Stát usiluje o snížení byrokracie, ale příliš se mu nedaří. Papírování neodbouraly ani datové schránky, archivní data si podniky musí ukládat dál.
Autor: Jakub Stadler
Co ovšem trápí podnikatele víc, je budoucnost energetiky. Bez elektřiny a plynu se totiž těžko podniká.
Letošek je na události nabitý. Pád vlády, povodně, úsporné balíčky, krize a další. Co teď z toho řeší podnikatelé?
Podnikatelé musí samozřejmě neustále sledovat vše, co ovlivňuje jejich byznys. V současné době žijeme rozjezdem datových schránek. Komora k nim pořádá instruktážní semináře, do konce listopadu jich má být zhruba šedesát. Je důležité, aby podnikatel uměl s tímto novým fenoménem zacházet tak, aby mu co nejvíce zjednodušil proces přijímání a odesílání pošty mezi ním a státní správou.
Na co se podnikatelé ptají nejčastěji? Na takzvaný institut podání související s aktivní komunikací s veřejnou mocí a také na komunikaci B2B (mezi podnikateli – pozn. red.), která bude pro některé dokumenty spuštěna už 1. ledna. Dále je zajímá, jakým způsobem a za jakých podmínek si mohou dlouhodobě uložit v elektronické podobě svou poštu tak, aby ji například za čtyři roky našli, když finanční (nebo jiný) úřad přijde na kontrolu. Dneska sáhnou po šanonu. Podnikatelé se nás ale ptají: Najdu to spolehlivě i v datové schránce? A najdou? Datová schránka je nastavena tak, že data po 90 dnech budou smazána. Takže pro zachování si je podnikatel musí sám vytisknout a znovu použít šanon. Nebo si musí koupit systém „úložiště“, který data bude archivovat. To jsou pro podnikatele další náklady, o kterých stát taktně mlčí. Proto komora nabízí nadstavbový systém nazvaný Datový správce, který umí dokumenty léta uchovávat, aby je mohl mít podnikatelský subjekt neustále k okamžité dispozici. Tento systém navíc umí udělat i pořádek v evidenci veškeré došlé i odchozí pošty, protože do něj lze ukládat i záznamy a kopie klasické papírové korespondence. Může také automaticky přidělovat úkoly ke zpracování nebo hlídat termíny faktur nebo daní. Kolik podnikatel za službu zaplatí? Verze pro malý podnik se čtyřmi uživateli přijde měsíčně na 400 korun bez DPH. Větší podnik s desítkami uživatelů zaplatí od tisíce korun měsíčně. Poslanci právě projednávají státní rozpočet na příští rok. Mají k němu podnikatelé nějaké výhrady? Komora se zúčastnila jednání tripartity, kde byl vytvořen kompromisní rámec rozpočtu. Pro podnikatele bylo důležité eliminovat tendence ke zvyšování daňové zátěže. Zároveň trváme na tom, aby navržená částka na výstavbu dopravní infrastruktury zůstala v rozpočtu zachována. Toto protikrizové opatření je pro podnikatele a regiony klíčové. Důležité je podle nás i systémové fiskální řešení podpory vědy a inovací. Nebylo by už z tohoto důvodu dobré, aby prezident komory byl zároveň poslancem a zastupoval podnikatele „zevnitř“ zákonodárného systému? Váš předchůdce Jaromír Drábek se kandidovat pokoušel.
Jsem přesvědčen, že není nezbytné, aby prezident komory byl zároveň poslancem sněmovny. Mimo jiné i proto, aby mohl s odstupem reagovat na činnost parlamentu, která ovlivňuje ekonomiku země a podmínky pro podnikání.
Co využívat lobbisty? I když v Česku je slovo lobby spíš vnímáno jako vulgarita.
Názor na tuto skupinu lidí se snad časem změní. Zákonodárci byl předložen návrh zákona o lobbingu pravděpodobně proto, aby byla stanovena pravidla, ale zatím se nepustili do jeho projednávání.
Zpět k rozpočtu. Vidíte v něm něco, co bude podnikatele příští rok nějak trápit?
Obecně je to deficit rozpočtu. Jsme přesvědčeni, že když bude státní dluh dál narůstat, bude to špatné pro likviditu státních financí, čerpání evropských dotací a vůbec pro chod celé ekonomiky. To není příliš dobrá perspektiva pro podnikatele.
Ale přesto – z těch konkrétních věcí… Tam jsem rád, že se nám podařilo zarazit návrhy, které by znamenaly zbytečnou a velkou ekonomickou zátěž při běžném chodu firem. Konkrétně šlo o přesun výplaty nemocenské v prvních 14 dnech nemoci na podnikatele. Jak se vám líbí vize jednotného inkasního místa pro daně i pojistné? Je to dobrá a přínosná myšlenka. Za velmi důležitou ale pokládám další diskusi o tom, jak konkrétně bude tento centrální systém výběru daní a pojistného fungovat a pracovat. A navíc by ubylo kontrol. Nejde totiž jen o zjednodušení při výběru daní pro firmy. Zjednodušil by se i systém kontrol pro stát – stačila by prostě jedna. Vůbec by to nebylo špatné. Proti byrokracii bojují podnikatelé různě. Vy sám jste byl nedávno při předávání anticeny Absurdita roku.
Neustálé odhalování hloupostí, které se dostaly do zákonů a dalších norem, je velice potřebná práce. Absurdita roku zveřejněním různých excesů účinně pomáhá k jejich rychlejšímu odstranění.
Měl jste také svého absurdního favorita?
Ale ovšem. Čeští profesionální řidiči si do 1. října 2008 museli zřídit „profesák“. Evropská směrnice přitom umožňuje vydat první profesní průkaz všem držitelům řidičského oprávnění pro vozidla C nebo D zhruba o pět let později. No a dnes jsou čeští řidiči šokováni, že prakticky nikde v zahraničí po nich tyto průkazy nechtějí a tamní profesionální šoféři je nemají. A často o nich ani nic nevědí. Jejich vlády prostě jen využily text směrnice a nebyly přehnaně aktivní.
| PETR KUŽEL (47) |
| Vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Praze. V letech 1980–1992 pracoval nejprve postupně pro ČSAO, pro Pragoinvest, následně v Bytovém podniku Prahy 5. Od roku 1992 podniká v realitách, pojišťovnictví, developerství, reklamě a poradenství. Prezidentem Hospodářské komory ČR byl zvolen 29. 5. 2008, předtím vedl pražskou Hospodářskou komoru. |
Takže jsme si na sebe ušili další zbytečnou byrokracii a dokázali, že se od ní nedokážeme oprostit. My si ty absurdity vyrábíme sami jako na běžícím pásu.
Proč k tomu podle vás vůbec dochází? Evropské normy mají třeba někdy jen doporučující charakter, ale naše úřednictvo z nich udělá obligatorní legislativu. Je prostě papežštější než papež, ale podnikatelům tím zbytečně berou čas a peníze. Hospodářská komora je ale velkým a nesmiřitelným bojovníkem proti byrokratické zátěži. Podle měřitelného systému se tato zátěž snížila o 14 procent, ale evropská nařízení nám byrokracii navýšila o 21 procent. Takže nejsme ani na té pomyslné kladné nule. Proč k tomu podle vás vůbec dochází?
Je to taková nějaká přitakávací mentalita. Stačí, když nějaká evropská směrnice zní „Doporučuje se…“ a u nás je z toho automaticky „Musí se…“. Vzpomeňte si na známou kauzu zavedení bezdotykových baterií na toalety. Tam to bylo přesně tak.
Členství v Unii má ale i své výhody. Například přítok dotací. Z unijní kasy čerpáme víc, než tam odvádíme.
Byrokracie spojená s čerpáním z evropských fondů je nicméně na české straně stále tvrdší a komplikovanější, než Brusel požaduje. Proto dlouhodobě usilujeme o zjednodušení vnitřní legislativy. Komora také nabízí podnikatelům pomoc se žádostmi o evropské dotace na svých webových stránkách a pořádá pro ně školení.
Chyb ve formulářích proto rapidně ubývá. My jsme na začátku letošního roku také začali komunikovat s jednotlivými ministerstvy, aby byla vnitřní legislativa zjednodušena.
A podařilo se něco? Zjistili jsme, že vlastně jediným, kdo může něco změnit (pro podnikatele, pro obce i pro ostatní ministerstva), je pouze rezort místního rozvoje. Bohužel tehdy padla vláda, takže jsme ten připravovaný dokument museli odsunout. Netušili jsme ovšem, že dočasná vláda vydrží tak dlouho, takže nebudeme čekat až do dalších voleb a to jednání chceme znovu co nejdříve otevřít. Dočasnost této vlády se skutečně poněkud prodloužila a kabinet začíná zasahovat i do oblastí, od kterých původně dával ruce pryč. Řeč je o energetické koncepci státu a zejména o návrhu na prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách. Ambicí komory je prosadit reálnou a realizovatelnou koncepci energetiky ve všech segmentech energetického mixu s ohledem na zajistitelný rozvoj podnikatelského prostředí a udržení energetické bezpečnosti státu. Proto jsme mimo jiné i pro prolomení zmíněných uhelných limitů. Jejich blokace byla určena hodně před horizontem roku 2000. Teď jsme ve třetím tisíciletí a energetické nároky se stále zvyšují. Plynová krize na počátku roku nám jasně připomněla, že se musíme spolehnout na vlastní zdroje. A Česká republika má v podstatě jen uhlí a jádro. S tím můžeme počítat. Plynová krize nás podle posledních informací z Ruska a Ukrajiny může letos postihnout už podruhé.
Doufám, že k tomu nedojde, ale to samozřejmě nestačí. Je nutné mít dostatečné zásobníky, víc dodavatelů a tranzitních cest – pokud to ovšem jde. A proto je také nutný ten zmiňovaný energetický mix. Navíc je vidět, že státem naplánované krizové cvičení při výpadku dodávek plynu přišlo až v mrazivě pravou chvíli.
Mezi energetiky se také šušká, že jsme letos nejméně jednou stáli před black-outem. Tedy totálním kolapsem dodávek elektřiny.
Firmy odpovědné za přenosovou soustavu musí opravdu velmi zrychlit investice právě do přenosové soustavy. Některé regiony, jako je severní Morava, dnes trpí nedostatkem přenosových tras. Není možné, aby se do budoucna takový region rozvíjel bez toho, aby se posílily energetické přenosové trasy. A severní Morava není bohužel ojedinělou výjimkou. Je potřeba se podívat nejen na celou soustavu v naší zemi, ale i za hranicemi.
Navrhovaná energetická koncepce dává zelenou teplárenství a centrálnímu vytápění. A jsme zpátky u uhlí…
Hospodářská komora v rámci ekologizace centrální vytápění teplem podporuje. U nás je na vysoké úrovni a navíc je velmi šetrné k životnímu prostředí.
Vláda sice může vyhlásit teplárenství svou prioritou, jak ale zajistí teplárnám dodávky uhlí? Dodavatelé i odběratelé jsou soukromé společnosti. To je otázka pro někoho jiného. Jde o věc byznysu a politiky. Co říkáte na obnovitelné zdroje? Řada podnikatelů si třeba postavila malé solární elektrárny. Podmínky pro výkup energie ale stát najednou mění.
Věřím, že se nedostaneme do potíží, které jsme zažili v devadesátých letech. Kdo by si nevzpomněl na přímotopy. Když stát nastaví podmínky, je nutné, aby platily dlouhodobě. Změny musí vyhlašovat v dostatečném předstihu dvou až tří let. Podle našich odborníků je ale právě toto období u obnovitelných zdrojů popsáno velmi vágně.
Po vzoru Evropy se i u nás odstartovala lukrativní podpora tohoto segmentu energetiky. A banky na takové projekty samozřejmě
slyšely. A slyší částečně dodnes.
Jenže?
Jenže také slyší od státu, že podmínky se budou měnit. Tím se může měnit i doba návratnosti projektů. Musíme si uvědomit, že výroba energie z obnovitelných zdrojů je vysoce nákladná. Je to i tím, že nastavené výkupní podmínky jsou velmi výhodné. Tím pádem je vstup do tohoto odvětví dobrý podnikatelský záměr. Také je Energetický regulační úřad zasypán žádostmi na provozování nových solárních či větrných elektráren.
Je tu ale druhá strana mince. Dnes každý spotřebitel zaplatí z odebrané kilowatthodiny pět haléřů a z toho se dotují právě výkupy elektřiny z obnovitelných zdrojů. Teď se ukazuje, že tahle částka vzroste asi na čtyř až pětinásobek. Také se může kdykoliv snížit výkupní cena.
Podnikatel ve svém plánu ale počítá se současnými cenami, ale než sežene pozemek, vypracuje projekt, získá povolení a provede stavbu, může být uvažovaná bilance výnosů úplně jiná. Ale bance musí platit podle původní dohody. Z mého pohledu je přitom taková plánovací doba dva až tři roky.
Nechme stranou energetiku. Jakou mají podnikatelé obecně záruku, že příští politická vláda dodrží sliby, které dal úřednický kabinet, jež je právě „u vesla“?
Oprostím se od politické odpovědi, zkusím to spíš technicky. Musíme si zvykat, že občas máme úřednickou nebo přechodnou vládu. Pokud vláda Jana Fischera vládne takto nečekaně dlouhou dobu, tak není možné, aby se zastavily všechny činnosti státu. A není možné to brát také s přístupem, že teď to uděláme tak a za pár měsíců si to ti druzí udělají jinak. To není možné. Kabinet má svůj legitimní mandát a i strategická rozhodnutí musejí být následujícími vládami respektována a dodržována.
Takže souhlasíte s výběrem českého eurokomisaře tak, jak proběhl?
To je věc politická a přísluší politikům. Ten proces ani výběr nechci komentovat.
A co výrok prezidenta Václava Klause, že jsme podpisem Lisabonské smlouvy přišli o národní suverenitu?
Také bez komentáře.
Jak hodnotíte privatizační rozhodnutí?
Ať už jde o jakoukoliv vládu – většinovou, menšinovou, úřednickou –, v době krize je asi nerozumné privatizovat. Pokud to není skutečně ekonomicky výhodné. Musela by přijít lukrativní nabídka, aby zastavila deficity, které existují, a ještě na tom firma a stát vydělaly.
Z těch konkrétních příkladů se mi například jediná známá nabídka za ČSA v hodnotě jedné miliardy zdá skutečně malá. Takže je dobře, že stát zatím prodávat nebude.
