Jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti vyvolalo poprask a aktivisté svolávají demonstrace. Obavy o to, jak pod jejíma rukama nakonec skončí stíhání Andreje Babiše, bezpochyby nejsou liché, nicméně ta situace není vůbec černobílá.
Především se stalo něco velmi neobvyklého. Babiš si bere do vlády opravdu silnou a v politice protřelou osobu, což je zásadní změna oproti dosavadní praxi, kdy do funkcí usedali převážně podržtašky bez vlastního politického vlivu a odborné váhy. Jejich úkolem bylo a stále je jen a pouze vykonávat příkazy Šéfa a neodmlouvat. V zásadě tak funguje i koaliční partner ČSSD, z níž jen ambiciózní Jana „Venezuela“ Maláčová na sociálních věcech zkouší občas okopávat kotníky, ale kromě zosnování nemalých národohospodářských škod toho politicky moc nepředvádí.
To Mařenka, jak ji láskyplně oslovuje prezident Zeman, je úplně jiné kafe. Ta je stoprocentním politickým živočichem s unikátním zázemím v justici, kde má spoustu spojenců i zdrojů relevantních informací, což prodlužuje její prsty jak kouzelné jablíčko nos princezny Bosany. Prostě těžká váha.
Čtěte komentář: Karel, do pekla zajel
Z tohoto pohledu je celkem logické, že Andrej Babiš změnil personální politiku, protože přesně takového člověka k vyřešení svého problému potřebuje a podezření, že Mařenka dostala při nástupu do funkce stranický úkol, se bude vyvracet jen těžko.
Představy, že se kvůli tomu hned a bez odkladu budou dělat personální manévry a čistky ve státním zastupitelství, jsou však liché. To je totiž práce spíše na hodinářský šroubovák než na bourací kouli. Když kdysi nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká přesunula kauzu Čunek ze severní Moravy do Jihlavy okresnímu státnímu zástupci Arifu Salichovovi, který stíhání zastavil, komentoval to jeden z bývalých podřízených Marie Benešové autorovi tohoto komentáře nad pivem slovy: „Amatéři, toto by Mařena zvládla levou zadní a bez ostudy.“ Lze tedy očekávat, že pokud k nějakému zásahu dojde, bude to „bez ostudy“.
Marie Benešová má však svou vlastní agendu, která popuzuje vedení státního zastupitelství mnohem více než možný zásah do kauzy Čapí hnízdo. Jim všem jde totiž o pozice, které dobyli po roce 2012. Po nástupu Pavla Zemana a zejména Lenky Bradáčové došlo k rozsáhlým personálním změnám v celé soustavě státního zastupitelství. Odstaveni byli starší státní zástupci, z nichž někteří byli ostrakizováni jako zametači politických kauz a jejich místa obsadili lidé generace Bradáčové. Mnozí z odstavených patřili ke garnituře Marie Benešové.
Dnes se chystá odveta a je těžké ji kritizovat. Velké protikorupční tažení Zemana a Bradáčové se proměnilo v blamáž a evidentně posloužilo jen k upevnění jejich mocenských pozic. Nikdo ze slavných kmotrů prostě ani po sedmi letech nebručí a i v kauzách, které jsou před soudem, tahá státní zastupitelství za kratší provaz.
Mediální sebeprezentace je pak nepřímo úměrná reálným výsledkům. A veřejnost je pak frustrována tím, že je někdo mocný nařčen ze zločinu, vláčen úniky informací ze spisu do médií jako sprostý podezřelý a nakonec je soudem osvobozen, protože buď skutečně nic neudělal, nebo to policie a státní zástupci zpackali. Pokud je vytvářen dojem, že kdo má prachy, je na něj justice krátká, je to to nejhorší, co se demokracii může stát. A marná sláva, pokud s tím Benešová bude chtít něco dělat, nebude to vůbec špatně.
