Na dnešní světové finanční krizi lze najít několik pozitivních aspektů.
V podobných situacích se objevuje příležitost pro skutečné lídry, kteří by byli schopni zajistit prosperitu země na příští desetiletí. Pozitivem je, že Evropská unie jako celek nebude mít dostatek financí na realizaci nesmyslných návrhů, které jsou v její agendě. V tomto smyslu je škoda, že krize nepřišla dříve, neboť jinak by nedošlo ke schválení legislativy typu REACH. Dalším pozitivem je to, že svět vidíme ve skutečných barvách a nikoliv tak, jak je nám předstírán a prezentován.
Již nyní ze současné finanční krize vyplývá několik závěrů. Tím prvním je odhalení skutečnosti, že politici neřeší situace v předstihu, ale až když dospějí do kritického stavu. Horší je, že v době, kdy finanční krize propukla, řada evropských státníků a představitelů Evropské komise bohorovně tvrdila, že se Evropy vlastně netýká a že Evropa je bezpečná. Navíc tuto zavádějící rétoriku oslazovali výroky o tom, že slabý dolar není náš problém. Nic nebylo dále od pravdy, než právě takováto sdělení.
Co pro nás musí být odstrašujícím příkladem, je způsob řešení nastalé finanční krize. Chaos, nekompetentnost, nekvalifikovanost. A uzavírání dohod, ačkoliv žádná ze stran nebyla ochotna je respektovat. Ukazuje se, že někteří představitelé početně největších zemí eurozóny ignorovali svou zodpovědnost a řeší své problémy na úkor ostatních. Nejde jen o to, že Německo se samostatně rozhodlo pojistit bankovní vklady. Evropská unie jako celek zklamala, jelikož Evropská komise a jednotlivé země se začaly chovat veskrze sobecky. Tento přímý rozpor se všemi pravidly společenství otřásá jeho důvěryhodností. I to je jeden z důvodů, proč by se na čas měly přibrzdit naše úvahy o vstupu do eurozóny.
Jedinou šancí, které naše hospodářství má, je nahradit exportní ztráty trhů, které procházejí brutální recesí, vývozem na trhy, kde se lépe uplatní. Mnohé firmy se již potýkají s nedostatkem zdrojů pro investice do výroby, pro inovace a pro výrobu produktů s vyšší přidanou hodnotou. Problémy překonají v podstatě dva typy podniků. Takové, které budou mít inovativní produkty, s nimiž se dostanou zejména na trhy, jako je Rusko, a pak podniky, který budou umět v čase dobře řídit své náklady. Ne všem se to bohužel podaří, což přinese českému hospodářství vyšší míru nezaměstnanosti. V této souvislosti se opětně ukazuje jako chybný krok jakkoliv měnit zákoník práce. Až krize začne odeznívat, měli by podnikatelé působit v prostředí, v němž by mohli flexibilně a snadněji nabírat nové pracovníky.
Dopady světové finanční krize by mohly prohloubit některá opatření Evropské unie, zejména energeticko-klimatický balíček. Náklady na jeho zavedení dosáhnou v Unii ročně zhruba 73 miliard eur. Tento krok přirozeně povede ke zhoršení konkurenceschopnosti Evropy vůči takovým zemím, jako je Čína, Rusko, Indie, Brazílie, kde neovlivníme růst emisí CO2. Za implementaci zmíněného balíčku zaplatí unijní země poklesem růstu hrubého domácího produktu o 0,5 až dvě procenta. Jedině Francie na tom vydělá. A co se týká České republiky, naše poslední analýzy jasně ukazují, že cementáři, výrobci vápna, chemické a další odvětví budou vystaveny tak ostrému konkurenčnímu tlaku, že řada podniků bude uzavřena, výroba bude převedena do jiných zemí a ztraceny budou desítky tisíc pracovních míst.
Je proto povinností našich politických představitelů odmítnout návrh energeticko-klimatického balíčku v plném rozsahu a nečekat, až se názory odborníků projeví v praxi. Příklady tu již máme. Vážně nebyla brána naše slova o hrozící potravinové krizi kvůli biopalivům. Ignorance poukazování na dopady finanční krize přinesla ztrátu finančních jistot. Dopady chemické legislativy pozná Unie a Česká republika v brzké době. A o dopadech energeticko-klimatického balíčku, které mnohonásobně převýší vše to, co dosud bylo odsouhlaseno v Evropské unii, se právě rozhoduje.
