Ministrova minulost
Soudruzi ze Státní bezpečnosti o Janu Kavanovi (krycí jméno KATO) nepochybovali. KATO plnil úkoly „ochotně a svědomitě . Jedinou nejasnost měli ohledně Kavanova vztahu k britské tajné službě MI5. Nevěděli, zda náhodou není double–agent, který hraje na obě strany. „Pobyt KATO ve Velké Británii je dnes spojován s čs. rozvědkou. Hovoří se o tom na ministerstvu školství a ve studentských kruzích. Jde o jeho totální dekonspiraci a jistě toto není utajeno ani před Angličany. Nemůžeme proto vyloučit, že KATO si zajišťuje vztahy na obě strany, sdělila centrála StB v květnu 1970 agentu Zachystalovi do Londýna, který byl řídícím důstojníkem Jana Kavana (strana 371). Kavan byl bezesporu hráč. To dosvědčuje nejen právě vydaná kniha KATO – Příběh opravdového člověka, v níž autoři Přemysl Vachalovský a John Bok přetiskli Kavanův svazek z StB, ale i známá skutečnost, že Kavan si v Británii zajistil několik pasů a pod různými identitami pašoval do socialistického Československa zakázané knihy. Jenže Kavanův svazek neukazuje pouze na jeho hráčství. Okopírované zprávy ukazují, že náš ministr zahraničních věcí byl i udavač. „Dne 25. 4. 1969 se uskutečnila schůzka s KATO za účasti ŘO v Londýně s. Zachystala, na které byly prohovořeny hlavně zásady postupu při zakládání Svazu českých studentů v Londýně. (…) Na další schůzce 29. 4. mě KATO informoval o výsledku studentského kongresu v Olomouci. (…) Za nejzajímavější považuji poznatek na Karla Kovandu, který píše do New Left Review pod pseudonymem Pavel Tomálek. Po vyžádání materiálu na Kovandu z KS MV připravím návrh na jeho kontakt a využití, shrnul schůzky s Kavanem major Pavlásek v květnu 1969 (strana 133). Rovněž v květnu téhož roku posílá z Londýna špion Karhan šifrovanou zprávu, podle které KATO zjistil, že „12. 5. požádal na Home Office o politický asyl Robert Netolička, který přijel do VB jako tlumočník s mužstvem košíkářů z Bratislavy. (…) Emigraci prý již předem dohovořil s rodiči, kteří s jeho postupem souhlasí (strana 131–132). V říjnu 1969 posílá do Prahy šifrovanou zprávu agent Čelanský: „Na schůzce KATO sdělil, že do Londýna přijel pracovník Svobodné Evropy – Filkenstein – s cílem získat za peníze dopisovatele z okruhu čs. studentů. Filkenstein osobně jednal na LSE, kde s ním navázal osobní kontakt čs. student Černíkovský, který později přesvědčoval ostatní čs. studenty o finančním efektu spolupráce. V roce 1969 se Jan Kavan s agenty StB sešel jedenatřicetkrát. Přesto Městský soud v Praze 16. ledna 1996 rozhodl, že Jan Kavan nebyl vědomým spolupracovníkem StB, že nevěděl, že se s příslušníky StB stýká, neplnil jejich úkoly a nepodával jim informace formou utajeného styku. Kavan totiž byl na jaře 1991 na schůzi Federálního shromáždění označen za spolupracovníka StB a na podzim téhož roku dostal od ministerstva vnitra dvě lustrační osvědčení – jedno pozitivní a jedno negativní. Soudu zřejmě stačilo, že agenti StB při schůzkách s Kavanem oficiálně vystupovali jako zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí. Máme tedy předpokládat, že dnešní ministr zahraničí viděl zásadní rozdíl mezi práskáním zaměstnancům ministerstva zahraničních věcí a zaměstnancům ministerstva vnitra? I méně inteligentní člověk než Jan Kavan přece musel vědět, že informace stejně budou Státní bezpečnosti předány. Navíc již v roce 1970 nejen studenti v okolí Jana Kavana, ale i sami estébáci byli přesvědčeni, že KATO dobře ví, s kým spolupracuje. „Osobně si je KATO vědom, že jeho zprávy jsou předávány oficiálním místům v ČSSR, a není pochyb o tom, že ví, že je má k dispozici rozvědka, i když se s ním dosud jedná pod krytím MZV, napsal v březnu 1970 Čepelák, major Státní bezpečnosti (strana 320). Stejný měsíc napsal o KATO zprávu i jeho řídící orgán Zachystal: „Vyjadřuji svůj osobní názor: KATO si je vědom, že spolupracuje s Bezpečností, snad nezná specifikaci. Plně dodržuje konspirativní styk, předává ústní i písemné informace a rád si vezme i občasnou odměnu. (strana 346) V létě 1970 přestal být Kavan vzorným spolupracovníkem. Ve Velké Británii byl sice původně legálně jako vysokoškolský student, ale v roce 1970 se zřejmě definitivně rozhodl pro emigraci. I československá rozvědka váhala, co s ním dál. Stal se sledovaným objektem, na který práskali jiní. Dvě okolnosti ale naznačují, že i v tomto období mohl být více než objektem zájmu. Za prvé třetí díl jeho svazku byl 11. května 1989 skartován (což ale může být i krytí rozvědky při předání části svazku ruské KGB, která podle knihy 29. března 1989 požádala o informace k akci KATO) a za druhé po revoluci se Kavan minimálně dvakrát s estébáky sešel. Vachalovský, P., Bok, J.: KATO – Příběh oprav–dového člověka. J. W. Hill. Olomouc 2000. 536 stran. Cena: 249 Kč.
