Osoba prezidenta má být alespoň v mých očích důstojná, důvěryhodná, morální autorita. A také člověk, který se umí chovat a umí říct nahlas svůj názor, i když třeba nekonvenuje aktuální politické situaci.
I když s Václavem Klausem většinou nesouhlasím a prostě přiznávám, že jej nemám rád, v zásadě i on tuto vizi prezidenta naplňuje.
Teď se bude hledat, a to hlasem všeho lidu, jeho nástupce. A nevím jestli je to parným létem, které zastřelo některým mysl, ale kdo všechno se chce do souboje o hradní křeslo pustit, nad tím už zůstává rozum stát. Z volby hlavy státu se tak pomalu ale jistě stává fraška.
Když svou kandidaturu ohlásí advokátka Klára Samková, člověk si řekne, že už se asi dlouho neviděla v médiích a je jí to líto. Na jakoukoli funkci se deroucí Jana Bobošíková nepřekvapí snad nikoho. Příběh o tom, jak z recese nakonec vznikl vážný nápad bojovat o kancelář na Hradčanech hudební skladatel Vladimír Franz, už frašku jen dokresluje. Ano jsem konzervativní, a proto, ačkoli jde o vysoce vzdělaného člověka, za nímž stojí skvěla práce, jeho image jej podle mého skutečně diskriminuje z tohoto klání. Nebo se snad chceme před světem prezentovat jako národ Šmoulů?
Další komentáře autora:
A nejnověji se do pelotonu (jak příhodné pro někdejšího závodního cyklistu) hodlá připojit podle Deníku Insider také bývalý šéfrozvědčík Karel Randák. Z podstaty jeho předchozího působení je řada jeho kroků zahalena tajemstvím. Má snad národ vést a reprezentovat člověk, kdo se živil sledovačkami? Pravda na východ od nás to exagent KGB úspěšně dělá již ve třetím volebním období. I když připouštím, že toto srovnání je pro Randáka příliš příkré.
Jestli rychle neskončí okurková sezóna, bojím se, že by se do bitvy o Hrad mohla pustit třeba i Helena Vondráčková. A to by teprve byla show.
