Na známkách s Milošem Zemanem lze vydělat. Sběratelé ale jednou zaplatí jen za chyby a odchylky
Chcete vydělat na nástupu Miloše Zemana na Hrad? Nechte se zaměstnat v Poštovní tiskárně cenin. Až se v polovině března rozjedou stroje, aby začaly chrlit miliony známek s novým prezidentem, schovejte si do aktovky zkušební tisky a odneste si je domů. Nebo založte do ocelotiskové rotačky špatně papír tak, aby se pootočil vodoznak. Hodí se i chybná perforace nebo zašpinění barvou. Hledejte zkrátka cokoli nenormálního a pečlivě si to schovejte. Vaši vnuci vám jednou poděkují.
Protože jen známky, které jsou poškozené, neúplné nebo vykazují nějaké odchylky, budou jednou cenné. Obyčejní „Zemanové“ s písmenem A, kteří stojí deset korun za kus, budou mít i za desítky let stejnou hodnotu jako dnes. V lepším případě. Schovávat si jednotlivé známky nebo aršíky s novým prezidentem, kterého na ceninu převedl rytec Miloš Ondráček, valný smysl nemá. Není v tom ale nic politického ani nejde o pomstu filatelistů. Podobným zákonitostem podléhá všech dosavadních devět hlav českého státu, které skončily na perforovaných obdélníčcích. „Často se na mě obracejí lidé, že v pozůstalosti našli nepoužité známky s Masarykem, a myslí si, že narazili na velkou cennost. Musím je zklamat. Známek s TGM byly vytištěny desítky milionů, jen několik stovek z nich má ale sběratelskou hodnotu,“ říká Ludvík Pytlíček, jeden z našich nejznámějších filatelistů. Ve své sbírce prvorepublikových známek, která se řadí k nejvýznamnějším na světě, má i on několik skvostů s „tatíčkem“. Patří mezi ně například orazítkovaný čtyřblok dvoukorunových známek v modré barvě.
Na první pohled vypadá jako běžná použitá kombinace známek, odborně řečeno frankatura. Jenže všechny čtyři známky mají místo vodorovné svislou průsvitku. A hned je z nich rarita, která nemá ani katalogovou cenu. Pytlíček čtveřici známek prodávat nechce. Pod milion korun by ale prý semilský sběratel určitě nešel.
Špatně perforovaný TGM Masaryk je také asi jediným prezidentem, na němž se dá ve filatelii dobře vydělat i dnes. Prvorepubliková pošta známky s jeho portrétem chrlila ve velkém. Nejen ty bezvadné, ale i ty, kde je Masaryk v jiné barvě, má špatnou perforaci nebo je zploštělý.
První prezident se přitom na známkách objevil oklikou – šlo o přísně vzato samizdatové známky takzvané skautské pošty, která fungovala jako paralelní doručovací služba mladé republiky do konce listopadu 1918. Několik stovek skautských známek dostalo 21. prosince dodatečné razítko „Příjezd presidenta Masaryka“. A přetisk s vůbec první zmínkou o TGM z nich udělal raritu. Dnes se prodávají za několik desítek tisíc korun. Musejí být ovšem pravé. Raritní známky s Masarykem patří zároveň mezi ty nejčastěji falšované. Co začalo jakýmsi prvorepublikovým „tweetem“ k návratu TGM do vlasti, pokračovalo masovou produkcí. Masaryk se na „svých známkách“ objevil s brigadýrkou, kloboukem i prostovlasý, dívá se na nás zprava i zleva. Celkem jde asi o dvacet různých portrétů. Fenomén TGM na známkách neskončil ani po smrti zakladatele novodobého českého státu v roce 1937. „Lidé Masaryka měli rádi nejen v reálu, ale i na známkách.
Tiskl se ještě v době, kdy na Pražském hradě seděl Edvard Beneš,“ vysvětluje Pytlíček s tím, že právě s Benešem se moc neobchoduje. A to přestože byl jediným žijícím člověkem, který na známku pronikl ještě za Masarykova života. Prezident budovatel, jak se Benešovi přezdívá, strávil na Hradě jen necelé tři roky, a tím pádem se stihlo vydat relativně málo známek – těch obyčejných i těch chybných, které by dnes mohly vydělávat. Nejběžnější Beneš v hnědé barvě se prodává za korunu.
Háchu zastoupil Hitler Jediným prezidentem v řadě, který se na známce nikdy neobjevil, byl protektorátní politik Emil Hácha. V době, kdy bylo Československo zbaveno pohraničí a zbytek okupován Německou říší, se na pohlednice a dopisy lepil říšský vůdce Adolf Hitler. Přísný portrét „führera“ vyšel v kompletní nominální sadě v roce 1942 a pak pravidelně jako dárek k Hitlerovým dubnovým narozeninám.
Poslední protektorátní známka s portrétem Hitlera vyšla v únoru 1945, necelé tři měsíce před osvobozením.
Po druhé světové válce se na známky načas vrátili Masaryk a Beneš. Čím dál častěji ale prvorepublikoví velikáni soupeřili s novou ikonografií. V září 1947 vyšla čtyřkorunová známka k desátému výročí úmrtí TGM. O měsíc později už se na pultech objevila cenina k třicátému výročí bolševické revoluce v Rusku. Komunisté včas pochopili, že známky znamenají možnost, jak na malé ploše vyjádřit poselství, které se rozšíří v nákladu mnoha milionů kusů mezi úplně všechny občany. A často i do peněženek, kde jinak lidé nosívají fotky svých dětí.
Novým pánům na Pražském hradě se zase zalíbila monarchistická tradice prezidentských portrétů, kterou Československo převzalo z dob rakousko-uherského císařství.
Klement Gottwald se na známce objevil v říjnu 1948, čtyři měsíce po inauguraci. A pak už pošta portréty prvního „dělnického prezidenta“ jen chrlila. Ještě do konce roku vydala pamětní aršík ke Gottwaldovým dvaapadesátým narozeninám (ten se dnes prodává za 25 korun), hned počátkem roku 1949 šel do trafik „Kléma“ v beranici k prvnímu výročí únorového převratu. Následovala emise dvojportrétů Gottwald-Stalin. Doprovodu sovětského vůdce se ostatně Gottwald jen tak nezbavil ani po smrti – smuteční známky k úmrtí obou komunistických předáků vyšly pouhý týden po sobě.
Mohlo by se zdát, že až do roku 1990 splývá posloupnost československých prezidentů na známkách v jedinou masu zaměnitelných zoubkovaných portrétů. I v tehdejší masové produkci lze ale najít unikáty. Příliš rychlé dějiny Práce na vyrytí známky podle schválené předlohy a jejím vytištění zabere zhruba půl roku a někdy se stane, že politické dějiny jsou rychlejší než ruce rytců a tiskařů. Například pamětní aršík k padesátému výročí vzniku Československa s prezidentem Antonínem Novotným se začal připravovat koncem roku 1967. Záhy to však s bodrým Tondou, který hrával po hospodách mariáš, začalo jít s kopce. V lednu 1968 byl odvolán z funkce tajemníka strany a koncem března se vzdal i postu prezidenta. Aršík se nikdy nedostal do oběhu a dnes existuje jen jediný exemplář. Právě ten, který Novotný dostal na odchodnou jako cenu útěchy. V roce 1996 byl nabízen za 200 tisíc korun – patrně od dědiců někdejšího prezidenta.
Ještě dobrodružnější detektivkou je příběh pamětního aršíku k osmdesátým narozeninám prezidenta Ludvíka Svobody v roce 1975. Než pošta stačila známku na luxusním finském papíru vydat, byl generál odstaven od moci. Zbyly ale zkušební otisky první varianty, které měly být úředně skartovány.
Evidentně se to nepovedlo: šestnáct aršíků se ztratilo a objevily se na černém trhu. Za kus raritní a oficiálně vlastně neexistující známky se platilo 20 tisíc korun. Dnes má ilegální Svoboda hodnotu zhruba dvacetinásobně vyšší. Kolik takových samizdatů dosud existuje, ale není úplně jasné. „Tehdy celou věc vyšetřovala kriminálka a mnozí sběratelé raději tvrdili, že známku spláchli do záchodu,“ vzpomíná na „kauzu Svoboda“ Ludvík Pytlíček.
Havel ve svetru Řevnivost nepanovala jen mezi komunistickým establishmentem, ale i mezi samotnými rytci známek. Na sklonku roku 1989 se například vůbec nejplodnější autor československých známek Josef Herčík pokusil prosadit svůj alternativní návrh vroubkovaného portrétu Václava Havla ve svetru a s rozcuchanými vlasy. Nakonec ale disident nastupující na Pražský hrad narychlo schválil státnicky uměřený návrh Miloše Ondráčka.
Ondráček se podílel i na známce Havlova nástupce Václava Klause. Zatímco Havlovi stačilo několik minut, Klaus vybíral dlouhé týdny, než známkový portrét podle předlohy Oldřicha Kulhánka schválil.
I když se i mezi miliony vroubkovaných Havlů a Klausů najdou chybně vyvedené rarity, většinou nejsou předmětem zájmu sběratelů. „Dvacet let je na známku opravdu krátká doba. Aby se docenila její hodnota, je třeba počkat,“ říká Pytlíček. Také Zeman je hodně pomalá a nejistá investice. Pokud nepůjde o raritu, najde své místo v albu jen jako jedna ze stovek poštovních známek doplňujících kompletní řadu od roku 1993. Prezidenti určení na dopisy žádným sběratelským hitem nejsou. Zájem o filatelii jako náročný koníček i investici do špatně odvedené práce tiskařů nijak nepodnítí. „Po Naganu jsem navrhoval, aby se vydaly jednokorunové známky se všemi hokejisty. Děti by to sbíraly a různě vyměňovaly a vychovali by se tak noví filatelisté. Ale to víte, neposlechli mě,“ uzavírá Pytlíček.
Mistři prezidentských štočků Významní rytci českých známek
Karel Seizinger (1889–1978) Rodilý Němec byl žákem Maxe Švabinského a až do roku 1934 ryl všechny československé známky včetně Masaryků. Později pracoval pro jugoslávskou poštu a nizozemskou tiskárnu cenin.
Bohumil Heinz (1894–1940) Mezi lety 1934–39 vytvořil 23 různých známek, v době protektorátu pracoval na známkách s krajinnými motivy. Spolupracoval také s londýnskou tiskárnou Thomas De La Rue. Česká pošta vydala v roce 2000 jeho Masaryka s dítkem.
Jaroslav Goldschmied (1890–1977) Nestor české rytecké školy, za první republiky autor mnoha úprav masarykovského motivu. Byl odborníkem na ocelotisk a technickým ředitelem pražské tiskárny Unie. Rytec masarykovské série z roku 1925.
Jindřich Schmidt (1897–1984) Autor, který se podepisoval jako Jindra S., vytvořil přes 400 známek. Jeho první prací byl Adolf Hitler shlížející z okna Pražského hradu, Schmidt je jako výtvarník i rytec podepsán také pod známkami Gottwalda, Zápotockého, Novotného a Svobody.
Josef Herčík (1922–1999) Politicky angažovaný komunista je nejen autorem Husákovy známky, ale i první známky České republiky z roku 1993. Nejplodnější rytec Československa se neúspěšně pokoušel prosadit svůj portrét „civilního“ Havla ve svetru.
Miloš Ondráček (nar. 1936) Rytec českých bankovek se podílel na všech známkách polistopadových českých prezidentů – Havla, Klause a nově také Zemana. V roce 1998 vyhotovil známku pro americkou poštu. Zdroj: Infofila.cz
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz