Praotec bulváru
Joseph Pulitzer (1847 až 1911)
Ačkoliv je jméno newyorského nakladatele maďarského původu spojováno především s prestižní žurnalistickou cenou, Joseph Pulitzer stojí za konceptem novin postavených na zprávách ze světa celebrit a skandálech. V roce 1883 koupil krachující noviny New York World a dotáhl je až k milionovému nákladu. Zavedl žánry, které táhnou novinařinu dodnes – třeba komiks na pokračování, cestovatelské reportáže nebo investigativní články. New York World vůbec poprvé experimentoval s barvou – a to i na titulní straně. Světové prvenství má titul také v křížovkách a ročence, v níž rekapituloval nejdůležitější světové události. Zanícený republikán Joseph Pulitzer se ovšem nevyhýbal ani politickým komentářům.
*
Po Pulitzerově smrti vedli deník jeho synové, nový majitel vydávání jednoho z nejvlivnějších médií tehdejšího světa kvůli hospodářské krizi zastavil v roce 1931.
Mordy od pana ministra
===== Jiří Stříbrný (1880 až 1955) =====
Jeden ze zakladatelů samostatného Československa a dlouholetý ministr první republiky založil v roce 1926 se svým bratrem Františkem nakladatelství Tempo, které se specializovalo na bulvární tituly. Postupně vycházel Večerní list, Polední list a pak Expres. Všechny měly jedno společné: detailní popisy hrůzných vražd a nehod nebo líčení skandálů a nemocí celebrit. Prvorepublikový bulvár byl ale mnohem poetičtější než ten dnešní. Sám Jiří Stříbrný psal do svých novin komentáře a pod hlavičkou Tempa vydával své knihy. Politik a vydavatel bulváru v jedné osobě byl v roce 1947 odsouzen za údajnou kolaboraci na doživotí.
*
Prvorepublikový bulvár byl za protektorátu zastaven a po válce se už pořádně nerozběhl. Na jeho tradici navázal po roce 1989 až Špígl a Blesk.
Král rakouských médií
Hans Dichand (1921 až 2010)
Příběh rakouského tiskového magnáta trochu připomíná americký sen v malém – kdyby svou roli nesehrála také přízeň politických stran. Dichand, syn služebné, který vystudoval večerně gymnázium, přežil ve druhé světové válce jako námořník útok britské ponorky, aby se pak po válce dal právě do britských služeb. Jako novinář prošel deníky Kleine Zeitung a Kurier. V roce 1959 pak za peníze odborářských svazů založil bulvár Neue Kronen Zeitung. Přestože až do své smrti vlastnil jen polovinu novin (druhá připadla německému koncernu WAZ), rozhodoval úplně o všem. V téměř devadesáti letech si nechával vyplácet gáži milion eur ročně a sem tam pod pseudonymem někoho „odstřelil“ ve vlastních novinách. Šéfredaktorem je ostatně dodnes jeho syn Christoph.
*
Deník Kronen Zeitung, který si často bere na paškál třeba Benešovy dekrety nebo jadernou elektrárnu Temelín, má denně tři miliony čtenářů, což z něj vzhledem k počtu obyvatel Rakouska tvoří nejvlivnější noviny světa. Vydavatelství Mediaprint loni vykázalo obrat 462 milionů eur.
Dědic rodinného impéria
===== Michael Ringier (1949) =====
O kariéře švýcarského milionáře bylo rozhodnuto už v kolébce. Spolu se svými dvěma sestrami totiž patří k dědicům vydavatelského impéria, které založil jeho prapředek. Z původně malé tiskárny sídlící ve městě Zoffingen se Ringier rozrostl v podnik, který vydává na 150 titulů novin a časopisů a má podíly i v televizi, turistice nebo přímém marketingu. Michael Ringier, který se mimochodem novinářskému řemeslu vyučil u německé konkurence, poprvé v čele rodinného podniku stanul roku 1990. Jeho rozhodnutí o expanzi do východní Evropy bylo klíčové – dnes Ringier AG vydělává třetinu peněz právě v tomto regionu. Vydavatel, který má ve své umělecké sbírce i fotografie českého excentrika Miroslava Tichého, loni pro východoevropské trhy utvořil joint-venture se svým německým konkurentem – společností Axel Springer.
*
V Česku společnost Ringier Axel Springer vydává bulvární deníky Blesk a Aha!, noviny Sport a časopisy Reflex, ABC a GEO. Předloni měl Ringier AG obrat 1,3 miliardy švýcarských franků.
Skutečný vládce v utajení
Liz Mohnová (1941)
Jméno vyučené dentistky je téměř neznámé. A přesto německá manažerka patří mezi nejmocnější světové mediální magnáty. Především díky své funkci v představenstvu Bertelsmannovy nadace, která kontroluje tři čtvrtiny společnosti Bertelsmann AG, co do obratu největšího evropského vydavatelství. Dalších 19 procent firmy navíc patří přímo rodině Mohnových. Liz Mohnová má právo vetovat rozhodnutí firmy a oficiálně vystupovat jménem rodiny. Zlé jazyky tvrdí, že si nebývalé pravomoci poněkud přivlastnila – její předloni zesnulý muž, zakladatel koncernu Reinhard Mohn, už prý nad firmou dávno ztratil přehled. Rodinné zákulisí koncernu zůstává v utajení a Liz Mohnová, přítelkyně kancléřky Angely Merkelové, se raději angažuje v nejrůznějších charitativních nadacích.
*
Bertelsmann v Česku působí prostřednictvím dceřiné společnosti Euromedia Group, která vlastní nakladatelské značky Knižní klub, Odeon, Ikar a Universum. Obrat koncernu loni dosáhl 15,8 miliardy eur.
Čistič s dobrými kontakty
===== Arnaud Lagardere (1961) =====
Dědic rodinného impéria vlastní společně s dalšími čtyřmi partnery 9,6 procent firmy, za níž jinak stojí především rozptýlení zahraniční investoři. Vystudovaný právník, který šéfoval například soukromému rádiu Europe 1 nebo automobilce Matra, začal od svého nástupu do čela podniku v roce 2003 systematicky čistit konglomerát Lagardere tak, aby se z něj stala čistě mediální společnost. Zbavil se podílů v automobilovém a zbrojařském průmyslu (v leteckém koncernu EADS drží akcie dodnes), a naopak přikoupil další nakladatelství a založil sportovní a zábavnou sekci, která expandovala i do Asie. Arnaud Lagardere stojí také za bulvárním týdeníkem Paris Match. Ačkoliv byl podezřelý ze zneužívání informací v obchodním styku, nikdy proti němu nebylo vzneseno obvinění.
*
V Česku působí odnož Lagardere Active ČR, která provozuje rozhlasové stanice Frekvence 1, Evropa 2 , Rádio Bonton a Dance Radio. Svou divizi časopisů Hachette Filipacchi Lagardere před měsícem prodal americké skupině Hearst. Obrat celého koncernu byl loni vyčíslen na osm miliard eur.
