Příběh zeleného handlíře

Ministr Martin Bursík prosadil zákon, který umožní úředníkům znárodnit doly

Článek 1: Strana zelených sice „projela“ krajské volby, její šéf Martin Bursík však přesto může být spokojen. Prosadil totiž ve vládě novelu geologického a horního zákona. Ta umožní ministrovi životního prostředí splnit jeho dávný sen – definitivně zabránit těžařským firmám v těžbě hnědého uhlí za ekologickými územními limity. Úředníkům, kteří se starají o ochranu životního prostředí, navíc zajistí, že budou ovlivňovat, co vše a kolik se bude v Česku těžit. Bez jasných pravidel.

Pocta Dejmalovi

Bursíkův návrh schválila vláda počátkem září. A šéf resortu životního prostředí neskrýval spokojenost. „Návrh je zásadním krokem, aby byly konečně odepsány zásoby uhlí za hranicí územních limitů těžby – například pod severočeskými obcemi Horní Jiřetín a Černice. (Shodou okolností je Jiřetín jedinou obcí v Česku, v níž vládnou zelení – pozn. red.) Usnesení vlády navíc potvrdilo rychlý odpis zásob pod Mariánskými Radčicemi, Lomem a Braňany, s nímž souhlasí i těžební společnost,“ přivítal rozhodnutí vlády ministr životního prostředí Martin Bursík.
A současně tvrdí, že vláda svým rozhodnutím zopakovala, že podporuje platnost původních územních limitů těžby. Zpřesnilo se pouze jejich umístění u dobývacího prostoru lomu Bílina. „Jde o upřesnění, na kterém odvedl obrovský kus práce autor původních těžebních limitů, bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal,“ konstatuje ministr Bursík. Dle tohoto rozhodnutí se limity posunou dovnitř dobývacího prostoru v lomu Bílina a těžební společnost tím ztratí možnost těžit v jeho jižní části. Naopak v severní části se linie posune a umožní náhradní těžbu. „Celková bilance vytěženého uhlí se vůbec nezmění. Severočeské doly na Bílině nemohou vytěžit ani o tunu více, než umožňoval původní limit,“ zdůrazňuje Martin Bursík. Nová linie územního limitu v jižním prostoru bere společnosti možnost vytěžit 31,8 milionu tun uhlí, zcela stejné množství však přidává na severu.

Amatérismus

Proti novele však ostře protestují jak důlní firmy, tak jejich oborová organizace Těžební unie. Shodně tvrdí, že zákon je likvidační, amatérsky napsaný a zajistí státním úředníkům, jak je beztrestně šikanovat. Umožní totiž pracovníkům odborů životního prostředí ovlivňovat, co vše a v jakém množství se může těžit. A to vše pod heslem obecného zájmu ochrany životního prostředí. „Aniž by novela přesně vymezovala, co lze za obecný zájem ochrany životního prostředí považovat, a co nikoli. Zákon nijak nedefinuje, zda tato právní norma převažuje nad zájmem na vytěžení zásob, průmyslový rozvoj regionu či energetickou bezpečností České republiky,“ konstatuje v prohlášení Těžební unie. Současně dodává, že pokud projde i Parlamentem a Senátem, Česko čeká vlna arbitráží, ve kterých naši členové budou požadovat po státu odškodné ve výši několika desítek miliard korun.
Zákon se však týká nejen velkých těžebních firem, ale i menších pískoven a kamenolomů. Jeden z majitelů kamenolomu k tomu dodává: „Stačí, když se znelíbím nějakému místnímu úředníčkovi. Může mě otravovat požadavky na vypracování dokumentace a pak jedním podpisem zničit. Přijdu o všechny peníze, které jsme za poslední roky investovali do rozšíření dolu“. Zákon totiž nepočítá s tím, že by za zabraná ložiska vyplácel poškozeným firmám vysoká odškodnění. Pouze jim uhradí investice, které již do otevření dolu a průzkumných prací investovaly. Ve zdůvodnění znění zákona totiž ministerstvo životního prostředí tvrdí, že by kompenzace ušlého zisku dotčeným firmám neúměrně zatížila státní rozpočet. Těžební firmy si však stěžují i na další věc. Navrhovaný zákon jim totiž ukládá ve stanovené lhůtě zpracovat návrh na odpis zásob v těžebních ložiscích – včetně odborné dokumentace. Pokud to neučiní, mohou dostat pokutu až do výše dvaceti milionů korun. „Těžební společnost je donucena zpracovat pro správní orgán podklady k odpisu zásob, na kterých provádí podnikatelskou činnost. Přípravu podkladů, jež by ji mohly uškodit, musí paradoxně i sama uhradit,“ tvrdí v reakci na návrh zákona Těžební unie. Taková dokumentace však přijde na desítky milionů korun. Zástupci těžebních společností navíc v neformálních rozhovorech tvrdí, že novela zákona otvírá i velké možnosti ke korupci státních úředníků. Pokud totiž firma nechce v některých případech přijít o možnost těžit, bude si muset občas pomoci i nějakým všimným pro daného úředníka. „To se týká především menších lokálních firem,“ tvrdí dobře informovaný zdroj z vedení těžební společnosti. Současně však upozorňuje i na další hrozbu. Zákon totiž neomezuje, jak často mohou úředníci o vypracování dokumentace potřebné k odpisu zásob žádat. Ve finále to může dospět tak daleko, že firma jeden materiál za desítky milionů vypracuje a další začne zpracovávat. „Jinak řečeno, hrozí, že úředníci budou tímto způsobem šikanovat těžební firmy. U některých by opakované požadavky na dokumentaci mohly ohrozit i jejich existenci,“ dodal zdroj.

Politický handl

Jak vůbec zákon vznikl? V politických a těžebních kruzích se hovoří o handlu mezi premiérem Mirkem Topolánkem a Martinem Bursíkem. Ministr životního prostředí totiž své posvěcení prolomení části ekologických územní limitů na dole Bílina vyměnil za odpis podobných zásob za limity na dole Československé armády (ČSA). Nutno upozornit, že Bílina je v majetku Severočeských dolů, které ovládá polostátní ČEZ. Lom Československé armády je zase majetkem skupiny Czech Coal . A omezení těžby, které se dotkne dalších firem včetně OKD, pak Bursík přibalil k zákonu jako pozornost pro různá ekologická hnutí. „Žádné kuloární informace nehodláme komentovat. Změna územního limitu na dole Bílina byla dlouho pečlivě a podrobně projednávána – a to mnoho měsíců,“ oponuje mluvčí ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar.
Těžařské firmy tvrdí, že se o návrhu zákona dozvěděly zcela náhodou. „Upozornili jsme některé politiky z vládní koalice, že ve chvíli, kdy zásoby nerostů odepíší, okamžitě rozhodli o prohře v možných budoucích arbitrážích,“ konstatoval zdroj z vedení jedné z těžařských společností. „Nechceme se živit arbitrážemi, ale pokud vás někdo takto zažene do kouta, není jiná možnost. Budeme bojovat,“ upozornil. Obdobné řešení připustila i firma OKD, která těží černé uhlí na Ostravsku. A již nyní firmy upozorňují, že odškodné, které budou požadovat v případných sporech s Českou republikou budou velmi vysoké. „Půjde o desítky miliard korun,“ konstatoval zdroj.
Ministerstvo životního prostředí si dle informací týdeníku EURO nechalo dokonce vypracovat právní analýzu, která měla odhalit, zda takové riziko arbitráží skutečně existuje. „Zjistili, že to tak je. Zejména za situace, kdy soukromým firmám zásoby seberou a polostátní je naopak nechají,“ upozornil zdroj. Ministerstvo proto přišlo s nápadem – v zákoně nahradilo slovo odepsat souslovím: převést z bilančních do nebilančních zásob. Což je de facto totéž.

BOX 1 ke článku 1:
OKD
Dvacet tisíc v ohrožení

Manažeři černouhelné firmy OKD nemají v posledních týdnech klidné spaní. Bursíkova novela geologického a horního zákona totiž ohrožuje těžbu nerostu v některých lokalitách na Ostravsku. „Nemůžeme zastírat, že případné schválení tohoto návrhu v předložené formě by mělo pro naši společnost a mnoho dalších průmyslových firem v naší zemi fatální dopady – v oblasti investiční, ekonomické i sociální,“ tvrdí v dopise rozeslaném poslancům generální ředitel OKD Klaus-Dieter Beck. Kopii dokumentu má týdeník EURO k dispozici. Šéf firmy rovněž upozorňuje, že jeho podnik zaměstnává zhruba dvacet tisíc lidí. A zachování jejich pracovních míst návrh Bursíkova zákonu přímo ohrožuje. Firma totiž nemá jistotu, zda v některých ložiscích černého uhlí, kde investuje do rozšíření nebo naopak zahájení těžby, nepřijde nějaký zástupce ministerstva životního prostředí s tím, že právě tyto zásoby byly vybrány na seznam zdrojů, které je nutné odepsat. Ohrožena je proto nejen další těžba na již zprovozněných dolech, ale i doposud neprobádaná lokalita na Frenštátsku. V připomínkách, které OKD ke znění návrhu zákon vypracovalo, se navíc firma pozastavuje nad tím, že zákon byl připravován bez konzultací se zástupci těžařů, třeba Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu, Těžební unie a Těžařské komory. „Naopak v analýze dopadů novely, kterou vypracovalo ministerstvo, jsou v seznamu konzultovaných subjektů občanská sdružení působící v oblasti ochrany životního prostředí, například hnutí Naše Beskydy, Ekologický právní servis, Greenpeace a další,“ uvádí OKD v připomínkách. A dodává, že proto jde o novelu zpracovanou výhradně na objednávku ekologických organizací a bez ohledu na dopady, které bude mít na těžební organizace.
„Přitom současná právní úprava dává například díky nutnosti absolvovat proces E.I.A. mnohem větší záruky správného posouzení záměrů těžebních společností než úřednické rozhodnutí, které by novela zavedla. To je jen jeden z mnoha příkladů, že byla norma připravována unáhleně a bez koncepčního pohledu do budoucnosti,“ upozornil mediální zástupce OKD Vladislav Sobol.

BOX 2 ke článku č. 1:
Mostecká uhelná společnost
Nejsme kovbojové

Další velkou těžařskou firmou, která Bursíkův zákon sleduje s velkým rozladěním, je skupina Czech Coal (dříve Mostecká uhelná společnost). Pokud totiž budou změny zákona prosazeny, firma ztratí šanci, že bude moci někdy v budoucnu vytěžit alespoň část ze 773 milionů tun hnědého uhlí, které v současné době leží za územními ekologickými limity. Vedení Czech Coal (CC) argumentuje obdobně jako kolegové z OKD. Považuje zákon za amatérský a nekoncepční. „Zákon má umožnit snadnější odepsání zásoby. Dává ministerstvu životního prostředí v podstatě absolutní moc nad rozhodnutím, kde se bude, či nebude těžit,“ upozornil spolumajitel Czech Coal Petr Pudil.
Rovněž konstatuje, že pokud stát rozhodne, že je novým veřejným zájem, aby uhlí na lomu ČSA nebylo těženo za územními limity, firma se těmto požadavkům podřídí. „Nejsme žádní kovbojové, abychom tam najeli s bagry a začali proti vůli všech uhlí těžit. Řekneme, kolik jsme do toho investovali, takový a takový je náš ušlý zisk, pojďme se domluvit na odškodnění,“ tvrdí. Zmíněnou možnost však Bursíkův návrh neskýtá. A proto řešením, které Pudil připouští, je vyžadovat náhradu škod a ušlého zisku v arbitráži s Českem. „Není to námi preferovaný scénář. Naopak máme eminentní zájem dostat povolení k těžbě a věnovat se činnosti, kterou umíme nejlépe. Založit byznys na arbitráži se státem, protože má velmi krátkodobou energetickou koncepci, není věcí, která mě těší,“ dodal Pudil.

Box
Kritika těžařů

Změna zákona je pro těžební organizace diskriminační. Nutí kromě jiného firmy, aby platily za vypracování dokumentace k zásobám nerostů, které půjdou na odpis.
Nucené odpisy zásob mohou negativně ovlivnit hospodaření firem.
Násilné zásahy do hospodaření firem mohou rozpoutat vlnu soudních sporů – včetně mezinárodních arbitráží o desítky milionů korun.
Zákon dává úředníkům prostor pro jeho zneužívání. To může v konečném důsledku ohrozit i existenci těžebního průmyslu v ČR.
Platnost zákona ohrozí nejen těžařské firmy, ale i navazující obory, například stavebnictví, zpracovatelský průmysl a energetika.
Současná úprava báňských předpisů, jež ochraňuje životní prostředí, zájem municipalit a občanských sdružení, je dostatečná.

Článek č. 2. Aukce
Boj o uhlí
Závodům Unipetrolu v Litvínově hrozí kvůli nedostatku suroviny zánik

Teplárenské firmy a spol. mají poslední možnost, jak si zajistit dodávky hnědého uhlí pro období let 2013 až 2020. Stačí, když se přihlásí se do aukce pořádané Czech Coal a předloží nejvyšší nabídku. Zájem bude obrovský. Další šance, jak získat uhlí, se zřejmě brzy opakovat nebudou – pokud vůbec někdy. „Již teď je jasné, že poptávka mnohonásobně převýší nabídku a na všechny se nedostane. A stoupne cena hnědého uhlí na trhu o desítky procent,“ tvrdí jeden ze zájemců.

Do konce měsíce

Czech Coal (CC) vyhlásila aukci na doprodej uhlí z lomu ČSA letos v červnu. Draží se kontrakt na dodávky uhlí v letech 2013 až 2020. Zájemci se mohou přihlásit nejpozději do konce října. Samotná aukce se uskuteční 19. listopadu. V nabídce je zhruba 750 kilotun uhlí ročně z lomu Československé armády (ČSA). Nejmenší objem, na který mohou zájemci předkládat nabídky, je deset kilotun. Vyhrává nejvyšší cena. CC do pravidel aukce napsala, že firma má právo výsledky aukce zrušit. To zřejmě pro případ, že by nabízené ceny nesplnily představy majitelů těžební firmy. V opačném případě podepíše Czech Coal smlouvu s výhercem do konce letošního roku.
CC původně počítala s tím, že v aukci nabídne odběratelům i „volné“ uhlí ze svého dalšího dolu – z Vršan. Tyto zásoby jsou však momentálně zablokované kvůli sporu těžařů a firmy ČEZ. Energetici tvrdí, že na základě uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí mají právo uzavřít s těžaři dlouhodobý kontrakt na dodávku uhlí z Vršan. CC naopak tvrdí, že ČEZ na podepsání takové smlouvy nárok nemá. Spor skončil u soudu, který zatím nerozhodl, kdo je v uvedeném sporu v právu. A jak tvrdí právní zástupci obou firem, jen tak rychle nerozhodne – výsledky lze očekávat nejdříve do dvou let. „Czech Coal tudíž nemůže dát tohle uhlí do aukce. Jakmile se spory vyřeší, jsou dvě možnosti. První je, že ČEZ vyhraje a získá kontrakt. Druhou možností pak je, že energetická firma prohraje a my dáme uhlí z Vršan do aukce,“ upozornil spolumajitel těžební firmy Petr Pudil. Je tu však ještě jedna možnost, kterou nezmínil. Majitelé CC se pravidelně setkávají na neformálních schůzkách s vedením energetického koncernu. Ten má zájem o koupi celého těžebního podniku. „Požadovaná cena je však příliš vysoká,“ konstatoval zdroj blízký jednání. Majitelé Mostecké uhelné zase firmě ČEZ navrhují, aby jim prodal svou elektrárnu v Počeradech. Ten to odmítá.

Jistota zdražení

Ekonomové upozorňují, že aukce Czech Coal zajistí prodej uhlí za nejvyšší možné ceny, které je trh schopný akceptovat. Firma však současně získá i jistotu, že podnik nikdo z odběratelů, na které se uhlí v soutěži nedostalo, neobviní CC z porušování dominantního postavení na trhu. „Je to elegantní řešení, jak vyšponovat ceny, krýt si záda a ještě vyvíjet tlak na vládu kvůli územním ekologickým limitům,“ konstatoval šéf jedné z firem, která se aukce zúčastní. „Nezbývá nám nic jiného než se aukce zúčastnit. Přitom nemáme jistotu, že budeme úspěšní, přestože nabídneme cenu, která je o desítky procent vyšší než ta současná. Může přijít nějaký obchodník, spekulant, uhlí skoupit a pak trh vydírat,“ vysvětlil. Jméno si nepřál s ohledem na citlivost tématu zveřejnit.
A co majitelé Czech Coal? „O kolik se ceny budou lišit od současných si netroufnu spekulovat. A ani nemohu. V opačném případě bych se vystavoval nebezpečí, že mě někdo nařkne, že manipuluji s cenou nebo trhem,“ konstatoval Pudil. Současně přiznává, že chápe odběratele firmy, kteří jsou kvůli hrozícímu nedostatku uhlí ve složité situaci. A to především proto, že vláda stále blokuje rozšíření územních těžebních limitů. „My jsme tuto situaci nezavinili. Naopak, naším zájmem bylo pokračovat v těžbě za hranice územních limitů. Bohužel stát blokuje přístup k zásobám, a proto musíme těžit dle referenčního scénáře. S tím, že se těžba na lomu ČSA zastaví po roce 2020. Navíc od roku 2013 lokalita nevyprodukuje 5,2 milionu tun jako dnes, ale jen 2,5 milionu tun,“ konstatoval Pudil.
A bude hůř. Stále méně těží i další dvě hnědouhelné firmy. Třeba Sokolovská uhelná omezuje těžbu z 10,5 na devět milionů tun a po roce 2025 s ní definitivně skončí. Útlum těžby však zasáhl i Severočeské doly, které patří energetické firmě ČEZ. „Na trhu najednou chybí spousta uhlí a zákazníci nejsou v jednoduché situaci. To je fakt,“ konstatoval Pudil.
A opět zdůraznil, že za hrozícím nedostatkem uhlí na českém trhu je odmítavý postoj státní správy zrušit územní limity na těžbu hnědého uhlí. Ty udávají hranice, kam až se může těžit. S jeho tvrzením souhlasí i odběratelé závislí na dodávkách suroviny z lomů vlastněných skupinou Czech Coal. Situace se týká především dolu ČSA. Současné zásoby, které je možné vytěžit, odpovídaly počátkem letošního roku 47,8 milionu tun hnědého uhlí. Přitom za limity leží dalších 287 milionů tun.

Za několik let je pozdě

„MUS určitě nepláče nad tím, že nejsou prolomeny limity a že by proto nějak dramaticky klesla hodnota firmy. Firma má dobývací prostor vydaný státem. Chybí jí oficiální krok – získat povolení k hornické činnosti. Navíc lze předpokládat, že po příštích parlamentních volbách za dva roky bude ve vládě chybět Strana zelených, která je v současnosti největší překážkou pro prolomení územních limitů,“ tvrdí dobře informovaný zdroj. A dodává, že CC může být jedno, zda získá povolení těžit uhlí za limity letos, za dva roky nebo za deset let. „Jedno to však není odběratelům, kteří se kvůli nedostatku suroviny mohou dostat do existenčních potíží,“ vysvětlil.

Ohrožené teplo

K firmám nejvíce ohroženým budoucím nedostatkem hnědého uhlí bezpochyby patří zhruba 30 tepláren. Firmy začínají tvrdě tlačit na vládu, aby přehodnotila svůj postoj k územním limitům. Minulý týden dokonce Teplárenský svaz svolal mimořádnou tiskovou konferenci, na které prezentoval několik scénářů dalšího vývoje v oboru, tedy bez dodávek uhlí. „Situace je opravdu vážná. Pokud vláda nerozhodne o prolomení současných územních limitů na těžbu hnědého uhlí, může nastat v oblasti zásobování obyvatelstva teplem velká krize a cenový šok,“ shodují se zástupci Teplárenského sdružení. Jeho součástí jsou nejvýznamnější firmy z oboru. Tepelnými energiemi zásobují zhruba milion domácností a na celkové produkci elektřiny v Česku se podílejí 35 procenty. Většina teplárenských firem má podepsané kontrakty na uhlí jen do let 2009 až 2015. A uzavření dalších nebude s ohledem na nedostatek vytěžitelných zásob možné. Teplárny upozorňují, že sice existují dvě varianty, jak nedostatek uhlí nahradit - přestavět teplárenské kotle na spalování zemního plynu nebo na dřevní štěpky -, obě jsou však ekonomicky velmi nevýhodné. Důvodů je několik. Především nelze v takovém krátkém časovém horizontu sehnat za rozumnou cenu kotle a další s tím související zřízení. „Pokud by teplárny přešly z hnědého uhlí na biomasu, lze jen stěží předpokládat, že jí seženou na českém trhu dostatečné množství,“ upozornil Teplárenský svaz. V tuzemských lesích lze ročně vyprodukovat zhruba 1,6 milionu tun dřevní štěpky, po přestavbě by však spotřeba 30 tepláren odpovídala zhruba jedenáctinásobku. Taková masivní rekonstrukce by navíc i citelně zdražila teplo. V případě přestavby kotlů na zemí plyn by byla v porovnání s produkcí z uhlí kolem roku 2012 cena 1110 až 1200 korun za gigajoule, bez daně z přidané hodnoty. Proti současným cenám je to zhruba trojnásobek. Cena gigajoulu vyrobeného v novém zdroji z dřevní štěpky může v některých případech dosáhnout 2000 korun.

Unipetrol

Problémy však může mít i firma Unipetrol, respektive její závody v Litvínově (dříve Chemopetrol). Ta totiž z mosteckého uhlí vyrábí takřka veškerou energii, kterou potřebuje k provozu. Zdroje týdeníku EURO, obeznámené se situací, dokonce tvrdí, že pokud firma nevyhraje v aukci nebo nesežene uhlí někde jinde, může mít vážné existenční potíže. „Bez dodávek uhlí mohou fabriku zavřít,“ konstatuje dobře informovaný zdroj. Potíže přiznává i mateřský Unipetrol. „Společnost Unipetrol, která má výrobní závody v areálu Záluží u Mostu, má zajištěné dodávky uhlí pouze ve střednědobém horizontu,“ konstatuje mluvčí mateřského holdingu Blanka Ružičková. Dle informací týdeníku EURO má firma pro svůj závod v Záluží zajištěné dodávky uhlí do roku 2012. Přitom ze zmíněného místa zásobuje energiemi právě provozy v Litvínově a okolí. Zda se firma zúčastní aukce vypsané Mosteckou uhelnou společností, zatím její vedení nerozhodlo. V současné době pouze analyzuje situaci a připravuje se na případnou účast v boji o kontrakty. „Souběžně s tím zkoumáme i další možnosti na trhu, jak si zajistit dodávky uhlí z jiných zdrojů. Společnost nemá v současnosti alternativní možnost k zajištění technologických par potřebných pro chemické výroby. Alternativní zajištění elektřiny je limitováno technickými parametry lokální distribuční soustavy. Technické řešení těchto problémů není realizovatelné ve střednědobém horizontu a vyžadovalo by vysoké investiční náklady,“ konstatovala Ružičková. Jinak řečeno, pokud se nepodaří sehnat uhlí, nebude firma schopna produkovat zboží za konkurenceschopnou cenu. Ve finále to může dospět až tak daleko, že podnik v Litvínově skončí. O této variantě však vedení Unipetrolu nechce hovořit. Na otázku, jak tedy hodlá firma situaci řešit, Unipetrol v prohlášení zaslaném týdeníku EURO odpověděl: „Problém zainteresovaných účastníků trhu s uhlím nelze úspěšně vyřešit na regionální úrovni. Kterýkoli jednotlivý odběratel ji může vyřešit jedině na úkor ostatních odběratelů. Provedené odborné analýzy jednoznačně prokazují, že jde o velmi vážný problém. Jeho globální řešení je možné pouze na úrovni vlády.“ Jedno řešení však firma navrhuje. Podobné jako další nervózní odběratelé závislí na dodávkách uhlí z Mostecka. „Provedené odborné analýzy jednoznačně ukazují, že se český průmysl a energetika dostanou bez rozšíření těžby za územní ekologické limity do obtížné situace,“ dodala Růžičková.

Koláčový graf:

Množství zásob hnědého uhlí za ekologickými limity (v milionech tun)

Využívaná ložiska 1094

Bílina, pokračování 120

ČSA 2. etapa 287

ČSA 3. etapa 305

ČSA 4. etapa 181

Zásoby na využívaných ložiscích a za limity jsou celkově 1987 milionů tun.

Pramen: Czech Coal, Mostecká uhelná společnost

Článek č. 3

Ceny elektřiny Vyšší než se čekalo
Sehnat peníze na novou elektrárnu bude složitější a dražší

Krize, která již několik měsíců drtí světovou ekonomiku, může mít i pozitivní dopady, tvrdí některé firmy. A předpovídají, že kvůli poklesu průmyslové výroby klesne i poptávka po elektřině, a tudíž i její ceny. Zřejmě se však těší marně. Ceny elektřiny porostou i v následujících letech. I když nikoli natolik dramaticky jako doposud.

Nejsem věštec

„Odhadnout, jakým způsobem se budou vyvíjet ceny elektřiny pro příští rok, se podobá věštění z křišťálové koule,“ tvrdí obchodní ředitel ČEZ Alan Svoboda. Současně však dodává: „Krátkodobé kontrakty na dodávky elektřiny se v posledních týdnech obchodují za ceny přesahující sto eur za megawatthodinu. Pokud je to signál pro příští rok, pak lze očekávat další zdražení.“ Očekávání spotřebitelů, že kvůli současné ekonomické krizi klesne poptávka po elektřině, a tudíž i její ceny, se proto zřejmě nenaplní. Důvodů je několik. Především poptávka neklesá. Jen v Česku za první letošní pololetí vzrostla meziročně spotřeba zhruba o čtyři procenta. A stejného nárůstu by měla spotřeba dosáhnout i za celý letošní rok. Navíc predikce ČEZ hovoří o stejném nárůstu i v dalších čtyřech až pěti letech. „Čtyřprocentní roční nárůst odpovídá vyšší spotřebě zhruba o 2,5 terawatthodiny elektřiny,“ konstatuje Svoboda. Zatím Česko, a především ČEZ, vyváží ročně do zahraničí produkci elektřiny odpovídající zhruba dvanácti terawatthodinám. „Pokud však spotřeba poroste o čtyři procenta ročně, za pár let již nebude co vyvážet,“ upozornil Svoboda. V souvislosti s tím, že v Česku pozvolna dosluhují některé významné zdroje a zatím není rozhodnuto, jak je nahradit, natož aby začala jejich výstavba. Lze proto předpokládat, že se z doposud exportujícího Česka stane dovozce elektřiny. Otázkou však zůstává, odkud bude možné proud dovést. Podobného nedostatku se obávají i další státy. Třeba Polsko, které bylo donedávna jedním z největších exportérů elektřiny v Evropě, teď musí část proudu dovážet. Což se projevilo i na cenách silové elektřiny v této zemi. Zatímco ještě loni se v Polsku ceny proudu pohybovaly výrazně pod německými, nyní jsou o několik procent vyšší. I z toho důvodu, že Poláci poněkud podcenili investice do těžby uhlí. S tím souhlasí i Svoboda: „Polsko, které bylo dřív vnímáno jako velký exportér uhlí, se nyní dostalo do složité situace. Podcenili odkrývání skrývky na nových ložiscích a další investice do těžby uhlí. Situace se proto může ještě víc zkomplikovat, než se původně očekávalo.“ Dle dobře informovaných zdrojů je současná těžba uhlí v Polsku o několik stovek tisíc tun nižší, než byla původní očekávání. Místní tepelné elektrárny mají často problémy se zásobováním. To se negativně promítá ve formě poklesu produkce, a tudíž i ceny.

Nepříliš optimistický výhled

To jsou faktory, které ovlivňují ceny elektřiny v horizontu několika měsíců až dvou let. Příliš optimistický však není výhled ani na další léta. Jak již bylo řečeno, poptávka po elektřině v Evropě roste, naopak však klesá výrobní základna, která ji stěží dokáže pokrýt. Energetické firmy proto plánují výstavbu nových zdrojů. Často jde o velké projekty za desítky miliard eur. Energetické společnosti je však nejsou schopné financovat z vlastních zdrojů a musejí si na takové velké investice půjčovat u bank. Kvůli současné ekonomické krizi jsou však bankovní ústavy při poskytování půjček opatrnější než v předchozích letech. Navíc si možné riziko kompenzují i vyšším ziskem – zdražením úvěrů. „Ano, horší dostupnost financování může mít vliv i na cenu elektřiny v příštích letech,“ souhlasí Svoboda. Energetické firmy si totiž musejí vyšší náklady nějak kompenzovat. A jedinou možností je zdražení elektřiny. Navíc cenu ovlivní i energetické požadavky Evropské unie – budovat tepelné elektrárny s vysokou účinností, které jsou nákladnější, a omezovat emise oxidu uhličitého. „Vše povede k tomu, že na trhu zůstane jen několik nejsilnějších hráčů, nově postavených elektráren bude méně a cena elektřiny vzroste,“ upozornil Svoboda.

Popisek 1: Ministr životního prostředí Martin Bursík prosadil zákon, který zabrání těžbě hnědého uhlí pod zámkem Jezeří.
Popisek 2: V ohrožení. Nedostatek hnědého uhlí ohrožuje některé provozy Unipetrolu, především továrnu v Litvínově (bývalý Chemopetrol).

Popisek 3: Pánové, končíme. Ministr životního prostředí Martin Bursík prosadil zákon, který definitivně zabrání těžbě hnědého uhlí na lomu ČSA za územními limity.

Popisek 4: Bez práce? Rozhodování úředníků může ohrozit všech našich dvaceti tisíc zaměstnanců, tvrdí těžební firma OKD.