Kde se vzal, tu se vzal, bez výběrového řízení se objevil nový šéf železnic Petr Kousal. Řadový lidovec bez výrazné politické minulosti, který poslední tři roky zastupoval České dráhy ve Vídni, se rázem vyhoupl na jedno z nejvlivnějších manažerských míst v zemi. A to navzdory tomu, že ministr dopravy Milan Šimonovský tlačil na tento post kariérního úředníka Ivana Foltýna. “Kousal mým favoritem nebyl, představoval jsem si jiného kandidáta,” řekl o něm na nedávné snídani s novináři ministr dopravy Milan Šimonovský, “Je ale pravdou, že je u dráhy mnoho let a má bohaté zkušenosti v oboru.”
Pro samého Kousala nebylo jmenování ředitelem podniku překvapením. „Vyjednával jsem o tom s dozorčí radou drah už od ledna, i když je pravdou, že její členové věděli o více kandidátech. A já jsem Šimonovského koněm nebyl. Konečné rozhodnutí bylo nicméně dost rychlé, ještě nemám vytištěny ani vizitky,“ říká o svém nástupu do nejvyšší funkce bývalý výpravčí, který chtěl původně prolyžovat minulý týden v italských Alpách.
Na pešuňku od mala.
Devětačtyřicetiletý Kousal je u drah už od mládí, vystudoval střední železniční školu v Šumperku a poté Vysokou školu dopravy v Žilině. Od roku 1978 vypravoval na nádraží vlaky, poté se prokousával různými řídícími funkcemi v aparátu tehdejších státních drah. Po revoluci přišel zlom: v roce 1993 se stal ředitelem odboru provozu Generálního ředitelství ČD a poté vrchním ředitelem tehdejší provozní divize. V této době také působil jako člen dopravní komise KDU–ČSL.
Vrchol přišel v roce 1994, kdy se Petr Kousal stal prezidentem Mezinárodní organizace jízdních řádů. Poté následovaly dva „diplomatické“ posty v zahraničí - přišla nabídka na generálního zástupce Českých drah na Slovensku a od roku 1999 v rakouské Vídni. Manželka i dvě dospívající dcery zůstaly doma v Prostějově.
„Tyto poslední roky jsem vedl víkendové manželství. Z Vídně jsem dojížděl domů do Prostějova, který moje žena, lékařka se zavedenou praxí, nechtěla z pochopitelných důvodů opustit. Náhlý přesun do Prahy proto není pro rodinu ničím výjimečný,“ říká Kousal.
Přestože od jeho jmenování uběhlo jen několik dní, už si nevzpomíná, kdo mu poprvé telefonoval, že se stal vrcholným manažerem Českých drah. Střídání s předchůdcem Daliborem Zeleným bylo ostatně postupné. Kousal ho nejdříve poslední únorový den nahradil ve funkci předsedy představenstva a tři dny nato byl jmenován i generálním ředitelem. „Odsouhlasilo to představenstvo a já jsem to šel oznámit Zelenému do jeho kanceláře. Sdělil jsem mu důvody rozhodnutí a on požádal o dovolenou. Zatím mi nestihl ani předat agendu, stále nemám předávací dekret,“ tvrdí Kousal.
Konec plýtvání?
„Dráhy musí především začít šetřit, v provoze i na úřadech se hodně vyplýtvalo. Třeba nasazení výpočetní techniky není na drahách právě optimální,“ popisuje Kousal vizi, s níž do čela společnosti nastoupil, a pokračuje, „šetření se dotkne i personálních nákladů, firma musí zeštíhlit. Mým cílem je zredukovat počet pracovníků hlavně zde, v kamenném domě na generálním ředitelství. Ale v budoucnu se snižování personálních nákladů dotkne i provozu. Rakouské dráhy mají stejné výkony jako české a potřebují k tomu padesát tisíc zaměstnanců. My jich máme osmdesát tisíc,“ říká novopečený ředitel.
Se zdražováním osobní dopravy Kousal zatím nepočítá, naopak uvažuje o dílčím zlevňování, například v oblasti pásmových jízdenek. Je také odpůrcem myšlenky, že by České dráhy měly platit Správě železniční a dopravní cesty za používání kolejí. „Myslím tím osobní dopravu. Stát si ji u nás objednává, neplatí za ni a my bychom mu ještě měli hradit nájem kolejí. To je nesmysl, jehož napravení může Českým drahám ušetřit půldruhé miliardy korun. S tou bychom měli šanci na vyrovnané hospodaření. U nákladní dopravy je to samozřejmě jiné,“ tvrdí.
Angličtinu neobejde.
Nového ředitele čekají v nejbližší budoucnosti hektické týdny. Do programu budou patřit tvrdá vyjednávání s odbory a manažerská práce, kterou lze stěží srovnat s vídeňským postem. Kromě toho se bude muset učit anglicky. „Hovořím německy a rusky, angličtina je ale potřebná a jeden z mých prvních kroků tady v Praze bylo to, že jsem se přihlásil do kursu,“ uvedl Kousal, který nepočítá, že by se v Praze mohl věnovat svým koníčkům. K těm patří především fotbal a tenis. „Fotbal mám stejně zakázaný kvůli problémům s Achillovou šlachou,“ lituje ředitel.
Netají se s tím, že si s přechodem do Prahy výrazně finančně polepšil. „Zatím jsem rozhodně nepřemýšlel, co budu s těmi penězi dělat. Je to výrazně více, než jsem měl ve Vídni, ale je třeba si uvědomit, že členové představenstva drah ručí za hospodaření podniku celým svým majetkem. Takže odsud nakonec můžu odejít s prázdnou a ještě na to doplatí rodina,“ míní Kousal.
ČLÁNKY DO MAILU