Může nový rektor univerzity John Hood dát jejím financím pevný základ?
Při zmínce o Oxfordu se každému vybaví obrazy univerzitních učitelů snících s otevřenýma očima a mladých lidí odstrkávajících pramici bidlem na řece Cherwell. Ovšem ve spoře zařízené kanceláři nového šéfa univerzity, výkonného rektora Johna Hooda jsou řečí jen střízlivá fakta a čísla. Hood se ani nezačervená, když přirovnává řízení okolo dvou tisíc výzkumných projektů Oxfordské univerzity k řízení stavební společnosti, což je něco, co kdysi dělal. „Řídit takový rozsah aktivit vyžaduje přesně stejnou disciplínu,“ tvrdí Hood.
Univerzitní výbor, který najal třiapadesátiletého rektora loni v říjnu, porušil posvátnou tradici v několika ohledech. Hood, jenž navštěvoval Oxford na základě Rhodesova stipendia, je Novozélanďan a první výkonný rektor v devítisetleté historii univerzity nepocházející z akademických řad. (Titulární rektor, nyní Chris Patten, je tradičně formální hlavou univerzity.) Hood si rovněž přináší neobvyklou směs zkušeností jak z obchodu, tak z řízení univerzity. Než se v roce 1999 stal výkonným rektorem Aucklandské univerzity, řídil stavební a papírenskou divizi novozélandského konglomerátu Fletcher Challenge. Nyní prohlašuje: Oxford potřebuje uvést do pořádku své finance a administrativu, pokud chce zůstat mezi nejlepšími světovými univerzitami. A musí zapomenout na to, že by ho vláda přišla zachránit. „Nemůžeme uvažovat o svojí budoucnosti jako o budoucnosti spočívající v rukou veřejného financování,“ říká.
Hood chce mít v Oxfordu prostředky na to, aby mohl vyzvat na souboj vynikající univerzity, jakými jsou Harvard a Princeton, a třeba i usilovat o nejlepší americké vysokoškoláky, což Oxford nyní nedělá. Jestliže Hood uspěje, mohl by být přesvědčivým bojovníkem za revolucionarizaci způsobu, jakým Evropané řídí své univerzity. Na kontinentu i v Británii trpí vyšší vzdělávání akutním nedostatkem financí.
V červeném inkoustu.
Nový výkonný rektor to ale nebude mít lehké. Musí zůstat zadobře s vládou, která stále zajišťuje okolo třiceti procent z celkových příjmů Oxfordu ve výši 860 milionů dolarů, zatímco bude mířit k větší nezávislosti. Vzdělávání je v Británii výbušným tématem, jak loni ukázal tvrdý boj o zvýšení ročního školného z 2100 na 5600 dolarů počínaje rokem 2006. A to je přitom částka, která nestačí vymazat každoroční deficit v rozpočtu univerzity ve výši sedmnácti tisíc dolarů na jednoho studenta. (Schodek na školách American Ivy League je dokonce větší, ale podle OxCheps, oxfordské expertní komise, utrácejí zhruba třikrát více než Oxford na vzdělávání jednoho vysokoškoláka.) Školné a vládní finance pokrývají pouze asi polovinu nákladů ve výši 35 tisíc na vzdělávání jednoho studenta Oxfordu každý rok. Univerzita se snaží vyrovnat zbytek příjmy z vydavatelství Oxford University Press, z vedlejších hi-tech produktů a ze svojí relativně malé nadace. Přesto stále hospodaří s ročním deficitem 36 milionů.
Stěžejní pro Hoodovy plány je nárůst prostředků univerzitní nadace, která je z osmdesáti procent vlastněna 39 nezávislými fakultami. S 3,7 miliardy dolarů je Oxford trpaslíkem oproti 22 miliardám Harvardu a třináctimiliardovému fondu Stanfordské univerzity. V naději, že si univerzita může osvojit trochu severoamerického kouzla pro získávání financí, najal Hood poradce pro rozvoj Jona Dellandrea z Torontské univerzity. Jedním z hlavních Dellandreaových úkolů bude získat více prostředků od absolventů: Harvardu to přináší více než 500 milionů ročně, zatímco Oxford vybere jenom 150 milionů.
Hood také možná převede řízení nadace z externích firem na interní tým. Doposud vykazuje roční výnosy okolo 6,5 procenta na rozdíl od 15,9 procenta, které během posledního desetiletí inkasoval Harvard. Podporovat učitele a studenty už totiž levnější nebude.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
