Pokud by někdo chystal film o začátcích českého finančního podnikání, příběh společnosti Conseq by byl jedinečným námětem na scénář. Je v něm totiž všechno – kuponová privatizace, vzlet, pád na zem, rozchod společníků, neutuchající výdrž. Sice to může znít jako klišé, ale tahle cesta z kanceláře s prošlapaným linem až k téměř padesátimiliardovému portfoliu rozhodně stojí za pozornost. Jen málo lidí může o začátcích kapitalismu vyprávět tak zasvěceně jako šéf Consequ Jan Vedral.
Toaletu máme na chodbě
Všechno začalo kde jinde než u kuponové privatizace. Obdélníková knížka byla prvním zdrojem peněz, které Jan Vedral vložil do podnikání. „Kromě mé kuponové knížky mi ji tehdy dala i máma a babička, měl jsem tedy tři, každá průměrně vynesla kolem třiceti tisíc,“ vzpomíná na zrod společnosti Conseq, kdy každý ze tří společníků složil sto tisíc základního jmění.
Nutno říci, že rady, do kterých akcií investovat kupony, dal svým příbuzným sám Vedral. Šlo tehdy vlastně o jeho první investorský počin. „Probíral jsem se seznamem asi tisíce podniků, které byly v první vlně privatizace, sháněl o nich informace a sobě, rodičům a příbuzným jsem vybral,“ popisuje. I další peníze do začátku, tedy na jistotu pro vypořádání burzovních obchodů, měl díky rodině, která restituovala nemovitost na Moravě a část domu v Karlově ulici v Praze.
Psal se tehdy rok 1994 a Conseq otevřel svoji kancelář v budově Zdravotnického zásobování v pražské Hybernské ulici. Státní podnik tehdy už příliš nefungoval a jeho prostory podle toho také vypadaly. Kanceláře měly stará prošlapaná lina, kuchyňka měla daleko do luxusu a na toaletu si museli zaměstnanci odskočit na chodbu do sdílených prostor. I když mluvit v této době o zaměstnancích je docela nadnesené. Jan Vedral byl jediným šéfem i podřízeným. Ostatní společníci se přidali zhruba po půl roce, když se firma rozjela.
Z předchozích řádek by se mohlo zdát, že Vedral je čistě dítě štěstěny, kterému půjčila rodina a vystihl správnou dobu. Jenže není to pravda. Šéf Consequ měl za sebou studium Vysoké školy ekonomické a hlavně dva roky práce v Agrobance. Přišel do ní v roce 1992, kdy v někdejším Československu vznikala Burza cenných papírů. Agrobanka byla jedním z jejích zakládajících členů a Jan Vedral jejím prvním makléřem. Byly to sice do roku 1994 pouhé dva roky, ale s trhem neměl v té době nikdo větší zkušenosti.
Otřesy na finanční trzích v roce 2008 podle Jana Vedrala prošel Conseq bez větších problémů díky zkušenostem z 90. let v Česku. (Autor: Hynek Glos/EURO)
„V té době začínali stejně i ostatní kolegové v bankách, nikdo na tom nemohl být lépe než někdo jiný. Výjimku snad tvořila úzká skupinka kluků, kteří měli možnost pobývat předtím v zahraničí, ale těch moc nebylo. Z dnešního pohledu musím však říct, že jsem svoje znalosti a zkušenosti přeceňoval. Když se na to tak zpětně dívám, bylo to docela divoké,“ ohlíží se Jan Vedral. V roce 1994 mu bylo sedmadvacet let.
Nicméně jeho předchozí působení v Agrobance na klienty zabíralo. Firma měla ve svém managementu ještě Tomáše Sysla, který předtím působil v České spořitelně. V devadesátých letech se na jména hodně dalo. Bylo to mnohdy to jediné, čím se mohly firmy zaštítit. „Musíte si uvědomit, že tehdy příliš nefungovalo něco, čemu dnes říkáme risk management. Riziko selhání protistrany s výjimkou několika zahraničních bank nikdo moc neřešil. Kdyby platila dnešní pravidla, ani bychom si neškrtli,“ popisuje Jan Vedral.
Jízda na lochnesce
Týmu z Consequ se v devadesátých letech dařilo. Měl našlápnuto vytvořit investiční banku se vším všudy. Začal s obchodováním s dluhopisy, pak vstoupil na pražskou burzu a obchodoval s akciemi, postupně přidal corporate finance a asset management, tedy obhospodařování portfolií zejména pro institucionální investory a korporátní zákazníky. Na konci devadesátých let byl Conseq jedním z největších tuzemských brokerů.
Mimochodem v tomhle období ještě zůstaňme. I když bylo obecně plné chyb a omylů, tak kuponovou privatizaci dnes zkušený manažer Jan Vedral vidí jako krok, který byl ambiciózní a v zásadě správný. „Dodnes tenhle koncept obhajuji. Špatně bylo ovšem to, že nebyl vytvořen jakýkoli regulatorní rámec. Tunelování a poškozování minoritních akcionářů nebylo trestné,“ říká.
Jenže na konci devadesátých let se jeho firmě pomalu přestávalo dařit. Začala panovat špatná nálada, jak říkají investoři. Kapitálový trh se postupně konsolidoval kolem velkých bank a Conseq přicházel o klienty. Také zahraniční investoři přestali mít o Česko zájem, když spadly úrokové sazby a výnosy z dluhopisů. V roce 2002 se tedy firma rozhodla ukončit brokerskou činnost a ponechala si pouze obchodování na vlastní účet a asset management. „Bylo to hodně těžké rozhodnutí. Šli jsme z padesáti zaměstnanců na dvanáct a firma procházela zásadní proměnou. Dnes je zaměřením úplně jinde, než byla na konci devadesátek,“ srovnává Jan Vedral.
Na konci devadesátých let začala nově vzniklé oddělení asset managementu řídit Hana Blovská. Později se vyčlenilo do dceřiné společnosti Conseq Investment Management, kam Jan Vedral přešel. Tomáš Sysel zůstal v Conseq Finance, kde obchodoval na vlastní účet, a ostatní původní partneři zvolili jiné obory. „Já bych byl býval tenhle krok neudělal, ale bylo nás víc společníků a kolektivní rozhodnutí bylo neriskovat a dál neprožívat špatné roky.
Přečtěte si exkluzivní rozhovor týdeníku Euro s šéfem České spořitelny:
Největší problémy? Hazard a porno, říká šéf spořitelny
První rok poté, co jsme ukončili brokerskou činnost, byl ještě příšerný pro celý trh a říkali jsme si, že jsme udělali dobře. Pak ale přišlo oživení a v letech 2004 až 2007 se začalo dařit. To jsem si zase říkal, že jsme měli vydržet, ale to už se nedá nic dělat,“ vzpomíná Jan Vedral.
Asset management vidí jako klidnější byznys, než kdyby zůstal u brokerské činnosti. Conseq Investment Management má dost aktiv a dokáže lépe odhadnout, kolik v příštím roce vydělá. „Jako brokeři jsme nevěděli nic, jen jsme znali vlastní náklady,“ srovnává.
V krizi neutíkejte
Když přišla krize v roce 2008, nebyla to pro Jana Vedrala nějak výrazně složitá situace. Měl za sebou těžké časy z let 1997 a 1998, kdy byla krize v Česku. Okénko pro pamětníky: V tu dobu například úroková sazba pro jednodenní úložku na mezibankovním depozitním trhu, takzvaný overnight, vyšplhala na neuvěřitelných 600 procent. Čtrnáctidenní repo sazba ČNB byla také na neuvěřitelných pětasedmdesáti procentech, mluvilo se o pádu IPB, spekulovalo o krachu Komerční banky.
„Propadaly se ceny všech aktiv na všech trzích, takže prodělávali úplně všichni. Já cítím velkou odpovědnost za peníze, které nám klienti svěřili, a když jsme je museli informovat o ztrátách, které utrpěli, bylo to pro mě velice psychicky náročné, přestože jsem si racionálně uvědomoval, že jsme si nevedli hůře než kolegové od konkurence. Abych unesl ten obrovský tlak, musel jsem v jednu chvíli vyhledat i odbornou pomoc,“ říká Jan Vedral.
V roce 2008 tak už věděl, že i přes výkyvy je nejdůležitější vydržet a chovat se racionálně, i když se všichni v oboru chovají úplně jinak. „Nakonec jsme se nenechali zlomit a nevyprodali jsme portfolia v nevhodnou chvíli a v průběhu následujících let se ceny vrátily nad výchozí úrovně. Nejhorší je v krizi utéct,“ říká Jan Vedral.
Stejně tak to podle něj platí nyní, když Británie odchází z Evropské unie. I když nutno říci, že panice nikdo z investorů nepodlehl. „Když se podíváte na grafy, tak je zřejmé, že se nic moc neudálo. Trh tu informaci sebral velmi lehce. Jeden týden ceny rizikových aktiv výrazně propadly, ale další týden se vrátily na výchozí úroveň. Je to sice výbušná situace, ale investoři nejspíš věří, že centrální banky dokážou případnou ztrátu důvěry trhům navrátit uvolněním měnových podmínek,“ soudí Jan Vedral.
On i společnost Conseq prošli tvrdými zkouškami. Letos firma poprvé na tržbách z poplatků počítá s miliardou korun, spravuje celkem 45 miliard korun od více než 250 tisíc klientů.
Na banky dopadá nová regulace. Čtěte:
Na výhody zapomeňte. Banky hojí miliardové ztráty z plateb kartou
Čtěte dále:
