Co vás na akci nejvíce zaujalo?
Nejvíce mě oslovil koncept splnění zadání v omezeném čase, který je známý spíše z hackathonů orientovaných čistě na programování. Velmi mě překvapila schopnost účastníků dělat na něčem, co nikdy nezkusili nebo není součástí jejich školního zaměření. V některých týmech se strojaři směle pustili do programování, zatímco jinde programátoři vymýšleli velmi originální mechanické konstrukce.
Měl jste kladný vztah k technologiím již od dětství?
Už na základní škole jsem navštěvoval kroužek výpočetní techniky. To dnes nevypadá jako něco zvláštního, ale bylo to koncem osmdesátých let, kdy počítače nebyly součástí normální výuky a lidé je neměli ani v domácnostech. Na kroužku jsme se věnovali pouze programování. Později jsem přemluvil rodiče ke koupi mého prvního počítače, osmibitového Didaktiku M, dodnes si to pamatuji.
Techniku jste tedy studoval i dále?
Vysokoškolské studium v oboru měřicí a výpočetní techniky jsem absolvoval až později, během zaměstnání ve firmě Bosch. Po střední škole zaměřené na výpočetní techniku jsem začal pracovat jako elektrotechnik v českobudějovické firmě Gamex. Poté jsem pět let působil jako programátor řídicích systémů ve firmě Schwan Cosmetics v Českém Krumlově. Když jsem tam nastoupil, firma fungovala prvním rokem a nebyl tam žádný kolega, který by mě zaškolil. Na všechno jsem musel přijít sám.
Takže skvělá zkušenost do života. Není právě takovýto nedostatek praxe to, co dnešním absolventům schází?
Samozřejmě jsem dnes za tu zkušenost neskutečně rád, protože jsem se díky tomu naučil problémy řešit samostatně a také to zvýšilo mou odolnost vůči stresu. Co se týče praxe studentů, tak se situace za poslední roky změnila k lepšímu. V rámci firemních aktivit občas navštěvuji některé z univerzit a překvapilo mě, jak si studenti aktivně vyhledávají zajímavá místa pro získání praktických dovedností.
Ptají se i na možnosti praxe u vás ve firmě?
Ano, často se už od prváku ptají na možnost budoucího zaměstnání u nás ve firmě. Myslím, že je to především o odhodlání studentů najít si vhodného zaměstnavatele k vykonávání praxe. A jsem velmi rád, že mnoho firem pořádá různé soutěže pro technicky zaměřené vysokoškoláky. Akce jako Mechathon jim pomůžou v získání zkušeností.
A co dívky? Přece jen jich je v technických oborech mnohem méně než mužů.
Těžko říct, čím je takový nedostatek způsoben. Možná ve společnosti panuje nějaký zažitý názor, že technické obory jsou pro chlapce, což se může promítat do rodičovské výchovy. Myslím, že je to způsobeno také uplatněním absolventů. Podle jedné americké studie absolventky technických univerzit končí častěji než muži na netechnických oborech.
Co vás na vašem oboru nejvíce fascinuje? Je to možnost pracovat neustále na něčem novém?
Na mém oboru se mi líbí dvě věci. Tou první je, že programujete něco, co je vidět, co se hýbe. Je skvělý pocit přijít k nově postavenému stroji, který nic nedělá, poté pár dní programujete a celé to ožije a začne dělat činnost, ke které je to určeno. Tou druhou je právě ta různorodost práce. Člověk nedělá pouze na programování, ale musí také konfigurovat zařízení, nastavovat snímače apod.
Právě robotizace a mechanizace se stala v posledních letech velkým fenoménem. V čem vidíte největší přínos?
Především v analýze dat. Automatizovat výrobní linku nebo nasadit roboty je dnes spíš otázka financování, ale práce s daty je v tomto oboru něco nového. Analýzou dat lze například predikovat, jestli bude nutné provést na stroji nějakou údržbu.
Mohou podle vás roboti „vytlačit“ lidi z výroby, a ohrozit tak pracovní místa?
Je zřejmé, že pokud někde nahradíme člověka robotem, tak to místo bez náhrady zanikne. Ale ne všechny činnosti je možné takhle automatizovat. U některých montážních procesů jsou a budou lidské ruce a oči nenahraditelné. Myslím, že v budoucnu hodně míst zanikne, ale na druhé straně se určitě objeví zase nějaká jiná, stejně jako se stalo už dříve.
Kam se robotizace může při současném tempu za několik let posunout? Budou roboti nedílnou součástí našeho života?
Je až neuvěřitelné, kam se tento obor za posledních pár let dostal. Kromě klasických novinek z průmyslu tam můžeme najít humanoidní roboty pohybující se samostatně v členitém terénu či skákající salta, samořiditelná auta nebo autonomní drony. Dnes si lidé pod slovem robot většinou představí to, co známe z továren. Ale nesmíme zapomínat například na robotizaci různých administrativních činností, která nás také čeká. Vůbec si nedokážu představit, kam se vše posune za desítky let, ale se zájmem to budu sledovat.
O Mechathonu čtěte také:
