Josef Hladík
Více než třetina českého exportu již tradičně směřuje do Německa. V nejbližších letech však hrozí, že tuzemské firmy svou pozici u sousedů ztratí. Časy, kdy s odbytem v Německu pomáhali tamní distributoři, totiž nenávratně končí, říká předseda představenstva Sdružení českých podniků v Německu Josef Hladík.
EURO: Německo je několik let stagnující ekonomikou s vysokou nezaměstnaností. Jsou tam ještě vůbec příležitosti pro české podniky? HLADĺK: Mají-li české podniky šanci prosadit se někde v zahraničí, pak právě na rozsáhlém a geograficky blízkém německém trhu. Domnívám se, že přibývá českých subjektů, které jsou schopné dodávat do Německa konkurenceschopné zboží. Podstatně více než v minulosti by ale měly podporovat svůj vývoz, založit v zahraničí pobočky či reprezentace, které se postarají o servis a marketing. V devadesátých letech přebíraly tuto roli za vývozce německé firmy, na jejichž iniciativě stále spočívá většina českého exportu. Tato fáze už ale končí. Německé společnosti se pomalu poohlížejí po jiných lacinějších dodavatelích v zemích dále na východ.
EURO: Sdružení českých podniků v Německu zastupuje především menší a střední firmy. Zvyšuje se jejich zájem o přímý vstup na německý trh? HLADĺK: Po velkých podnicích, které zde působí již desítky let, přicházejí nyní střední a malé firmy, jež rozpoznaly příležitost. Celkově je ale v Německu přímo zastoupeno méně než padesát českých subjektů. Jak málo to je, vynikne při srovnání s podobně velkou nizozemskou ekonomikou, kterou v Německu reprezentuje 2200 podniků.
EURO: Můžete uvést konkrétní příklady podniků úspěšně se etablujících na sousedním trhu? HLADĺK: Zmínil bych Rodinné domky Rýmařov, které se díky aktivitám německé dceřiné společnosti podařilo od vstupu na trh před více než deseti roky prodat v SRN dva tisíce rodinných domků. Další může být technologická firma Triton, zaměřující se na saský region. Podobné příklady jsou i ve službách. Většina ze stovky firem, které se zúčastnily letošních veletrhu CeBIT a Hannover Messe, si uvědomuje, že musí vstoupit na německý trh přímo bez prostředníka.
EURO: Lze již hodnotit, co se reálně pro podniky změnilo po vstupu Česka do Evropské unie? HLADĺK: Vývoj po připojení znamená zklamání pro ty, kteří neměli dostatek informací a mysleli si, že padnou všechny bariéry, nastane volný pohyb pracovních sil a bude možné bez potíží poskytovat služby v zahraničí. Od počátku bylo jasné, že tyto svobody nebudou spolu se vstupem do unie realitou. Kdybych měl bilancovat, je prakticky jediným pozitivem odstranění cel a zdržování na hranicích. V Německu se navíc v současnosti mluví o zavedení minimální mzdy a dalších restrikcích, o kterých před rokem nebyla řeč. Ty by ještě více ztížily možnosti uplatnění firem z nových zemí EU na německý trh.
EURO: V České republice se očekává, že přechodné lhůty pro zaměstnávání osob nebudou zvažovaných sedm let. Jaké jsou šance, že se zruší dříve? Ovlivní situaci parlamentní volby, které se v Německu stejně jako v Česku budou konat příští rok? HLADĺK: Všichni zástupci německých společenských sil nejsou přesvědčeni, že je nutné vyčerpat celých sedm let. Proti proudu jdou například Svaz německého průmyslu nebo Svaz německých zaměstnavatelů, které jasné říkají: restrikce tohoto druhu nepotřebujeme. Pro maximální využití lhůt jsou neméně významné odbory, tradičně spojené s vládní SPD. Kdyby zvítězila koalice CDU a FDP, mající silný sklon k liberalizaci, je možné očekávat ukončení přechodných opatření dříve. Do určitě míry lze za přípravu na zkrácení přechodných opatření považovat snahy o zavedení minimální mzdy.
EURO: O jaké minimální mzdě se hovoří a kolik zaměstnanců ji v současnosti nemá? HLADĺK: Nejčastěji se uvažuje o minimální mzdě v rozmezí tisíc až 1500 eur. Národohospodářské instituce odhadují, že by její zavedení znamenalo zvýšení platu až pro tři miliony pracovníků.
EURO: Považujete její zavedení za pravděpodobné? HLADĺK: Ta pravděpodobnost se mi zdá hodně vysoká. Německo se cítí novými státy EU ohroženo, a proto podléhá regulační horečce. Nelze na ni použít žádné prášky na vystřízlivění, z toho je třeba se vyléčit v průběhu doby.
EURO: Většina nových členských zemí unie směřuje k jednotné a výrazně nižší daňové sazbě, než mají země původní patnáctky. Mohou tyto snahy dlouhodobě ovlivnit země „staré unie“, které proti nim v současnosti bojují? HLADĺK: První náznaky, že se časem bude Německo snažit reagovat podobným způsobem, se již objevily. V nejbližších letech si ovšem nemůže kvůli vysokému deficitu státního rozpočtu dovolit propad daňových příjmů.
