Pokud Zeman tyto volby nevyhraje, vystaví si politický účet nikoli za své současné názory, ale za desítky let střádané dopady životního stylu na vlastní zdraví.
Ptal se prý kdysi kdosi francouzského prezidenta Frangoise Mitterranda, co člověk potřebuje ze všeho nejvíc, aby se stal úspěšným politikem. „Hroší kůži,“ zněla lakonická odpověď. Když se podíváte na seznam uchazečů o úřad prezidenta České republiky, máme tady opravdové eso jenom jedno. Jsou-li totiž historky z natáčení o Miloši Zemanovi pravdivé aspoň z nepatrné části, pak tady v něm máme opravdivé „mnohozvíře“. Kromě kůže z „vodního koně“ má mít ještě lstivost starého lišáka, sloní paměť a kachní žaludek. Možná ale ani tenhle arzenál nebude stačit.
Štěpení v pubertě
Vzhledem k vysokému počtu nerozhodnutých voličů a silnému tvrdému jádru příznivců Miloše Zemana bude drama nejen to, kdo postoupí do druhého kola, ale především to, zda „ten druhý“ předvede neuvěřitelné a podaří se mu získat všechny, kteří hlasovali pro ne-Zemana, a ještě nějaké nerozhodnuté přibrat.
Dost možná budou mít pravdu lidé, kteří říkají, že o budoucím prezidentovi rozhodnou voliči hnutí ANO. Tuším, že Bill Clinton byl tím, kdo ve své kampani inzeroval, že kdo dá hlas jemu, dostane „dva za cenu jednoho“, tedy včetně jeho manželky Hillary. Pravda, tohle platilo v dvaadevadesátém. Po pětadvaceti letech zkouší stejný fígl Miloš Zeman. Nikoli s první dámou, ale s Andrejem Babišem, kterého jeho voliči udrží u moci pouze v případě, že do balíčku přihodí i Miloše Zemana.
Podle všeho se totiž ANO rozkročilo velmi doširoka a docela vysokému procentu jeho voličů by vůbec nevadil ani Jiří Drahoš, současná jasná dvojka. Přitom to nemusí být ani tak kvůli zahraničněpolitické orientaci nebo současným názorům na dění v Česku. Takhle sofistikované to není. Důvod, proč se „aňáci“ nakonec mohou zdráhat přistoupit na nabídku „dva v jednom“, spočívá spíš ve vzpomínkách na Zemanovy virózy a vůbec v obavách o zdravotní stav pana prezidenta.
Na Pražském hradě se vystřídalo 11 prezidentů. Podívejte se na přehled
Jak ukázaly „studentské volby", republika se nám politicky výrazně štěpí snad už v pubertě.
Pražská kavárna potvrzuje dobrou schopnost reprodukce, neboť na zdejších gymnáziích dostal téměř polovinu hlasů Jiří Drahoš (47,02 procenta) a Miloše Zemana předběhli ještě Marek Hilšer (16,27 procenta), Pavel Fischer (12,09 procenta), Mirek Topolánek (8,11 procenta) a Michal Horáček (7,11 procenta).
To ogaři a děvuchy z Moravskoslezského kraje to vidí jinak, protože tady vyhrál Miloš Zeman se skoro pětatřiceti procenty hlasů a Drahoš dostal necelou pětinu.
Pražské anywheres
Výrazné rozdělení země na kosmopolitní velké aglomerace a majoritu žijící v regionech, které se odlišují nejen ekonomicky a sociálně, ale i politickými preferencemi, není nic nového ani specificky českého.
Přesný ekvivalent toho samého fenoménu najdete v němčině v podobě „Ost-West Spaltung“ a nově i „Nord-Sud Spaltung“ anebo v angličtině. „Somewheres“ mají být regionálně zakotvení, sociálně konzervativní příznivci brexitu, kteří chtějí, aby Poláci, Litevci, Rumuni, Slováci a samozřejmě i Češi „táhli zase domů“. Pražská kavárna má svoje londýnské zrcadlo v „anywheres“.
O volbě prezidenta čtěte více v rubrice Prezidentské volby 2018:
