MAJITEL SAMOOBSLUHY V CENTRU PLZNĚ: Bohumil Maňas je majitelem obchodu na hlavním plzeňském náměstí. V centru krajského města jde prakticky o jedinou dosud fungující „klasickou“ samoobsluhu. O svých zkušenostech napsal Maňas čtenářům Profitu.
Malá prodejna se snaží zaujmout příjemným prostředím a ochotnou obsluhou.
MAJITEL SAMOOBSLUHY V CENTRU PLZNĚ: Bohumil Maňas je majitelem obchodu na hlavním plzeňském náměstí. V centru krajského města jde prakticky o jedinou dosud fungující „klasickou“ samoobsluhu. O svých zkušenostech napsal Maňas čtenářům Profitu. Do začátku 90. let jsem pracoval jako výzkumný pracovník ve Škodě Plzeň. Podnikat jsem začal v dubnu 1991 -impulsem byl návrat domu na náměstí Republiky mé manželce. Jeho součástí byla i prosperující samoobsluha. Oboru jsem nerozuměl, ale podařilo se mi získat dva mladé zkušené vedoucí. V počátku se do provozu zapojila celá má rodina. Protože nikdo nebyl z oboru, věnovali jsme se hlavně finančním, technickým a administrativním záležitostem. Prodejna sice byla prosperující, ale se zastaralým zařízením. Také celý navrácený dům byl po desetiletích socialismu v dezolátním stavu. ZLOMEM BYLO OTEVŘENÍ KAUFLANDU
Prodej se zvyšoval až asi do roku 1996. Potom se začalo projevovat otevírání super- a hypemarketů v Plzni. Od roku 1998 začaly tržby trvale klesat, do letošního roku se snížily o přibližně 30 procent, zatímco všechny složky nákladů stouply. Nejvýraznější vliv na tržby mělo otevření Kauflandu, který je na kraji městského centra a z náměstí tam lze dojít pěšky za necelých 10 minut.
Kaufland podle mého názoru konkuruje malým obchodům dosti podivným způsobem. Například rohlík prodávají za 70 haléřů - zatímco my od stejné pekárny odebíráme rohlíky (a ne zrovna málo) přes 14 let a kupujeme je za zhruba 1,14 koruny. Takových neuvěřitelných cenových podivností je celá řada.
NAHODILÉ NÁKUPY, PEČIVO A SVAČINY
Běžní zákazníci již u nás nedělají velké nákupy, tak jako v první polovině devadesátých let. Teď jde většinou jenom o drobné nahodilé nákupy a dále o pečivo a svačiny. Průměrná cena za jednu položku nákupu je nyní asi 11 korun, zákazník má v průměru 14 položek, takže průměrná cena jednoho nákupu je 154 korun.
V první polovině 90. let bývaly prodejní špičky v pátek odpoledne, před svátky a někdy i v sobotu. Nyní jsou páteční odpoledne dosti prázdná, lidé u nás nakupují hlavně ve všední dny během pracovní doby. Jsou to většinou zaměstnanci firem a úřadů z okolí nebo turisté. Chodí k nám i někteří lidé, co bydlí v blízkém okolí a nechtějí pro rohlíky, mléko a dvě lahve cestovat do obřího obchodu, kde musí dlouho chodit mezi mnoha regály a pak stát 10 minut u pokladny.
Čím si udržujeme zákazníky? Asi hlavně naší příznivou polohou na náměstí, rychlostí nákupu, velkým výběrem různého pečiva a specialit racionální výživy. Důležitá je také možnost si v malém prostoru rychle vybrat mezi velkým sortimentem, stejně jako příjemné prostředí a ochotná obsluha. Významně nám pomáhá skutečnost, že jsme součástí českého maloobchodního řetězce SVOP.
MĚSTO NÁS NEPODPOŘILO
V našich nákladech jsou největší položkou mzdy. Máme pracovníky na trvalý pracovní poměr s pěti týdny dovolené. Druhou položku stále tvoří investice do zařízení obchodu a oprav, další výdaje jdou na energie a jiné režijní náklady. Díky tomu, že sídlíme ve vlastním domě, nelze mluvit přímo o nájemném, ale dům byl vrácen v žalostném stavu, takže většinu zisku používáme na jeho opravy. Město nás nikdy v ničem nepodpořilo, mimo dopravního značení před obchodem, které nám - byť s omezením - umožňuje skládání zboží. A i toto značení jsem původně musel na úřadech doslova vyběhat, na vlastní náklady instalovat a potom předat správci komunikace.
PROBLÉMŮ STÁLE PŘIBÝVÁ V současné situaci mohou malí obchodníci přežít, jen když mají nějakým způsobem výhodnou polohu, malý nájem nebo vlastní dům. Další podmínkou jsou zkušenosti, velké úsilí a finanční rezervy. Začínající obchodník, byť mladý a pracovitý, nemá podle mne žádnou šanci - nedostane provozní úvěr na nákup zboží a už vůbec ne investiční úvěr. V roce 1991 byl začátek podnikání relativně lehký - na všech úřadech tehdy byli úředníci velmi vstřícní, předpisy jednoduché a získat úvěr bylo možné. Nyní se v chodbách úřadů tísní před dveřmi řady trpělivých žadatelů, aby byli po vstupu do kanceláře úředníkem většinou posláni na jiný úřad a nebo opravovali chybně vyplněný tiskopis. Administrativní nároky na malého obchodníka se třemi zaměstnanci jsou stejné jako u velkého řetězce se stovkami pracovníků. Přitom malý prodejce si nemůže dovolit platit vlastního daňového poradce, právníka, mzdovou účetní, požárního technika a řadu jiných potřebných profesí - musí všechny tyto záležitosti zvládat sám. Stát má na kontrolu každé takové záležitosti specializovaného úředníka, který malého obchodníka dokáže nachytat na mnoho fajnovostí v nekonečném množství našich neustále se měnících zákonů. Změna zákona v Česku vyjde často jen dva dny před začátkem platnosti, příkladem může být zákon o DPH. V NĚMECKU TO FUNGUJE LÉPE
Řešením je přitom určitá regulace. Příkladem může být Německo. Právě teď chce německý obchodník postavit v Česku obří obchodní centrum Arena park na ploše 18 814 metrů čtverečních. V Německu by mu povolili jen plochu 2500 metrů, aby neohrozil maloprodejce, a zakázali by mu nedělní prodej. Měl by také nařízený minimální rabat, aby nemohl prodávat pod cenou. Proto se rozhodl stavět těsně za hranicemi - u Folmavy na naší straně. České úřady mu daly zelenou.
