PŘEŽIJÍ VSTUP DO EU?

Polské ekonomické zóny

Každý měsíc se v tisku objeví zpráva, že některý z velkých světových koncernů staví nebo hodlá stavět svůj závod v Polsku. Kouzlo, které působí na investory jako vábení sirén, tkví ve zvláštních ekonomických zónách s daňovými úlevami. Mají vlády jiných zemí uši zality voskem, nebo je výhodnost zón sporná?

Jihokorejské Daewoo, německý Opel z amerického koncernu General Motors, japonské Isuzu a Toyota, italský Fiat či německý Volkswagen mají kromě produkce aut jedno společné. Jejich manažery dokázala přesvědčit nabídka polské vlády v podobě ostrůvků, na nichž jsou investoři po několik let osvobozeni od daní. Polsko jich má celkem sedmnáct. V těchto zónách s vysokou nezaměstnaností, někdy dosahující až 40 procent, a se zpravidla jediným převládajícím průmyslovým odvětvím mají investoři šanci získat většinou na období dvaceti let různé daňové úlevy. Není přitom rozhodující, zda je podnikatelský subjekt domácí nebo přichází ze zahraničí. Podniky, které se rozhodnou zde investovat, mohou využít stávající technickou infrastrukturu a další majetek ležící ladem, jako výrobní haly, sklady a dopravní zařízení, ale většinou jde o takzvané projekty na zelené louce. Cíl budování zvláštních ekonomických zón je nasnadě: vytvořit nová pracovní místa, zlepšit využití stávajícího fixního kapitálu a technické infrastruktury, přitáhnout nové investice do hospodářsky zaostalých regionů stižených vysokou nezaměstnaností a podnítit vývoz. Firmy, které se rozhodly v těchto zónách investovat, mohou po splnění podmínek daných výší investice nebo počtem vytvořených pracovních míst získat částečné nebo úplné osvobození od platby 34procentní daně z příjmu právnických osob anebo z daně odečíst výdaje na investice, mohou také uplatnit zrychlené odpisy. Všechny firmy podnikající v zónách jsou osvobozeny od daně z nemovitostí. Stát investorům ručí za to, že přiznané úlevy potrvají po celou dobu životnosti zóny, která je ve většině případů dvacet let. Pro prvních deset let trvání firmy se většinou přiznává plné osvobození od daně ze zisku, po uplynutí této doby pak jen poloviční. Výše úlev však v očích evropských institucí může ohrožovat hospodářskou soutěž, a proto Polsko před vstupem do EU čekají nelehká jednání. Většinu zón spravují zvláštní společnosti, založené buď v podobě akciové společnosti, nebo společnosti s ručením omezeným, které plně ovládá polské ministerstvo hospodářství. Pouze EURO Park-Mielec a Tarnobřegskou zónu spravuje státní agentura pro průmyslový rozvoj.

České váhání Zvláštní ekonomické zóny byly v Polsku založeny na základě zákona z října roku 1994. První vznikla rok po vydání zákona v říjnu 1995 jako EURO-Park Mielec. Roli pionýra na sebe vzala dále Suwalská zvláštní zóna, v níž dnes na 432 hektarech podniká pět firem, i když povolení získalo 35 společností. Největším investorem v oblasti, která se může pochlubit čistou přírodou a kterou naopak trápí vysoká nezaměstnanost, se stala firma Sung-ZEM Polska, která vyrábí světla a elektrické vybavení pro automobily jihokorejské Daewoo. Jako třetí byla založena zóna v Katovicích v rámci vládního restrukturalizačního programu kraje závislého na těžbě černého uhlí a na hutním průmyslu. S podmínkou minimální investice ve výši dvou milionů ECU přilákala ta- to oblast americké průmyslové giganty, jako General Motors a automobilku Delphi nebo japonskou Isuzu Motors. Plánované investice těchto tří skupin představují 420 milionů eur. Katovická zóna může být lákavá i pro investory z blízkého Ostravska a Těšínska. Zatím zde však podniká jediná česko-polská firma, rapotínská společnost VAB Tychy, která do jedné z částí areálu investovala kolem jedenácti milionů eur a zaměstnala 200 lidí. Tato firma dodává součásti karosérií automobilce General Motors. „Do dvou let chceme investovat dalších jedenáct milionů eur. Evropská unie sice tvrdí, že zóny za pět let zruší, avšak tyto firmy zde zůstanou, uvedl ředitel společnosti VAB Tychy Czeslaw Tomkowicz letos v březnu pro ČTK. Další čeští podnikatelé o polské zóny ale zájem příliš nejeví. Například na Czechtrade se už rok nikdo z podnikatelských kruhů neobrátil pro informaci o těchto zónách.

Specifická kouzla
Druhá vlna zakládání zvláštních ekonomických zón byla zahájena v dubnu 1997, kdy byla otevřena Valbřichovská zóna, která leží v bezprostřední blízkosti České republiky a Německa a na jejímž území se nachází devatenáct hraničních přechodů; následovaly další dvě zóny. Každá ze zón má vlastní požadavky či preference typu průmyslu. Například v posledně zmiňované vítají podnikatele, kteří operují v elektrotechnice, strojí- renství, kovoprůmyslu a v oděvním a textilním průmyslu. O tuto zónu by se podle tisku měla zajímat automobilka Toyota Motor Corp. Japonský deník Nihon Keizai Shimbun před týdnem napsal, že automobilka na tomto místě a poprvé ve střední a východní Evropě hodlá do roku 2000 investovat kolem 165 milionů eur a zaměstnat na 300 lidí. Firma zatím vyjednává s polskou vládou o tom, zda skutečně v Polsku ještě letos otevře závod na výrobu mechanických převodovek do 200 tisíc aut ročně. Tyto převodovky by se měly montovat do modelů Yaris a Corolla, které budou sjíždět z výrobních linek v severní Francii, respektive v Británii. Do počátku roku 1998 pak ustavilo ministerstvo hospodářství dalších třináct zón, a tak jejich počet dosáhl dnešních sedmnácti. Společnosti, které dnes operují v polských zvláštních ekonomických zónách, v nich již investovaly více než 5,5 miliardy dolarů. Podle zprávy polského ministerstva hospodářství z konce loňského roku dostalo povolení podnikat v těchto zónách 154 firem a novou práci zde našlo na 23 tisíc lidí. Některé ze zón mají navíc tu výhodu, že se nacházejí poblíž polských univerzit, odkud firmy mohou rekrutovat kvalifikované zaměstnance. To je případ Lodžské a Krakovské zóny. Příhraniční zóny zase přinášejí úsporu nákladů na přepravu při vývozu. Polské podnikatelské ráje se nacházejí i v blízkosti hlavního města nebo v napojení na hlavní dálnice či letiště. Jedna ze zón zaplnila vojenský prostor, který dříve obývali sovětští vojáci, další využila areálu zastavené jaderné elektrárny. Některé využívají budov a dalších zařízení zkrachovalých, nedokončených projektů nebo zavřených firem. I když podmínky a výhody jsou jasné, stále nejsou všechny zóny dostatečně zaplněny. Ty nejnovější z konce roku 1997 dokonce musely zahájit marketingovou a reklamní kampaň, aby upoutaly zájem a přesvědčily investory. Ve všech případech platí, že kdo dřív přijde, bude si moci vybrat lepší kousky, zdůrazňuje obchodní informační středisko pro střední a východní Evropu (CEEBIC), které o zónách stručně informuje na internetových stránkách.

Vedlejší účinky Aby ministerstvo hospodářství uklidnilo stávající investory a přitáhlo nové, ujišťuje zájemce, že firmy, které zapustí ve zvláštních ekonomických zónách kořeny, budou moci využívat úlev i po vstupu Polska do Evropské unie. Je třeba ovšem pamatovat, že zvláštní zóny představují pro Polsko problém právě při začleňování do Evropské unie. O tom, zda velkorysá nabídka investorům nebude mít jen jepičí život, rozhodnou až sofistikované rozhovory mezi varšavským a bruselským týmem vyjednávačů. „Domníváme se, že se nám podaří dohodnout tak, aby zóny zůstaly. Zatím to není obrovský problém, ale diskutuje se o tom, řekla pro týdeník EURO zástupkyně polského obchodního atašé v Praze Monika Olechová. V případě, že by se Polsko muselo vzdát těchto vymožeností, naskýtá se otázka, zda ti investoři, kteří do zón vstoupili, v nich zůstanou. Tato otázka vyvstává i po vypršení většinou dvacetileté životnosti zón. Další potíže mohou nastat, pokud má upřednostňovaná firma na polském trhu konkurenci. Na tento problém hlasitě upozornila na počátku května Polská obchodní komora (KIG), které se nelíbí, že podporu získávají i velké zahraniční koncerny, které jsou přímými konkurenty domácích firem. Komoře se podařilo zabránit vstupu nejmenovaného zahraničního výrobce domácích spotřebičů do nejmenované zóny a následovat budou další dva protesty. Zahraniční firmy, které využívají výhod zvláštních ekonomických oblastí, jsou jasně v lepší pozici než domácí firmy a mohou přivodit jejich bankrot. V každém případě však Polsko sází na stejnou kartu jako Irsko. Věří, že jednou přilákaní investoři své podniky neopustí. Tuto tezi potvrzuje i Monika Olechová. Podle ní je neprav- děpodobné, aby investoři, kteří postavili své závody v Polsku na zelené louce, přenášeli své firmy po dvaceti letech jinam. Čeští politici jsou ve vztahu k modelu zvláštních zón opatrní. „Myslím, že i u nás mají investoři připraveny dobré podmínky, prohlásil senátor Mirek Topolánek z ODS, který letos navštívil jednu z polských zón. „Legislativu máme dostatečnou. Problém vidím ve státních úřednících. Polští jsou pružnější než čeští.