
Za zdražení mohou též emise i evropská cla
Ceny hliníku se na podobně vysokých úrovních pohybují již několik týdnů. Faktorů, jež k této skutečnosti přispěly, je přitom více. Vedle nejnovějších událostí v západoafrické Guinei za ně může i současná koronavirová krize, problémy v globální námořní přepravě, ale také nedávné omezené jeho produkce v Číně, která je zodpovědná za více než polovinu světových dodávek.
Vláda v Pekingu se totiž rozhodla brát vážně plnění cílů vztahujících se na emise uhlíku unikající do atmosféry. A protože tamní hliníkárenský průmyslu se na znečišťování životního prostředí podílí měrou nikoliv zanedbatelnou, došlo k omezení jeho výroby, což přirozeně vzhledem k rostoucí poptávce tlačí jeho ceny směrem vzhůru. A to navzdory faktu, že současné limity jsou nastaveny o poznání výše, než kolik hliníku stihla Čína vyprodukovat během loňského rekordního roku. Tehdy se v zemi vyrobilo 37 milionů tun, přičemž aktuální strop je nastaven ještě o dalších osm milionů tun výše.
Hliník zdražil od začátku letošního roku o přibližně 40 procent. Zdroj: Trading EconomicsDalším aspektem, jenž přispívá k tomu, že hliník letos od začátku roku zdražil o zhruba dvě pětiny své dřívější hodnoty, jsou současná evropská cla. Ta Brusel na čínské výrobce uvalil v dubnu, a to v rozmezí od 19,3 do 46,7 procenta. Podle agentury Reuters tak učinil v návaznosti na své vlastní vyšetřování, které zahájil na popud svazu European Aluminium a které odhalilo, že jsou tyto produkty v zemích EU prodávány za takzvané dumpingové ceny, jež nekorespondují s tržním vývojem.
