analýza Prezidenta nebudou volit občané v přímé volbě, ale poslanci a senátoři. Největší šance se tak otevírají kandidátovi, který bude nakonec nejméně vadit. Na to, že by volili svého prezidenta sami, mohou po minulém týdnu občané zapomenout.
analýza
Prezidenta nebudou volit občané v přímé volbě, ale poslanci a senátoři. Největší šance se tak otevírají kandidátovi, který bude nakonec nejméně vadit.
Na to, že by volili svého prezidenta sami, mohou po minulém týdnu občané zapomenout. Poslanecká sněmovna minulý týden totiž zamítla dva konkurenční návrhy, které měly právě umožnit přímou volbu hlavy státu. První návrh předložila skupina poslanců Koalice, druhý připravila ODS. Oba návrhy se lišily ve způsobu volby - zatímco ODS preferovala jednokolový způsob volby, koaliční návrh sázel na dvě kola. Do druhého by postoupili dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního. Už v systému přímé volby se tak skrývá čertovo kopýtko, byť v důvodové zprávě oba návrhy argumentují tím, že má být zvolena výrazná charismatická osobnost. V druhém kole bývá většinou zvolen kandidát, který nejméně vadí. T o si ostatně ODS a Koalice již několikrát vyzkoušely při volbách do Senátu. V nepřímé volbě, tedy volbě poslanci a senátory, je hledisko „nejmenšího zla“ ještě umocněno. Vedle vhodnosti či nevhodnosti kandidátů k tomu navíc přistupují vzájemné obchody mezi stranami, které opět nepřejí výrazným osobnostem. Zdá se tak již více než jisté, že lidovci pustí podporu svému kandidátovi Petru Pithartovi za podporu Otakaru Motejlovi, pokud ČSSD tento týden rozhodne na základě vnitrostranického referenda, že Motejl bude oficiálním kandidátem socialistů na nejvyšší státní post. Jeho vítězství totiž zatím není jisté. Nejenom proto, že v referendu zvítězil Zeman. Toho ostatně Špidla již odsunul do druhého kola, kde si přál sám Zeman kandidovat. Jak se ale chtějí vyrovnat v Lidovém domě s tím, že původně očekávaný outsider Jaroslav Bureš získal ve stranickém referendu od členů ČSSD druhé místo? Náměstek ministra spravedlnosti má přitom podporu druhého muže ve straně Stanislava Grosse, zatímco k podpoře Motejla se oba jeho nominátoři Pavel Rychetský a Vladimír Špidla příliš nehlásí. Na Motejla by ale byli za cenu zřejmě některých personálních ústupků ochotni přistoupit i unionisté, a za cenu Pithartova předsednictví v Senátu i lidovci. T o se ale o Burešovi říci nedá. Jasné zatím není ani to, zda svého kandidáta postaví opět komunisté. Velké šance by ale mimo vlastní klub rozhodně neměl. Ať již nakonec bude přihlášen do boje o prezidentský úřad ten či onen kandidát, jasné je jedno. Klaus, ani Zeman, tedy dvě nejvýraznější osobnosti, které by mohly na Hradě po odchodu Václava Havla zasednout, to lehké mít nebudou. Spíše se na jejich úkor prosadí šedivý průměr - tedy kandidát, který nebude vadit, ani zlobit.
