Ve svých osmašedesáti, po téměř čtyřiceti letech v politice, už ví, jak chutnají vítězství a prohry. Dokáže zaujmout výřečností, ohromí znalostí bible, umí žertovat i kázat. „Chci být ještě dlouho naživu a vidět, jak dospívají mé dcery a syn, tvrdí teprve druhý sociální demokrat, který se stal německým prezidentem.
Všeobecně oblíbený a služebně nejstarší německý politik, veterán sociální demokracie Johannes Rau, se dočkal - prvního července vystřídá v úřadu hlavy státu Romana Herzoga. Dlouholetý premiér Severního Porýní-Vestfálska zabodoval zkušenostmi, in teligencí a také posedlostí nezůstat stranou. Spokojena může být i vládnoucí SPD, která si přála mít na tomto postu svého člověka.
„Je starý, nepružný, nemoderní, křičeli loni jeho odpůrci v mateřské sociální demokracii. Hlasy byly o to silnější, že je podporoval středově orientovaný „pragmatik Gerhard Schröder, který je dnes kancléřem. Právě on a jeho věrní přemlu vili Raua, aby v květnu předčasně odstoupil z vedení zemské vlády v Düsseldorfu, v jejímž čele stál téměř dvacet let a v níž osmadvacet let pracoval. Důvod? Umírněný a ke kompromisu vždy připravený, byť ne slabošský Rau nezapadal do jejich konceptu „progresivní nové krve .
Rau se rozhodl tlaku podvolit - ovšem ne zadarmo. Jako prezidentského kandidáta ho prosadil bývalý předseda SPD Oskar Lafontaine.
Nový německý prezident, jehož spíše ceremoniemi než pravomocemi podepřené postavení ve státě vyvažuje tradičně velký morální vliv, ujišťuje, že nikdy nechtěl být politikem, ale úspěšným knihkupcem. Zlákala ho také žurnalistika - a odtud byl už jen krůček k politice. Jako jednatřicetiletý vstoupil do Heinemannovy Německé lidové strany, po jejím sloučení se sociální demokracií svůj idol následoval a stal se členem SPD. Úspěch ve volbách v Severním Porýní-Vest fálsku v roce 1980 vynesl Raua - tehdy už dlouholetého poslance tamního zemského sněmu, člena a šéfa zemské vlády - do stranických výšin. Od dva roky později se stává prvním místopředsedou SPD.
Rau je úzce spjat nejen s politikou, ale také s evangelickou církví. Ostatně má na co navazovat - jeho otec byl evangelickým kazatelem. Smířlivý bratr Johannes se podle svého okolí cítí ve společnosti evangelíků jako doma, sám káže a drží se neochvějně bible. „Není příležitosti, aby nedal k dobru nějaký vhodný, většinou mazaný biblický citát, shodují se podle německého tisku jeho blízcí a známí.
Schopnost Raua naslouchat a sugestivně promluvit ocenili ti, kdo o jeho životním vítězství rozhodovali. SPD, které na volbě hlavy státu z jejích řad velmi záleželo, vítala nového prezidenta ovacemi. Schröder, který vyzdvihoval intelektuál ní schopnosti a lidskost svého kandidáta, vyzval k jeho jednoznačné podpoře. Vládní partner SPD - Zelení - přitakal rovněž. Hlasy obou stran by však nestačily: rozhodnout musely právě sympatie konzervativní křesťanské koalice a svobodných demokratů.
„Chci být prezidentem všech Němců a partnerem pro ty, kteří zde žijí a pracují bez německého pasu, prohlásil bezprostředně po svém zvolení Rau. A okolním zemím vzkázal: „Chceme být národem dobrých sousedů. První odezva přišla z Fra ncie: srdečné blahopřání a víru v dobrou vzájemnou spolupráci vyjádřil prezident Jacques Chirac.
Rauovou prioritou by se mělo pro nejbližší období stát zrovnoprávnění západního a východního Německa. „Lidé ve všech spolkových zemích - tedy i východoněmeckých - musí dostat stejnou šanci, uvedl Rau. Sjednocení Německa před deseti lety a jednotící proces v Evropě považuje za dvě strany jedné mince. Za sloučení vděčí podle něj spolková republika bojovníkům za lidská práva, tento akt by však byl nemyslitelný bez úspěchu opozičních hnutí v Polsku, České republice, Maďarsku a dalších zemích střední a východní Evropy.
Rau oceňuje vážné rozhovory stejně jako družnost u piva či drinku. Jeho heslo „usmíření místo rozbrojů ho podle německých komentátorů předurčuje do úřadu, který stojí nad stranickými rozepřemi. „A dávám si závazek - denně ne více než jednu anekdot u, slíbil těsně po triumfu v budově zrekonstruovaného berlínského Říšského sněmu.
