Kompromis je pořád lepší než nic
Za velkými rameny se obvykle skrývá veliká nejistota. Jednomyslnost, s jakou vláda minulou středu schválila patnáct centimetrů tlustý balík stabilizačních opatření, vzbuzuje všelijaké úvahy, jenom ne důvěru, o niž šlo asi ministrům především. Pracně a za každou cenu dosažený kompromis je totiž přes veškerou optimistickou rétoriku potřísněn krví zúčastněných, zvlášť ODS, s jejíž Modrou šancí už výsledný batoh skutečně nemá nic moc společného. To se mu teď ve sněmovně může stát osudným.
Rebelující poslanec a exministr financí Vlastimil Tlustý se nenechal demonstrovanou silou kabinetu zahnat do izolace, naopak kolem něj roste počet hlasů, které otevřeně avizují neochotu zvednout pro reformu ruku. Za ODS Jan Klas, Eva Dundáčková, Aleš Rádl, Juraj Raninec, Jan Schwippel či Michal Doktor a za lidovce Jan Kasal, Ludvík Hovorka nebo Jiří Carbol, ti všichni si už brousí zuby, až se z poslaneckých lavic budou moci pokusit přetvořit batoh k obrazu svému, nebo ho netknutý potopí, a s ním i celou vládu. Komu z nich jde skutečně o podobu balíku a komu spíše o konec Topolánkova premiérování? A kdo chce jen dosáhnout, aby korupční aférou obtěžkaný vicepremiér a šéflidovec Jiří Čunek zůstal co nejdéle ve svém křesle? Kuloáry už se nesou zvěsti, že kolem Vlastimila Tlustého se rodí samostatná partajní frakce, kde se prý dokonce uvažuje o spolupráci se zemanovci z ČSSD. Dvoukolejnost v ODS opticky podtrhl i Tlustého středeční seminář ve sněmovně k jeho vlastní verzi reformy, který šel časem konání do otevřeného střetu s vládou, jež právě zveřejňovala schválení batohu.
Přesto všechno si antitopolánkovci v ODS ke své akci nevybrali dobrou chvíli. Za pět let v čele občanských demokratů Topolánek předvedl, že je typem politika, který je zranitelný spíše v dobách hlubokého pokoje než v krizích, kdy má devět životů. Navíc krach balíku ve sněmovně by asi k pádu pravozeleného kabinetu vedl jen nepřímo, protože v koaliční smlouvě se za fatální považuje až nesestavení reformního rozpočtu na příští rok, což je až další, podzimní záležitost. Do té doby si vláda o prověrku důvěry ve sněmovně neřekne.
Může být, že některé fundamentalisticky laděné občanské demokraty štve, jak značně Topolánek ustoupil koaličním partnerům (není náhoda, že Václav Klaus má po někdejších zkušenostech vládnutí s ODA a KDU-ČSL pro Topolánkův kompromis pochopení), a že za pár měsíců rozměnil osm let hýčkaný reformní étos ODS na drobné. Tohle však podnikatelům, manažerům i občanům může být jedno. To, co ministři začali - na usmířenou vůči Tlustému - nazývat místo reformou jen etapou rozpočtové stabilizace, je i tak krokem správným a prospěšným směrem. Byla by škoda kvůli malichernosti ani nevykročit, šance otočit kormidlem korábu řítícího se do daňové pasti se nemusí v dohlednu opakovat. Nakonec i sociální demokracie může být ráda, že tak revoluční a nepopulární věci, jako jsou třeba zavedení poplatků u lékaře, škrty řady sociálních dávek, zdražení energií vlivem zavedení ekologických daní či zdražení kvůli zvednutí spodní hranice DPH, udělá někdo jiný, po jehož zádech se jednou znovu vyšplhá zpět k moci. Nebo snad někdy zalitovala, že ODS v roce 1995 prosadila prodloužení věku pro odchod do důchodu, ačkoli proti tomu tehdy ČSSD hlasitě řvala?
Skoro se chce nakonec říct, že Topolánkova vláda je spíše odpovědná, když se nepustila Tlustého stezkou riskantního skokového experimentu, líbivě slibujícího zisk všem, a raději ze sebe udělala mouřenína, postupujícího pomalu a na etapy českou uličkou rozlícených davů. A ty už ústy odborářů začínají křičet. Při zvolněném tempu je výhodou, že se leckterý sporný detail dá odsunout na později, viz daňové výjimky. Na druhou stranu ministři musejí počítat s tím, že reformy mohou v jakékoli své fázi ztroskotat. Vysoký počet bolestných kompromisů, uzavřených dosud kvůli batohu mezi předáky koalice, ale napovídá, že zle být nemusí. Topolánek totiž svými ústupky dosáhl, že do pravozeleného projektu už má kdekdo hodně investováno. Teď jde o to, aby investovali i rebelující koaliční (možná i někteří opoziční) poslanci. Na ústupky, kompromisy a dohody má premiér celé léto. Možná že o švestkách batoh ani nepoznáme.
