Evropa připravila direktivu proti diskriminaci mužů a žen
Na vlastní kůži to zažila mluvčí Fondu národního majetku Petra Krainová. „Byla jsem se v bance informovat, jak velký hypoteční úvěr by mi dali. Chtěla jsem si koupit byt. Bankovní úředník mi řekl, že by bylo dobré, kdybych se vdala. Nebo prý má radši o úvěr zažádat můj přítel,“ popisuje bankovní pohlavní diskriminaci Petra Krainová.
Všechny oslovené banky, které nabízejí v České republice své služby, sice popírají, že by braly ohled i na pohlaví žadatele o úvěr, ale podobnou zkušenost jako Krainová mají i další vysokoškolsky vzdělané mladé ženy. Typickým příkladem je tento dopis, adresovaný společnosti Gender Studies: „Před rokem se mi naskytla příležitost koupit si byt 1+1 v Nuslích za jeden milion korun. Po tom, co jsem oběhala Českou spořitelnu, Živnostenskou banku a ČSOB, jsem zjistila, že si buď pořídím partnera (nejlépe manžela), který se za mě finančně zaručí, nebo se za mě musí zaručit někdo další. Partnera nemám a odmítám si ho kvůli půjčce pořizovat! Vzhledem k tomu, že pracuji na úřadě, můj plat nedosahuje závratné výšky, navrhli mi pracovníci České spořitelny půjčku ve výši osmdesáti tisíc korun! To je opravdu hodně.“
Tisková mluvčí České spořitelny Klára Gajdušková stejně jako její kolega z ČSOB Milan Tománek tvrdí, že při rozhodování o přidělení úvěru nehraje mužství či ženství klienta žádnou roli. Pouze odpověď Renáty Pintravové z HVB Bank naznačila, že by finanční domy mohly sledovat i pohlaví. „Tuto charakteristiku sledujeme v pre-scoringové fázi rozhodovacího procesu, ale nemá žádný významný vliv na výsledné posouzení úvěryhodnosti klienta,“ napsala týdeníku EURO Pintravová. V doplňujícím rozhovoru vysvětlovala, že otázku pohlaví zjišťují jen proto, aby věděli, jestli je žadatel muž či žena. Vztah k rozhodnutí o schválení úvěru či o výši úrokové sazby to však prý nemá.
Lenka Simerská ze společnosti Gender Studies je přesvědčena, že k diskriminaci na základě pohlaví v bankách dochází. Byť zřejmě neoficiálně. „Individuální zkušenosti mých kamarádek, ale i zcela neznámých žen, které se samy na Gender Studies obrátily, podporuje i výzkum, který byl proveden v roce 1997 v Americe ve státě New Jersey. V jeho závěru je konstatováno, že ženy při jednáních o půjčkách pociťují diskriminaci kvůli svému pohlaví. Neustále dostávám rozhořčené dopisy, kde mladé, svobodné a nadprůměrně vydělávající ženy popisují, jak chtěly získat úvěr pro podnikání či hypotéku na dofinancování koupě nemovitosti a jak s nimi banka ´vymetla´. Je s nimi jednáno diametrálně odlišně než s mužskými klienty, kteří přicházejí za stejných podmínek. Příjmy a garance žen nestačí, protože ´by mohly otěhotnět´, zatímco muže se na jeho plány po potenciálním otcovství nikdo neptá,“ řekla Lenka Simerská.
Na rozdíl od bank, v případě pojišťoven je situace mnohem průhlednější. Ty vypočítávají u několika typů pojištění různé sazby pro muže a pro ženy a nijak se tím netají.
Žijte zdravě jako ženy.
Změnit tuto praxi se rozhodla řecká komisařka Anna Diamantopoulousová, která připravila návrh nové směrnice Evropské unie. Má odstranit znevýhodňování na základě pohlaví při nákupu zboží nebo služeb. Komisařka bojuje za to, aby ženám a mužům náležely rovné nabídky - se současnou diskriminační praxí je třeba skončit.
V důvodové zprávě k návrhu direktivy je argumentováno zvlášť pro případ pojišťoven (viz níže) a obecně pro ostatní instituce: „Diskriminace se spíše objevuje jako spontánní chování jednotlivců než jako obecná instrukce zaměstnancům, že se mají k mužům a ženám chovat rozdílně. Diskriminace založená na pohlaví při přístupu ke zboží a službám může představovat bariéru sociální a ekonomické integraci, zvláště v přístupu k financím. Například rozhodnutí o přidělení úvěru malým společnostem a fyzickým osobám bývá často ovlivněno pohlavím žadatele.“
V případě pojišťoven dochází ke stanovení různých pojistných částek pro muže a ženy kvůli statisticky prokazatelné různé průměrné délce jejich života a odlišnému rizikovému profilu. Ženy si musí v Evropě zpravidla připlatit za soukromé zdravotní pojištění a důchodové pojištění. U zdravotního pojištění to bývá u mladších žen zdůvodňováno pravděpodobným těhotenstvím a s tím spojeným pojistným plněním, u důchodového pojištění zase doloženou delší střední délkou života než u mužů. Naopak jsou ženy zvýhodňovány u pojištění pro motoristy, protože ze statistik vyplývá, že bourají méně často a s menšími následky než jejich mužské protějšky. Také z hlediska rizikového životního a úrazového pojištění jsou z pohledu pojišťoven spolehlivějšími klienty než muži.
Tuto praxi chce komisařka Anna Diamantopoulousová nyní odbourat. Argumentuje tím, že podle ní není pohlaví určujícím faktorem pro životní očekávání. Naopak je podle ní důležité, jak se kdo stravuje, kde bydlí, zda kouří, zda žije v partnerském svazku anebo zda je nezaměstnaný. Svůj postoj podporuje příklady z evropské praxe. Uvádí, že ve Francii už nyní bez jakýchkoli obtíží postupují podle jednotných tarifů v oblasti zdravotního i důchodového pojištění. Ve Švédsku – stejně jako v přistupující České republice - zase běžně kalkulují jednotné pojistné v pojištění vozidel. Z toho podle komisařky vyplývá, že takový postup nijak nezhoršuje vyhlídky na finanční zdraví pojišťovny. Usuzuje, že rozdílná kalkulace je založena spíše na léta zavedených zvyklostech než na zohlednění objektivních faktorů. Kromě toho za závažné považuje, že stát ve své politice sociálního zabezpečení kalkuluje stejně pro obě pohlaví. V očekávání slábnoucí státní účasti na zabezpečení občanů v blízké budoucnosti by to podle komisařky znamenalo při zachování současné komerční pojišťovací praxe masové znevýhodnění žen ve srovnání s dnešní situací, kdy sociální pokladna měří všem stejně.
Mluvčí pražské delegace Evropské komise Katharina von Schnurbeinová sdělila, že návrh Anny Diamantopoulousové „byl v listopadu přijat Evropskou komisí a minulý týden (1. prosince) byl předložen Radě ministrů, kde bude debatován a poté poslán do Evropského parlamentu“. Pojišťovny by po jeho případném schválení měly šest let, kdy by se na aplikaci direktivy měly připravit.
Vedoucí oddělení pro rovnost žen a mužů ministerstva práce a sociálních věcí Dagmar Zelenková říká, že Evropská komise má zájem, aby byla směrnice schválena ještě za irského předsednictví, tedy v prvním pololetí 2004.
Ředitel odboru komunikace České pojišťovny Richard Kapsa jejímu přijetí nevěří. „Ačkoli norma byla nyní schválena v rámci Evropské komise, její vstoupení v platnost je podmíněno ještě dalšími kroky – například jednohlasným schválením v Radě ministrů po konzultaci v Evropském parlamentu. Podle informací od našich zahraničních partnerů je šance, že navržená norma vstoupí v platnost, velmi malá.“
Průmysl bude mobilizovat.
Již nyní pochopitelně naráží na silný odpor z řad pojišťoven, které brání své rozdílné tarify. Prý lze rovnou pojistnou ochranu garantovat pouze při stejné míře rizika. Rozdílné kalkulace vycházejí z dlouhodobých statistik a časových řad, jejichž řeč je jednoznačná. Některé experty nyní téměř uráží skutečnost, že se v souvislosti s těmito projekcemi objektivních dat hovoří o „diskriminaci“.
Generální ředitel Federace národních asociací pojišťoven evropských zemí CEA (Comité Européen des Assurances) Daniel Schanté k tomu dodal: „S Evropskou komisí jsme její názory na nivelizaci pojistných událostí konzultovali. Diamantopoulousová zpochybňuje praxi, která je hluboce zakořeněna ve většině evropských zemí včetně České republiky. Neříkáme, že nechceme nic změnit, ale je třeba přemýšlet o následcích. Zásadní problém představuje důchodové pojištění. Pokud by se uvedené návrhy dostaly do praxe, tak by se pojistky zdražily pro všechny, a to by znamenalo problém především pro lidi s nízkými příjmy. Mohli bychom se dostat až na hranici chudoby. Před přijetím jakýchkoliv opatření je nutné provést simulaci těchto změn.“ Ve zpravodaji CEA pro management pojišťoven (z 12. listopadu 2003) lze však nalézt mnohem ostřejší formulaci: „S evropskými pojišťovnami návrh nebyl konzultován. Průmysl se musí mobilizovat, aby odmítl podobné neakceptovatelné procedury v budoucnu.“
Přírodu neobalamutíš.
Rovněž zástupci pojišťoven podnikajících na českém trhu se do „antidiskriminačního“ návrhu ostře pustili. Generální ředitel životní pojišťovny Aviva Austin Kimm uvedl: „Novou direktivu EU týkající se rovnosti spotřebitelů rozhodně nepovažujeme za pozitivní krok správným směrem. Konkrétně v oblasti životního pojištění bychom museli bezdůvodně zdražit naše produkty pro určitou část spotřebitelů, v tomto případě pro ženy, a to rozhodně nechceme. Podobně jako ostatní pojišťovny kalkulujeme sazby pojistného u našich produktů především na základě vybraných statistických údajů tak, aby pojistné odpovídalo pojistnému riziku u klienta z dané rizikové skupiny. Statisticky je zcela průkazné, že se ženy v České republice dožívají vyššího věku než muži a představují nižší pojistné riziko. Pokud bychom museli měřit všem jedním metrem, pak si ženy budou kupovat zbytečně drahé produkty a řada z nich o ně pravděpodobně ztratí zájem. Je to stejně nešťastný krok, jako kdyby pojišťovny nesměly zohledňovat u svých klientů například věk nebo zdravotní stav.“
„V případě přijetí nové direktivy v EU by pojišťovny musely změnit pojistné sazby tak, aby kompenzovaly statisticky podložené rozdíly u obou pohlaví. Je otázkou, jestli naopak takový krok nezapůsobí jako diskriminační,“ komentoval Petr Poncar, ředitel úseku pojištění osob pojišťovny Allianz.
„Platit stejné pojistné je technicky možné, ale neodpovídající skutečnému riziku. Z principiálního hlediska se nám to zdá nerozumné a zbytečné - cena za pojištění má v tom kterém případě odpovídat velikosti rizika. A to je silně závislé například na pohlaví, věku, délce trvání pojištění a podobně. Takže bychom teoreticky mohli uvažovat nikoliv o nivelizaci ceny jen pro případ muž-žena, ale požadovat stejnou cenu pro pojištěné bez ohledu na věk, popřípadě stejnou cenu bez ohledu na délku kontraktu,“ uvedl ředitel divize životního pojištění ČSOB Pojišťovny Karel Svoboda.
„Pokud by se rovnost spotřebitelů aplikovala tak, že by se doživotní penze počítala z celkové pravděpodobnosti dožití bez rozlišení na muže a ženy, vedlo by to zřejmě k tomu, že by muži vyhledávali jiné finanční produkty, kterými by se zabezpečovali na stáří, než důchodové připojištění,“ konstatoval výkonný ředitel Penzijního fondu České pojišťovny Tomáš Matoušek.
Tisková mluvčí pojišťovny UNIQA Eva Svobodová dodala: „Domníváme se, že za nějaký čas bychom mohli – dovedeno do absurdna – požadovat po pořadatelích sportovních soutěží, aby ženy i muži startovali společně a byli hodnoceni jako jedna kategorie. Tím bychom možná nastolili ´rovnost´ v podmínkách, ale přírodu bychom stejně neobelstili – muži by stále byli v cíli zpravidla první…“
Rozložíme pohlaví.
Ne všichni však považují srovnání pojistného pro muže a ženy za absurdní a argumenty pojišťoven za rozumné a racionální. Alena Křížková ze Sociologického ústavu Akademie věd se gender problematice věnuje dlouhodobě a říká: „V zásadě s návrhem komisařky Diamantopoulousové souhlasím. Rovné příležitosti mužů a žen je třeba prosazovat ve všech oblastech. Tedy i v pojišťovnictví je třeba odbourat vliv očekávání na základě pohlaví. Diskriminaci bych viděla ve vlivu pohlaví na cenu produktu. Ženy mají vyšší střední délku života, což významně souvisí také s jejich zdravějším životním stylem. Ovšem samozřejmě ani to nelze paušalizovat. Proč by měli být muži zvýhodněni například proto, že žijí méně zdravě? Na druhé straně si nemyslím, že by muži měli mít dražší havarijní pojištění jenom proto, že více bourají. Ale pokud vím, žádný výzkum, který by se týkal gender situace v pojišťovnictví, se zatím neuskutečnil a bylo by dobré udělat seriozní analýzu.“
Petra Krainová, která vystudovala sociální politiku na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity a spolupracovala se společností Gender Studies, tvrdí: „Pohlaví figuruje v matematických modelech pojišťoven jako zástupný faktor. Je třeba ho rozložit. Výzkumy ukazují, že podstatnější pro délku života je oblast, kde člověk žije, jeho životní styl či nejvyšší dosažené vzdělání. Navíc se na celou problematiku musíme podívat i jinou než ekonomickou optikou, optikou rovnoprávnosti mužů a žen, optikou evropské charty lidských práv, podle které musí mít všichni zaručena stejná práva bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženské přesvědčení a tak dále.“
„Tím, že pojišťovny dělají rozdíly mezi muži a ženami u jednotlivých druhů pojištění, posilují genderové stereotypy. ´Jsi chlap? Více řídíš, spíš nabouráš, případně rizikově řídíš.´ ´Jsi ženská? Budeš déle žít, musíš víc platit.´ Takové vidění zkresluje sociální realitu, zákonitě vede k diskriminaci a jako takové je nepřijatelné. Zajímalo by mě, jak se pojišťovny dívají na příslušníky etnických menšin. Uplatňují také stereotypní myšlení a nastavují lidem tmavé pleti vyšší havarijní pojištění, protože měli statisticky více nehod než bílí? To by zřejmě neprošlo společenskou kritikou,“ argumentuje Lenka Simerská ze společnosti Gender Studies.
Rezervovaný až odmítavý Sobotka.
Formulace českého stanoviska k návrhu směrnice zatím probíhá a vedoucí oddělení pro rovnost žen a mužů ministerstva práce a sociálních věcí Dagmar Zelenková nedokáže odhadnout, kdy bude hotova. Fakt je, že pokud bude nová směrnice schválena, stane se závaznou pro členské státy a Česká republiky bude muset její ustanovení promítnout do národní legislativy.
Ministerstvo financí zatím zaujímá k připravované direktivě rezervovaný až odmítavý postoj. „Víme o záměru Anny Diamantopoulousové, ale vše je zatím ve stadiu interních diskusí. Podle mých informací zatím převažuje názor, že současný systém je vyhovující,“ uvedla mluvčí ministerstva financí Eva Nováková s tím, že závazné stanovisko úřad zaujme, až bude o záměru Evropské komise konkrétně rozhodnuto.
Dagmar Zelenková z ministerstva práce a sociálních věcí tvrdí, že po stránce právní je u nás gender problematika v pořádku, horší je to s předsudky a gender stereotypy ve veřejném mínění. Ukázkou gender stereotypu jsou informace médií, ale i politiků (například Sedmička TV Nova v neděli 31. října) o údajném požadavku Evropské unie, že mezi třemi národními kandidáty na komisaře má být alespoň jedna žena. „Nic takového unie nestanovila,“ uvádí Dagmar Zelenková. „Její formulace zní: Každý členský stát určený podle systému rotace sestaví listinu tří osob, mezi nimiž budou zastoupena obě pohlaví.“ Rovný přístup je zde obsažen i ve formulaci – nejedná se o to, aby ženy byly privilegovány, ale aby měla obě pohlaví stejné příležitosti.
Problémy s rovnými příležitostmi ovšem mají všechny státy a jeho vyřešení je běh na dlouhou trať. Nejdále jsou v severských zemích. Tam se začali těmito otázkami zabývat už před třiceti lety, kdy se neziskové organizace i politické strany dohodly, že není dále únosné, aby ženská polovina obyvatel byla vyřazena z rozhodování o veřejných otázkách. Výsledkem bylo stanovení dobrovolných kvót politických stran pro zastoupení žen v jejich vrcholných orgánech. Ve švédském parlamentu je tudíž dnes čtyřicet procent žen, zatímco v Česku jen sedmnáct. Ani ve Švédsku ovšem není ideální situace v soukromých společnostech, v jejichž statutárních orgánech je žen jen šest procent.
Celosvětově se systematická pozornost gender problematice začala věnovat zhruba od počátku devadesátých let. Významným mezníkem byla konference v Pekingu v roce 1995, na níž se členské státy OSN zavázaly plánovitě a systematicky pracovat na zrovnoprávnění mužů a žen. Pokud jde o rovný přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání, postupu v zaměstnání a pracovním podmínkám, řídí se v Evropské unii směrnicí Evropského parlamentu a rady číslo 73 z loňského září, která novelizovala obdobný předpis přijatý již v roce 1976.
Ministr rovného pohlaví.
V Česku vzniklo roce 1998 z pověření vlády na ministerstvu práce a sociálních věcí oddělení pro rovnost mužů a žen. Od 1. ledna 2002 je na každém ministerstvu minimálně jeden člověk, který se touto problematikou zabývá. V roce 2002 byl vypracován Národní akční plán České republiky, obsažený v souhrnné zprávě o plnění priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti žen a mužů. V souladu s rámcovou strategií Společenství pro rovnost žen a mužů, kterou má EU na období 2001 až 2005, je stanoveno pět oblastí intervence v zájmu nastolení rovných příležitostí mezi oběma pohlavími. Jedná se o ekonomický život, rovnou účast a rovné zastoupení ve vedoucích funkcích, sociální práva, občanský život a role a stereotypy obou pohlaví.
Ve spolupráci se švédskými experty proběhl u nás loni a letos twiningový projekt zaměřený na zlepšení veřejného institucionálního mechanismu pro zavedení, posílení a kontrolu prosazování rovných příležitostí pro muže a ženy. Švédové mimo jiné doporučili, aby vláda vybrala některého z ministrů a pověřila ho spravováním této problematiky. Kdy se tak stane a zda to bude muž, nebo žena, ještě není známo. „Doporučení se momentálně tvoří a nelze uvést konkrétní datum,“ uvedla Dagmar Zelenková s tím, že momentálně má tuto problematiku v kompetenci ministerstvo práce a sociálních věcí. Mimoto byla zřízena Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, jejíž členy jsou představitelé jednotlivých ministerstev a ústředních orgánů většinou na úrovni náměstka ministra a zástupci odborů, zaměstnavatelů a neziskové sféry.
Významnou roli, především jako určitá zastřešující norma, by v prosazování rovných příležitostí mužů a žen mohl podle Dagmar Zelenkové sehrát takzvaný protidiskriminační zákon, který připravil vicepremiér Petr Mareš a jímž by se měla vláda v nejbližší době znovu zabývat. Jeho ryze praktický význam by mimo jiné spočíval v tom, že by bylo možné na změny v unijních předpisech reagovat v jednom zákonu a nepodstupovat složitý parlamentní maraton novelizace množství právních norem.
Vláda mimoto uložila ministerstvu financí, aby do konce června příštího roku připravilo analýzu současného stavu a metodiku, jak zajistit rovné příležitosti mužů a žen při sestavování veřejných rozpočtů. Tato otázka je ještě důležitější než rovné principy při uzavírání pojistek. O podobě rozpočtu rozhodují nadprůměrně zabezpečení muži vesměs plní sil a logicky do ní promítají své zájmy a názory.
Kolik ušetříte na pojistném změnou pohlaví
(měsíční výše pojistného v Kč pro ženu/muže pro rizikové životní pojištění (pro případ smrti) na pojistnou částku jeden milion korun na dobu 30 let)
Žena - Muž
- Allianz pojišťovna 414 - 875
- Česká pojišťovna 540 - 810
- ČSOB Pojišťovna 600 - 1000
- ING Pojišťovna 315 - 442
- Kooperativa pojišťovna 440 - 670
- Pojišťovna České spořitelny 431 - 1026
- UNIQA* 378 - 548
Pozn.: * = na 25 let, pojišťovna UNIQA nenabízí tento typ pojištění na 30 let
Zdroj: jednotlivé pojišťovny
