Jako první na problém upozornil státem vlastněný podnik Čepro, který od dceřiných firem Agrofertu nakupuje bionaftu za zhruba dvě miliardy korun ročně. Vedení podniku si vyžádalo právní analýzu s cílem poznat, kdo je skutečným koncovým vlastníkem Agrofertu a jak na situaci reagovat. Analýza má být hotová do konce srpna.
Její výsledek bude mít pro další fungování podniků spjatých s Andrejem Babišem zásadní význam.
Podle propočtu týdeníku Euro totiž jen loni firmy náležející do skupiny Agrofert získaly veřejné zakázky za více než 3,5 miliardy korun. Podniky zaměřené na výrobu biopaliv a těžbu dřeva jsou přitom na veřejných zakázkách existenčně závislé.
Audit z Bruselu to neřešil
Zákon o střetu zájmů - ve své přísnější podobě platné od roku 2017 - upravuje tuto záležitost velmi striktně. „Obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 procent účasti v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek jako účastník nebo poddodavatel, prostřednictvím kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Zadavatel je povinen takovou obchodní společnost vyloučit ze zadávacího řízení.“
S tvrzením, že Andrej Babiš převedl své „bývalé“ firmy do svěřenských fondů jen naoko a dál je reálně ovládá, přišla jako první v červnu loňského roku organizace Transparency International ČR. Upozornila, že ve slovenském rejstříku koncových vlastníků firem je nadále Babiš uveden jako ovládající osoba koncernu Agrofert. Po jistém váhání se věcí začala zabývat Evropská komise, která letos na konci května poslala do Prahy svou zprávu s jasným závěrem: Andrej Babiš je ve střetu zájmů.
Evropští auditoři poukázali na pravděpodobné porušení českého zákona o střetu zájmů podle jiného paragrafu, který se týká čerpání dotací a investičních pobídek skupinou Agrofert. Možné porušení zákona v souvislosti s veřejnými zakázkami kupodivu přehlédli. To však neznamená, že tento problém neexistuje.
Podle protikorupčního aktivisty Ondřeje Závodského, který pracuje jako analytik Nadačního fondu proti korupci, se firmy ze skupiny Agrofert svou účastí ve veřejných zakázkách mohou dopouštět trestného činu. „Z toho mohou být desítky nebo stovky soudních řízení a desítky trestních postihů manažerů Agrofertu i úředníků státu, krajů i obcí. Další obrovské náklady mohou vzniknout státu tím, že se z toho bude odvíjet nárok na náhradu škody ostatních uchazečů,“ uvedl Závodský.
Naopak vedení Agrofertu si zatím žádný problém nepřipouští. „Nevidíme žádný důvod, proč bychom se veřejných zakázek nemohli účastnit. Pan Andrej Babiš vložil akcie svých firem do svěřenských fondů, a naplnil tak vše, co po něm zákon vyžadoval. Ve veřejných zakázkách máme úplně stejné podmínky jako všichni ostatní,“ reagoval tiskový mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka. Navíc upozornil, že veřejné zakázky tvoří jen necelá tři procenta ročních tržeb holdingu.
Řepkový byznys v ohrožení
Největší závislost na veřejných zakázkách dlouhodobě vykazují dvě dceřiné firmy Agrofertu - Preol a Uniles. Lovosický Preol je největším výrobcem řepkové bionafty v Česku. Jedná se o biosložku, kterou musejí distributoři pohonných hmot povinně popřidávat do motorové nafty. Státem vlastněný podnik Čepro každým rokem nakoupí bionaftu zhruba za čtyři miliardy korun, z toho okolo poloviny dodávají dceřiné firmy Agrofertu.
Podle vyjádření mluvčí Čepra Jitky Černé se jen loni jednalo o bionaftu za 2,02 miliardy korun, kterou dodal Preol spolu s menším sesterským podnikem Primagra. Čepro nakupuje biopaliva na základě soutěží, v nichž uspějí uchazeči s nejvýhodnější cenovou nabídkou. Nikdo nemá nic jistého, podíl firem Preol a Primagra na dodávkách v posledních letech kolísal mezi 45 a 70 procenty.
Zpracovatel řepky Preol
Špatná zpráva pro Agrofert zní, že na evropském trhu je převis výrobních kapacit, a tak výpadek jednoho výrobce mohou lehce nahradit ostatní. Připomeňme si, že se v Česku nacházejí také výrobní závody na bionaftu v Ústí nad Labem a Liberci. Vzrostl by též dovoz; již dnes mají velký podíl na dodávkách Čepru dodavatelé ze sousedních zemí, jako například slovenské společnosti Slovnaft a Meroco.
Část trhu s biolihem kontroluje závod Ethanol Energy, který vlastní Agrofert napůl se slovenskými byznysmeny ze skupiny Envien Group. Ten by - v případě vyřazení firem spjatých s Andrejem Babišem z veřejných soutěží - mohl přijít řádově o stovky milionů korun ročně. Podobně jako Preol by musel hledat odběratele v zahraničí, což vzhledem k silné konkurenci nebude snadný úkol.
Státní lesy to neřeší
Vedle biopaliv lze nalézt ještě jednu oblast podnikání holdingu Agrofert se silnou závislostí na veřejných zakázkách. Dceřiná firma Uniles se uchází o lesnické zakázky, které vyhlašuje státní podnik Lesy ČR. Uniles, původně malý regionální hráč ze severočeského Rumburku, začal raketově růst po roce 2011, tedy od chvíle, kdy jej koupil Babišův Agrofert.
V současnosti již patří mezi největší smluvní partnery státních lesů. „Roční objem služeb za rok 2018 přesahuje 598 milionů korun, což v rámci všech zakázek daného typu činí 21 procent. Předpokládaný objem služeb za rok 2019 je 778 milionů korun, tedy 18 procent zcelkového objemu daných lesnických zakázek,“ uvádí k zakázkám Unilesu mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.
Z veřejných zakázek žijí, i když v menší míře, i některé sesterské firmy Unilesu. Wotan Forest posbíral jen menší sousta, v loňském roce se jednalo například o nákup dřeva od Správy Národního parku Šumava za pět milionů a dodávku sazenic pro Lesy hlavního města Prahy za necelé dva miliony. Firma Logistics Solution inkasuje na základě smluv s Lesy ČR a Správou Národního parku Šumava desítky milionů korun ročně za přepravu dřeva.
Zatímco Čepro zvažuje další postup, Lesy ČR nemají v plánu cokoli měnit. „V současné době neexistují ustanovení zákona vylučující společnosti z holdingu Agrofert zúčasti ve výběrových řízeních vyhlašovaných Lesy ČR. Podle platných údajů v evidenci skutečných majitelů právnických osob zapsaných do veřejného rejstříku nejsou podmínky pro vyřazení společností z holdingu Agrofert z veřejných zakázek Lesů ČR naplněny,“ říká Eva Jouklová.
Od akvaparku po věznice
Další podniky ze skupiny Agrofert se též účastní veřejných soutěží, i když jen v omezeném rozsahu. Obvykle jde o méně než jedno procento ročních tržeb. Ztráta přístupu k dodávkám veřejnému sektoru by je tedy existenčně neohrozila. Příkladem může být Lovochemie, která za poslední rok uzavřela smlouvy o dodávce kyseliny dusičné a kyseliny sírové státnímu podniku Diamo celkem za 25 milionů korun.
Vydatněji z veřejných zakázek žije málo známý podnik Centroprojekt Group, který je též součástí koncernu Agrofert. Za posledních dvanáct měsíců uzavřel šest desítek takových smluv - celkem za více než 75 milionů korun. Mezi ty největší patří obnova koupaliště ve středočeských Úvalech za 26 milionů korun a dodávka technologie do akvaparku v Mostě za 9,8 milionu korun.
Mediálně proslavený je naopak další podnik z holdingu - Agrotec se sídlem v Hustopečích. Média v loňském roce opakovaně informovala o zmanipulovaných zakázkách České pošty; v podezření tehdy byl mimo jiných i kontrakt na nákup pneumatik od Agrotecu. Ten své služby nabízí veřejnému sektoru stále. Například v minulém měsíci podepsal smlouvu o dodávce čtyř nákladních aut značky Iveco za 7,75 milionu korun. Hádejte komu? No přece České poště!
Mnohé veřejné zakázky nejsou mimořádné ani tak svojí finanční hodnotou, přesto jsou pozoruhodné. Dodavatel osiv a hnojiv AgroZZN si v minulých dvou letech „přilepšil“ provedením deratizace v Žatci, za což inkasoval celkem 567 tisíc korun. Kostelecké uzeniny na počátku loňského roku uzavřely s Vězeňskou službou ČR smlouvu, na jejímž základě se odsouzení ve Světlé nad Sázavou a Bělušicích podílejí na balení uzenářských produktů.
Další hřebík do rakve
Za normálních okolností by Agrofert nebyl ztrátou veřejných zakázek v Česku příliš ohrožen, do existenční krize by se dostaly „jen“ společnosti Preol, Ethanol Energy a Uniles Jenže současné okolnosti nejsou tak docela normální. Agrofertu hrozí současně ztráta veřejných dotací a investičních pobídek, které v součtu v poslední době dosahovaly až dvou miliard korun za rok.
Svěřenská opona: Babiš má stále plnou kontrolu nad majetkem Agrofertu
Klíčový obor Agrofertu - výroba syntetických hnojiv - je navíc pod tlakem kvůli nadbytku výrobních kapacit a snižování ziskových marží. Čistý zisk celého holdingu se propadl na jednu pětinu -z 8,6 miliardy korun v roce 2015 na 1,7 miliardy korun v minulém roce. Výše závazků u bank naopak od roku 2015 narostla skoro dvojnásobně na tíživých 44 miliard korun. Svým dílem může přispívat i skutečnost, že stále více lidí si pomocí mobilních aplikací filtruje produkty potravinářských firem „z holdingu“ a odmítá je kupovat.
Pokud si na závěr trochu zaspekulujeme, tak jestli něco donutí Andreje Babiše odejít z politiky, musí to být právě zhoršující se kondice firemního holdingu. Zní to tak trochu jako Sofiina volba v podání oligarchy. Buď zůstane premiérem a bude sledovat chřadnutí Agrofertu odstřiženého od veřejných zakázek, pobídek a dotací, nebo v politice skončí a zaměří svou pozornost na záchranu svého podnikatelského impéria.
Dále čtěte:
Komentář: Agrofert ukázal, že má co skrývat
Zadlužení Agrofertu u bank prudce narostlo, dosahuje už 44 miliard
Agrofert omezí investice, zaměří se na snížení dluhů
Babišův střet zájmů: auditoři EU zkoumají dokumenty ve Státním zemědělském fondu
Andrej I. Nedotknutelný. Vyšetřování kauzy Čapí hnízdo se natahuje
Politika dotací skosila třetinu evropských rodinných farem. Peníze shrábl Agrofert a spol.
